Nenaplněná očekávání. Proč se Tuskovi nedaří měnit Polsko, jak sliboval

Koaliční vláda polského premiéra Donalda Tuska má za sebou první rok úřadování. Jak se jí daří plnit sliby? Je dnes Polsko liberálnější zemí než před rokem? Jak vidí svou roli v EU a v regionu střední a východní Evropy? A má v plánech Tuskova kabinetu své místo i Česko?

Polsko se opevňuje. Vláda Donalda Tuska začala stavět podél severní a východní hranice země obrannou linii proti Rusku. Obří projekt s názvem Štít Východ, který má zabezpečit hranice s ruskou Kaliningradskou oblastí a Běloruskem v délce 800 kilometrů, byl představen v květnu, jeho realizace je ale během na dlouhou trať.

Představitelé Tuskova kabinetu o něm mluví jako o největším obranném projektu od druhé světové války, a i když některé jeho detaily zatím nejsou zcela vyjasněné, těší se podpoře veřejnosti, expertů i politické opozice, jak v rozhovoru pro podcast 5:59 říká zahraniční reportér Seznam Zpráv Filip Harzer: „Bude se kvůli tomu přijímat i zvláštní zákon, který zřejmě usnadní vykupování, možná i vyvlastňování pozemků podél těch hranic… (ale) má to všeobecnou podporu.“

Podobnou nadstranickou shodu jako na projektu Štítu Východ by ale v jiných oblastech polského veřejného života člověk hledal marně. Země není podle Harzera rok po výměně vládní garnitury o nic méně polarizovaná, než byla za předchozí vlády strany Právo a spravedlnost (PiS), kterou u moci vystřídala Občanská koalice v čele s premiérem Tuskem.

„Polsko udělalo krok ‚zpátky‘ do Evropy. Za to je hodnoceno kladně. Ale ty změny, které nová (Tuskova) vláda slibovala, jdou mnohem pomaleji, než se čekalo. A spolu s tím i zúčtování s těmi ‚hříchy‘ Práva a spravedlnosti, o kterých současná vláda mluví,“ říká reportér, který se Polsku věnuje dlouhodobě. U části voličů prý proto „panuje docela velká skepse, protože ta očekávání byla velká“.

To platí zejména u témat, kvůli kterým se loni v Polsku masivně demonstrovalo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v první řadě jde o zmírnění přísných protipotratových zákonů, ale také o zavedení registrovaného partnerství a zlepšení stavu lidských a občanských práv v zemi. Tusk tuto agendu coby předseda Občanské platformy vtělil do 100 konkrétních slibů, jež se měly začít plnit během prvních 100 dní jeho vlády.

„Jenomže stalo se to, že museli složit koalici, ve které jsou i konzervativní lidovci a také křesťanskodemokratické hnutí Polsko 2050. No a tam s lecčíms narazili,“ vysvětluje Harzer, jak se některé ze slibů nakonec nepropracovaly ani do koaliční smlouvy Tuskem vedené Občanské koalice.

Nad koaliční vládou zároveň visí hrozba prezidentského veta, které je silnější než například v Česku: pro jeho přehlasování by se v Sejmu musela najít třípětinová většina, kterou Občanská koalice nedisponuje. A prezident Andrzej Duda –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ který vzešel z Práva a spravedlnosti –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dal jasně najevo, že se ho nebude zdráhat použít. V létě tak v parlamentu narazil např. návrh zákona o dekriminalizaci potratů, protože podle současné legislativy hrozí postih jak ženám, které by interrupci podstoupily, tak lékařům, kteří by zákrok provedli.

„To vedlo k velkému rozčarování liberálních voliček. A může to vést k jejich demobilizaci, která se může projevit už v prezidentských volbách, jež Polsko čekají na jaře příštího roku,“ konstatuje reportér SZ. Právě ve volbách hlavy státu chce přitom Tuskova koalice stůj co stůj uspět, aby se vyhnula problémům pramenícím z ‚kohabitace‘ vlády s opozičně naladěným prezidentem, jako je již zmiňovaný Duda.

Za vlády Práva a spravedlnosti se sváděly velké boje o nezávislost justice a veřejnoprávních médií. Varšava za politické zásahy do jejich fungování čelila kritice a postihům ze strany Evropské unie. Ani rok po změně vlády ale situace v tomto směru není zrovna ideální.

Podle Harzera zůstala v justičním systému po úřadování minulé vlády řada pastí, které nelze jednoduše odstranit. „Ten institucionální boj je skutečně velmi složitý, je hrozně nepřehledný. A je otázka, jestli se vůbec dá za čtyři roky napravit, pokud nad vámi visí to prezidentské veto,“ říká.

Navíc je tu zažitá tendence používat, respektive zneužívat, instituce včetně veřejnoprávních médií či justičního systému coby nástroje vládnutí. „Strana Právo a spravedlnost v tom zašla tak daleko, že vymezila během těch osmi let vládnutí jakousi novou kulturu. Lidé si na to zvykli a je možné, že někteří prokurátoři, soudci i politici budou tlačit, aby se teď naopak stíhala opozice a tak dál,“ domnívá se Filip Harzer.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak se Tuskova vláda profiluje v zahraniční politice, jakou roli pro sebe vidí v EU a v regionu střední a východní Evropy a zda v jejích plánech zaujímá místo i Česko. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.