Psycholožka o nové vlně sebepoškozování dětí: „Bývá to jen špička ledovce“

Česko zasáhla vlna sebepoškozování, která se dotýká desetitisíců dětí a dospívajících. Upozornila na to studie psychologů z Univerzity Palackého v Olomouci. Nejvíc ohroženy jsou podle odborníků dívky kolem třinácti let věku, záměrné sebepoškozování je ale problémem i u chlapců a potýkají se s ním také dospělí.

Sebepoškozování, tedy záměrné ubližování sama sobě bez momentálního úmyslu spáchat sebevraždu, se může jevit jako problém několika jedinců. Opak je ale pravdou. Ukazují to data výzkumníků z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Z nich vyplývá, že zhruba 16 procent mladistvých a dětí v Česku se potýká se sebepoškozováním v takové míře, že by měli vyhledat odbornou pomoc. Při přepočtu na celkovou populaci jde o zhruba 70 tisíc mladých lidí, většinou dívek.

„Ukazuje se, že je to opravdu vlna, která v posledních měsících nebo letech prochází Českou republikou,“ varuje v podcastu 5:59 reportér Seznam Zpráv Petr Švihel s tím, že se tato tísnivá zkušenost může dotknout v podstatě jakékoliv rodiny.

Výzkumníci při sběru dat na základních školách a gymnáziích po celém Česku byli podle Švihela „pečliví“, s každým z téměř dvou tisíc respondentů mluvili a položili mu sadu otázek. Ptali se na konkrétní projevy sebepoškozování, mezi které patří třeba pálení se zapalovačem nebo propichování si kůže špendlíkem, i na to, jak často si daný jedinec takto ubližuje. Zároveň do svých závěrů nezahrnuli ty, kteří se sebepoškozováním pouze experimentovali.

Přesto sběr dat měl podle samotných autorů několik úskalí, kvůli kterým může být realita v Česku ještě horší, než studie ukazuje. K části mladistvých z vybraných škol se totiž autoři nedostali, protože neměli souhlas rodičů. A zároveň odborníci pracují s předpokladem, že při odpovědích mohl hrát svou roli i strach z toho se svěřit.

Výzkum odborníků z olomoucké univerzity je ale cenný i z jiného úhlu - nejenže potvrdil dosavadní odhady, ale zároveň ukázal, že Česko není v této problematice výjimkou. S podobnými daty pracuje třeba i Světová zdravotnická organizace (WHO).

Psycholožka zaměřující se na krizovou intervenci a druhý host podcastu 5:59 Pavla Čípková pak podotýká, že data z celého světa mimo jiné ukazují na nárůst sebepoškozování s příchodem nového tisíciletí. Třeba pozdější role pandemie covidu-19, o které část mladistvých a jejich rodin mluví jako o spouštěči svých psychických problémů, je ale zatím prý nejasná.

„Otázkou je, jestli se to dá označit jako plošný fenomén. Já to radši označuju slovem symptom, protože je to v určité době nějaký signál, kterému je potřeba věnovat pozornost a nese nám nějakou zprávu,“ říká Čípková.

Jednoznačnější je to poté s důvody, kvůli kterým se mladiství k tomuto druhu sebedestruktivního chování uchylují. Zaprvé jde o určitý projev vnitřního prožívání, jímž daný jedinec usměrňuje vlastní silné emoce. „Často na pozadí bývá nějaký velký vnitřní stud. To znamená takový pocit, že se mnou není něco v pořádku,“ přibližuje psycholožka, která pracuje také jako vedoucí směny na Lince bezpečí. Zároveň ale podle ní může jít i o snahu o komunikaci s okolím ve chvíli, kdy jiné pokusy selhaly anebo není člověk své pocity schopný vyjádřit jinak.

Jak ale lidem, kteří sáhnou - ať už z jakéhokoliv důvodu - k sebepoškozování, pomoct?

Čípková upozorňuje, že podpora musí být individuální. V obecné rovině jde ale zejména o intervenci a prevenci, tedy o návštěvu odborníka a hledání toho, jaké řešení bude pro daného mladistvého nejlepší, a zároveň o průběžné vytváření podmínek k tomu, aby se k takovému chování člověk nemusel uchylovat.

„Ale je důležité si uvědomit, že ten symptom je jen špičkou nějakého ledovce, pod kterým je spousta jiných věcí, které se dají dělat,“ říká psycholožka s tím, že rodiče by se měli poradit s odborníky už ve chvíli, kdy se teprve zabývají otázkou, jestli jejich potomek odbornou pomoc potřebuje, nebo ne.

Zároveň je z pohledu Pavly Čípkové důležité, aby byla dostupná psychologická a psychiatrická pomoc, což by měl mimo jiné podporovat i stát. V Česku funguje například právě Linka bezpečí, na kterou se mohou mladiství obrátit. Odbornice nicméně připomíná, že ne vždy je možné se dovolat na první pokus, je tak důležité vydržet a zkoušet to třeba i opakovaně.

Podpora je na Lince bezpečí a v dalších organizacích samozřejmě připravená také pro rodiče. Ti ale zároveň mohou dítěti pomoct i jinak a netýká se to vždy jen řešení akutního problému. Čípková připomíná, že pro mladé lidi jsou důležité třeba úplně banální věci: „Dobrý spánek, dobrý režim, kvalitní jídlo, podpora dobrých vztahů ve škole, smysluplné a naplňující koníčky, vztahy s kamarády a v rodině… To jsou základní pilíře, kterých je dobré se držet.“

V podcastu 5:59 také reportér Petr Švihel přibližuje příběhy několika lidí, kteří se potýkali se sebepoškozováním sebe sama nebo u svých blízkých. A také se dozvíte třeba to, v jaký moment mladiství se sebedestruktivním chováním zpravidla končí nebo proč s ním někteří vůbec experimentují. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.