Hranice „bezpečného“ Ústí? „Zrušení trolejbusu je pro Mojžíř zlomová chvíle“

Začalo se o ní mluvit jako o čtvrti, kam se lidé bojí jezdit. Nálepka údajné „no-go zóny“ pro ústecký Mojžíř se začala šířit hlavně po rozhodnutí omezit sem veřejnou dopravu. Město ho zdůvodnilo obavami řidičů. Místní lidé ale mluví o zveličeném problému. Jak situace v Mojžíři skutečně vypadá?

Nejprve čtvrť na východním okraji Ústí nad Labem přestaly v létě obsluhovat městské trolejbusy. Od konce září pak do ní ukončila rozvoz i jedna místní pizzerie. Radnice a ve druhém případě soukromý provozovatel argumentovali problémy s bezpečností. O Mojžíř se začala zajímat celostátní média - a nálepka „no-go zóny“ byla na světě.

První dojmy z místa ale sílícímu negativnímu obrazu úplně neodpovídají. „Člověka ani nenapadne, že vjíždí do čtvrti, která má v poslední době tak neblahou pověst,“ uvádí reportér Seznam Zpráv Petr Švihel, který se do Mojžíře opakovaně vypravil. Oblast vklíněnou mezi Labe a kopce Českého středohoří popisuje jako poměrně hezkou čtvrť, jejíž jádro z panelových domů obklopují rodinné domy a zahrádkářské osady.

Od července se už ale lidé do Mojžíře nedostanou trolejbusem číslo 57. Město zkrácení linky zdůvodnilo tím, že řidiči trolejbusů do čtvrti stále častěji odmítali jezdit. Cestující z centra Ústí tak nově musí několik zastávek před sídlištěm přestupovat na speciální autobusy. V každém voze je přítomný asistent dopravy - mimo jiné v roli revizora - a také strážník městské policie, nastupuje se jen předními dveřmi.

„Jádrem problému je skupina dětí, zhruba ve věku od sedmi do třinácti let. Jsou bezprizorní a baví se tím, že řidiče napadala,“ popisuje Švihel s odkazem na sesbíraná svědectví. Problémy se skupinkou vylíčila třeba i prodavačka z místních potravin, která prý ale většinou neměla problém děti odehnat. Pro řidiče trolejbusů však zřejmě byla situace skutečně nepříjemná, zvlášť když se musí věnovat především řízení.

O Mojžíři se v minulosti opakovaně mluvilo jako o sociálně vyloučené lokalitě. Podle reportéra Seznam Zpráv, který dlouhodobě vyjíždí do oblastí se sociálními problémy, je ale takové označení na hraně. „Subjektivně to není ta sociálně vyloučená lokalita hrubého zrna,“ říká Švihel. Druhým dechem nicméně připomíná, že potíže podobných míst většinou nebývají patrné na první pohled.

Z rozhovorů s obyvateli, sociálními pracovníky i zástupci města je zřejmé, že za problémy Mojžíře považují hlavně tzv. obchod s chudobou. Jde o situaci, kdy vysoké nájemné sociálně slabým nájemníkům, kteří mají problém najít bydlení jinde, doplácí stát - a příspěvky tak putují rovnou do kapes spekulantů s byty. Někteří místní s nelibostí upozorňují také na nepořádek, což potvrzuje i reportér: „Nepořádek je vlastně prvním prokazatelným vjemem, který získáte po příjezdu o tom, že to není úplně běžná lokalita.“

Samotné omezení městské hromadné dopravy do Mojžíře možná není až tak velkou komplikací - podle Švihela i nové autobusové spojení obstojně funguje. Ten největší problém ale spatřuje jinde: „Horší je psychologický dopad. Navenek se může zdát, že tady končí ta bezpečná část a tady začíná ‚peklo‘, kde už musíme přejít do jiného režimu.“

Navíc se podle něj jedná o zlomový okamžik pro celý Mojžíř, kdy bude záviset na dalším postoji jeho obyvatel. „Pokud se nechají zlomit, stane se ze čtvrti naplno vyloučená lokalita. Pokud se toho ale chopí, začnou na tom pracovat, tak mohou Česku předvést, že je možné pověst sociálně vyloučené lokality změnit,“ zamýšlí se Švihel.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o tom, jaký způsob směrem ke zlepšování situace v Mojžíři považuje za nejlepší místní radnice nebo jak místní lidé vnímají velký zájem médií z poslední doby. Poslechněte si ho v přehrávači v úvodu článku.