Povolební Rakousko: „Svobodní nebudou chtít odstavit lídra,“ říká novinář

Volební triumf radikální pravice v Rakousku zaujal evropská média i veřejnost. Svobodní v čele s Herbertem Kicklem však nemají účast v příští spolkové vládě zdaleka jistou. Podcast 5:59 popisuje možné varianty dalšího vývoje i cestu, po které populisté došli až k vítězství.

Po bezprecedentním vítězství pravicových populistů v parlamentních volbách se v Rakousku naplno rozjíždí hledání příští vládní koalice. Podle všeho přitom nepůjde o jednoduchý úkol. Herbert Kickl – lídr vítězné Svobodné strany Rakouska (FPÖ), řadou komentátorů označované až za krajně pravicovou – je totiž pro ostatní důležité hráče mužem, se kterým vládnout nechtějí.

Patří mezi ně i dosavadní kancléř Karl Nehammer. Předseda lidovců, kteří za FPÖ skončili v nedělních volbách na druhém místě, trvá na tom, že jeho strana nepůjde se Svobodnými do koalice, v jejímž čele by stál právě Kickl. Šéf končící vlády ho mimo jiné označil za šiřitele konspiračních teorií týkajících se například covidové pandemie.

Jenže ani od Svobodných se nedají čekat ústupky. „Nemohou Kickla jednoduše dát na vedlejší kolej, byť by to byla třeba funkce předsedy parlamentu. (…) Je hlavním hybatelem a stratégem strany,“ říká novinář a publicista Robert Schuster, který rakouskou politiku dlouhodobě sleduje. V rozhovoru pro podcast 5:59 však dodává, že pro Lidovou stranu Rakouska (ÖVP) je i vzhledem k silné pozici v regionech důležité udržet se ve spolkové vládě. A proto je podle něj možné, že u lidovců „dojde k nějaké dynamice“.

Za reálný směr novinář považuje vznik koalice lidovců se sociální demokracií (SPÖ), kterou by „vyztužil“ ještě třetí aktér – nejspíše liberální strana NEOS.

Schuster upozorňuje také na vystoupení šéfa rakouských Zelených Wernera Koglera, který prý v povolební debatě naznačil, že by se v Rakousku mohl odehrát „německý scénář“, ve kterém se ostatní strany německého Bundestagu snaží „vytlačovat“ zástupce protiimigrační strany Alternativa pro Německo (AfD) z důležitých parlamentních funkcí. Podle nepsaných pravidel rakouského parlamentu by přitom nejsilnější frakci – tedy straně Svobodných – měl připadnout post předsedy dolní komory.

Kdo je tedy muž v centru pozornosti? Novinář Schuster popisuje Herberta Kickla jako nenápadného politika, se kterým se dříve „vlastně nepočítalo“. A už vůbec ne na pozici rakouského kancléře.

Postupně se však rodák z Villachu vypracoval ze stranického úředníka až do nejvyšších pater. Své rétorické schopnosti například ukázal v roli autora projevů bývalého šéfa Svobodných Jörga Haidera – politika, který byl známý svými extrémně pravicovými názory a kterého je podle novináře možné označit za „prvního velkého rakouského populistu“. A dnes, zhruba o 20 let později, Kickl dovedl FPÖ k volebnímu triumfu.

„Nemyslím, že je (Kickl) xenofob. (…) Určitě ale je populista. Dokáže vycítit nálady společnosti, její změnu,“ líčí Schuster a jako příklad připomíná covidovou pandemii. Tehdy Herbert Kickl nejdříve podporoval protipandemická opatření, později však otočil. „Jakmile zjistil, že je to něco nepopulárního, velmi rychle přesedlal,“ dodává novinář.

Právě z covidu Kickl a jeho Svobodní učinili spolu s migrací hlavní témata předvolební kampaně strany. I v roce 2024 tak podle Schustera lovili hlasy voličů s rétorikou o bezpráví či „covidové diktatuře“. A nechyběl ani příslib odškodnění za opatření, která už v minulosti rakouské soudy zrušily jako protiústavní. Téma chce FPÖ dál prosazovat, pokud se skutečně dostane k moci.

Zatím účast Svobodných ve vládě zůstává nejistá. I tak si ale připsali vítězství, které rezonuje i za rakouskými hranicemi. „Je paradoxní, že svého historického úspěchu dosáhli v čele s politikem, který vůbec není charismatický. (…) Chybí mu Haiderovo charisma,“ dodává novinář Schuster.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, co dalšího by zřejmě Svobodní prosazovali v případě svého vládního angažmá nebo jestli by se pod kancléřem Kicklem změnila rakouská politika vůči Ukrajině a Rusku. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.