Rovnost pohlaví v Česku: Horší už jsou jen Maďarsko a Rumunsko

V Česku se letos odehrál jeden zajímavý společenský pohyb. Celý rok se živě - někdy možná až příliš - diskutovalo o rovnosti pohlaví, genderu, feminismu, tedy tématech, která ještě nedávno někteří považovali za marginální, byť se dotýkají kvality života celé společnosti. Kam jsme se v debatě posunuli?

Debata o Istanbulské úmluvě, drobné posuny ve schvalování takzvaného manželství pro všechny nebo návrh na změnu definice znásilnění v českém trestním zákoníku. Jen některé ze změn a diskuzí, kterými si letos Česko procházelo a které se zároveň týkaly rovnosti pohlaví.

Zároveň se ale ukázalo, že tyto společenské změny probíhají pomaleji než ve zbytku Evropy. I proto si podle reportérky Respektu Silvie Lauder, která se tématy genderu zabývá, Česko v Indexu rovnosti mužů a žen sice polepšilo, ale zároveň zůstalo na jeho chvostu. Umístilo se na 25. místě z 27, za ním skončilo jen Maďarsko a Rumunsko.

„Hlavní důvod je, že jsme v Česku velmi pevně přesvědčení, že to není téma a že jsme rovnostářská země, kde je problematika postavení žen už dávno vyřešená,“ popisuje reportérka, která je zároveň autorka knihy V pasti pohlaví. A navzdory datům například Sociologického ústavu nebo Českého statistického úřadu, která mluví o opaku, ani pro vládu premiéra Petra Fialy z ODS tyto otázky nejsou politickou prioritou.

Tím si ale podle Lauder sami škodíme, jelikož i rovnost pohlaví má prý dopady na „prosperitu země“. Novinářka je navíc přesvědčená, že současná stagnace Česka je způsobena mimo jiné tím, že „dostatečně nevyužíváme potenciálu žen“. A to by se prý mělo změnit. „Myslím, že je to důvod toho, že se v tom indexu pinožíme na konci toho žebříčku. Nedovedu si představit, že v nějakém jiném bychom se takto umístili a nevyvolalo by to větší zděšení,“ říká.

Přesto se Česko v řešení rovnosti pohlaví letos alespoň částečně posunulo. Tato problematika se řešila třeba ve vztahu k trestání znásilnění. Současná definice tohoto činu totiž podle odborníků neodpovídala vědeckým poznatkům o obětech sexuálního násilí. Doposud po nich trestní zákoník třeba vyžaduje, aby se fyzicky bránily, napadené a napadení toho ale často nejsou schopní. Naopak jejich nejčastější reakcí je podle expertů zamrznutí.

Například Johanna Nejedlová z neziskové organizace Konsent v podcastu 5:59 letos v únoru zmiňovala, že až 70 procent obětí v případě sexuálního obtěžování nebo násilí neudělá nic.

Dle nové definice, kterou na návrh ministra spravedlnosti Pavla Blažka z ODS vláda před Vánoci schválila, by nicméně mělo stačit, aby oběti vyjádřily slovní nesouhlas s pohlavním stykem. Popřípadě by dostatečným signálem mohlo být třeba i gesto nebo pláč. „Jsou na to různé názory. Někdo má pocit, že to je nepřijatelný kompromis, že ustoupili příliš, nebo že nesplnili poptávku po redefinici. Někdo má na druhou stranu pocit, že to je přijatelný kompromis. Uvidíme, jak bude vypadat debata ve Sněmovně,“ říká Lauder.

Problematika znásilnění se nicméně letos veřejně neprobírala pouze v politické rovině. Přelomové ve vnímání obětí sexuálního obtěžování a násilí bylo podle reportérky i líčení s bývalým poslancem za TOP 09 Dominikem Ferim, kterého soud za dvě znásilnění a jeden pokus o něj poslal na tři roky do vězení. Bývalý politik se proti rozhodnutí odvolal, rozsudek je tak nepravomocný.

Kontroverze v letošním roce také opět přinášela debata o Istanbulské úmluvě, která řeší potírání násilí na ženách a také domácí násilí. Česko je jednou z posledních evropských zemí, ve které ji ještě zákonodárci neschválili. To v minulosti kritizovaly například eurokomisařka Věra Jourová nebo vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Její schválení navíc podpořil prezident Petr Pavel. Přesto se diskuze zasekla.

Vidět to bylo zejména v senátních výborech. Část zákonodárců z horní komory Parlamentu dokonce vystoupila na tiskové konferenci, kde shrnula, proč podle ní nejenže úmluva nic nepřinese, ale dokonce je nebezpečná. Uváděli například, že s těmito otázkami se Česko dávno vypořádalo a že dohoda může poškodit tradiční pojetí rodiny.

Reportérka zmiňuje, že i tyto argumenty ukazují, proč v Česku stále úmluva a obecně témata rovnosti pohlaví nebo genderu vzbuzují takové vášně a odpor. Rozebírají totiž základní otázky, které se týkají našeho bytí - rodina, děti, mezilidské vztahy nebo třeba trestání násilí.

Při podobných společenských změnách podle ní ostatně k takovým střetům dochází vždy, přesto by si jich ale společnost měla všímat. „Protitlaky je důležité sledovat, protože také mohou vést k podobným situacím, jako třeba pozorujeme v Polsku nebo ve Spojených státech, co se týče interrupcí, ale z hlediska logiky společenského vývoje je to prostě něco, co se děje velmi pravidelně,“ říká novinářka.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak reportérka hodnotí přístup úřadů či médií během soudního líčení s exposlancem Dominikem Ferim nebo kam se letos posunula debata o takzvaném manželství pro všechny. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.