Vyhrát volby bylo to nejsnadnější. Teprve teď Merze čekají gigantické úkoly

Do čela příští německé vlády míří lídr konzervativců Friedrich Merz. Vítězství jeho CDU/CSU ostatně není žádné překvapení. Nedělní předčasné volby však zároveň započaly hru, na jejímž výsledku záleží akceschopnost budoucího kabinetu. Jde přitom i o možnost, jestli se Merzovo Německo skutečně může stát lídrem Evropy.

Dopadly vesměs podle očekávání, přesto předčasné parlamentní volby v Německu nabídly hned několik dramatických či méně předpokládaných momentů. Tak například na vítězství skutečně dosáhla konzervativní unie CDU/CSU v čele s Friedrichem Merzem, který se také s velkou pravděpodobností stane příštím německým kancléřem.

Jenže kdo všechno z vějíře německých politických sil v Merzově vládě zasedne? Jak silné postavení bude mít jeho kabinet v novém Spolkovém sněmu? A jak tím pádem bude silný samotný Merz coby muž, který slibuje vyvést Německo z vleklých hospodářských problémů, zreformovat jeho migrační systém a postavit se do čela Evropy v době, která otřásá roky platnými jistotami?

„Čeká se, že to bude právě Německo a příští německý kancléř, kdo by se mohl stát vůdcem svobodného světa proti ruské hrozbě,“ říká s odkazem na současné ochlazení vztahů mezi Evropou a Spojenými státy analytik Seznam Zpráv Martin Jonáš. Podle novináře s dlouhodobým zaměřením na Německo ale k naplnění podobných očekávání musí nová vláda vzniknout nejen rychle, ale i se silným mandátem, který zajistí její akceschopnost.

Důležitou zápletkou se hned v neděli stal osud menších politických stran, hlavně pak liberálů z FDP nebo také konzervativně levicového Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW). Obě formace v pohledu prvních předběžných výsledků balancovaly na hraně vstupu do Bundestagu. Jejich úspěch by přitom díky povolební matematice zkomplikoval Merzovu pozici, neboť by poté zřejmě potřeboval více stran do své vládní koalice.

„Scénář, ve kterém by Friedrich Merz musel sestavovat vládu s více než dvěma partnery (včetně CSU, která je sesterskou stranou Merzovy CDU), je tak trochu noční můrou nejen pro něj, ale i pro Evropu,“ vysvětlil Jonáš v rozhovoru pro podcast 5:59, který vznikl v neděli večer ještě před nočním vyhlášením konečných výsledků, které nakonec FDP ani BSW do parlamentních lavic nepustily.

Devětašedesátiletému Merzovi ale zřejmě lehkou pachuť v ústech způsobil výsledek jeho vlastního tábora. Křesťanští konzervativci totiž sice s přehledem zvítězili, na kýžených 30 procent hlasů však nedosáhli, což naznačily už předběžné výsledky zveřejněné po uzavření volebních místností. Podepsalo se to i na atmosféře ve volebním štábu CDU/CSU, kde analytik a reportér SZ tečku německých voleb sledoval.

„V očích lidí stojících pod pódiem vidím určité rozpaky a také obavy, jak to teď bude dál,“ všiml si Martin Jonáš s tím, že centrálou CDU sice zněl potlesk, ale slavilo se tentokrát se znatelně menší vervou a nadšením, než třeba při posledním velkém vítězství v éře Angely Merkelové, kdy v roce 2017 nechyběl zpěv z pódia či odhozená saka. „Musím říct, že triumf si představuji jinak,“ nastínil novinář, jak na něj působila atmosféra v berlínském Konrad-Adenauer-Hausu v neděli večer.

Úkolů má přitom Merz coby pravděpodobný příští kancléř před sebou víc než dost. V předvolební kampani zdůrazňoval záměr výrazně zasáhnout do podoby německé migrační politiky. A sliboval také, že se popasuje s hospodářskou stagnací, které Německo poslední roky čelí.

Jen krátce před volbami dokonce prohlásil, že v první den svého kancléřského mandátu zavede trvalé kontroly na německých hranicích, důslednější deportace a také odmítání migrantů bez dokumentů přímo na hranicích. A podle Jonáše teď konzervativní lídr může z těchto slibů ustoupit jen těžko. Problémem však je, že s takovými záměry nesouhlasí žádný z možných koaličních partnerů.

Oříškem k rozlousknutí ale může být také náprava ekonomiky. Merzovi konzervativci plánují daňové škrty, které by podle propočtů ekonomů mohly v součtu dosáhnout až na zhruba 100 miliard eur. Analytik Jonáš nicméně upozorňuje, že není jasné, co by vzniklou rozpočtovou díru mělo vynahradit. V příštích letech se přitom dají očekávat vysoké nároky na německé státní finance, a to i vlivem změny zahraniční politiky USA.

„Německo bude muset řešit tak trochu kvadraturu kruhu. Na jedné straně chtějí křesťanští demokraté udržet vyrovnané státní finance. Na straně druhé budou poměrně ve velkém shánět peníze jednak na rozhýbání německé ekonomiky a pak také na rozhýbání německé a evropské obranyschopnosti,“ podotýká Martin Jonáš.

Po volbách přesto v Německu vedle řady nových otazníků stále platí jedna dosavadní konstanta –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že s politickou kometou poslední doby, pravicově populistickou Alternativou pro Německo (AfD), kterou místní tajné služby monitorují kvůli jejím extremistickým tendencím, tradiční politické strany nespolupracují. Tato zásada nebude podle Jonáše prolomena ani tentokrát, přestože AfD ve volbách získala druhé místo a vůbec nejlepší rezultát od vzniku strany v roce 2013.

Nedělní úspěch AfD však ukazuje, že zásada nespolupráce, známá jako tzv. protipožární zeď, má své limity. „Protipožární zdi mají určitý smysl. Je ale zřejmé, že nedokážou zastavit růst Alternativy pro Německo, pokud středové politické strany skutečně nedokážou řešit dlouho opomíjené problémy. A tady bych na prvním místě jmenoval migraci,“ dodává analytik Seznam Zpráv.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o možných podobách budoucí vládní koalice pod taktovkou Friedricha Merze. Anebo o tom, jaké další překážky bude muset překonat, pokud se skutečně chce stát silným evropským lídrem. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.