Smetí, které lidstvo vyjde draho. Vesmírný odpad mění oblohu a tíží vědce

Z oběžné dráhy Země se stává stále nebezpečnější místo. Desítky let zájmu lidstva o vesmír totiž na orbitě vytvořily také masu kosmického smetí, která je hrozbou pro nové mise vědců, států i soukromých společností. Právě komercionalizace vesmírných aktivit přitom problém dál zesiluje. Jak zamořená je oběžná dráha? A jaké důsledky to může mít?

Více než šedesát let po zahájení kosmického věku se lidstvo stále výrazněji potýká s komplikací, která se na obzoru začala rýsovat právě ve chvíli, kdy v říjnu 1957 sovětská raketa se sondou Sputnik 1 dosáhla hranice vesmíru. Nespočet vědeckých, vojenských i komerčních misí a projektů totiž postupně přidalo na oběžnou dráhu Země nový prvek: odpad. Jeho množství přitom neustále roste. A zvětšují se i rizika s ním spojená.

„Dnes už je to vážný problém, protože v posledních deseti letech došlo ke komercionalizaci vesmíru,“ říká Josef Sebera z Astronomického ústavu Akademie věd ČR. Mohutný nástup privátních firem - třeba společnosti SpaceX miliardáře Elona Muska s tisícovkami nových satelitů - totiž znamená i vznik dalšího odpadu. Negativní důsledky se neomezují na oběžnou dráhu. Třeba už jen tím, že bobtnání odpadu může veškeré vesmírné aktivity lidstva „šeredně prodražit“, dodává expert v rozhovoru pro podcast 5:59.

Začněme ale v současnosti. Sebera vysvětluje, že do „kosmického smetí“ patří veškeré objekty, které už neplní svou původní funkci. V praxi jde o nefunkční družice, zbytky raket nebo třeba vybuchlé úlomky nádrží a další materiály. Důležitá je přitom velikost. A zatímco odpadu přesahujícího baseballový míček je prý na orbitě zhruba 30 tisíc kusů, s titěrnějšími rozměry čísla výrazně rostou. Menších objektů už je podle astronoma zhruba milion, těch pod jeden centimetr pak dokonce okolo 100 milionů.

Jde o masu, se kterou i v tak objemném prostoru, jakým je oběžná dráha Země, musíte počítat, pokud chcete provozovat satelit nebo třeba vesmírnou stanici. Kusy odpadu se totiž pohybují rychlostí, která z nich dělá nebezpečné projektily.

Do budoucna navíc zřejmě množství kosmického odpadu nebude záviset jen na tom, co lidstvo do vesmíru vypustí. Vědecké modely předpokládají, že nově se hlavním generátorem úlomků stanou kolize právě mezi kusy samotného smetí. „Odpad bude plodit odpad. A problém je v tom, že ten odpad nic nestojí, ale umí vyřadit družici za několik miliard korun,“ podotýká Sebera.

Stále větší zamoření oběžné dráhy přináší problémy i „dole“. Bobtnající masa odpadu, stále fungujících družic a dalších instrumentů totiž znamená komplikaci i pro teleskopy astronomů. A v určité míře také pro oko běžného člověka.

Podle astronoma Sebery je tak možné, že si lidstvo „přesvítí“ to, co tak rádo pozoruje - přirozenou oblohu. „V případě, že nevhodně odrazí sluneční záření, odpadek přesvítí své okolí,“ uvádí s tím, že vliv na pozorování by mohl být větší hlavně tehdy, pokud se do nevhodné orientace dostane větší množství odpadu nebo družic.

Kromě ztráty přirozené oblohy a dopadů na vědecké bádání ale expert z Astronomického ústavu upozorňuje i na další možné efekty. Fenomén kosmického smetí totiž z jeho pohledu může mít významné dopady i na společnost a její zájem o vědu.

„Pro nás vědce je důležitá i motivace společnosti se rozvíjet a chtít poznávat. A pokud by nám kosmické smetí třeba do velké míry znepřístupnilo vnější vesmír, společnost se přeorientuje a nebude chtít vynakládat velké prostředky na zkoumání vesmíru a pozorování Země. (…) Může odklonit svůj zájem - a tím omezí sama sebe,“ míní Sebera, podle kterého se otázce kosmického smetí dlouho nevěnovala patřičná pozornost. Což se prý mění až teď - ve chvíli, kdy náklady způsobené tímto problémem rostou. Mnozí aktéři vesmírného programu ale podle astronoma stále nedodržují mezinárodní doporučení, která vznikla s cílem předcházet vzniku dalšího vesmírného odpadu.

A přestože se Sebera neobává, že by si lidstvo zamořením zemské orbity jednou opravdu uzavřelo cestu do vesmíru, rizika třeba pro budoucnost družicového průzkumu Země jsou podle něj zřejmá. „V podstatě si trochu sypeme prach do očí. Družice jsou nejlevnější oči, které jsme na vnější vesmír a planetu Zemi schopni vyvinout,“ dodává astronom.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, do jaké míry dokáže mezinárodní komunita sledovat pohyb vesmírného smetí na oběžné dráze nebo jaká řešení na jeho likvidaci se zvažují. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.