Zbídačená rajská zahrada. Z Venezuely už prchly miliony lidí

Z Venezuely dál prchají statisíce lidí, celkově jde v posledních letech o miliony. Jednu z největších migračních vln na světě pohání násilí, nedostatek potravin a represe vedené vládou prezidenta Nicoláse Madura. Na mezinárodní scéně přesto politické vedení Venezuely postupně vychází z izolace.

Venezuela se na televizní obrazovky a světové zpravodajské weby v posledních letech dostává především v souvislosti s ekonomickou krizí, nedostatkem potravin a velkým počtem uprchlíků, kteří zemi opouštějí, i když v okolních státech často nejsou vítáni.

Mnozí migranti se pokoušejí dostat až do Spojených států – a to většinou nelegální cestou. Ve snaze otupit tuto vlnu americký prezident Joe Biden minulý týden slíbil, že USA přijmou až 24 tisíc venezuelských uprchlíků. Do země budou dopraveni letecky.

Problémy Venezuely zná novinář a autor knihy Venezuela: Rozklad ráje Eduard Freisler, který v jihoamerickém státě prožil tři roky. „Jsou tam dvě ekonomiky: dolarová a pak bolívarská,“ popisuje. „Podle posledních zpráv je skoro sedm milionů Venezuelanů v zahraničí, ti domů posílají dolary. To je tvrdá měna, takže lidé z těchto peněz žijí a můžou si dovolit kupovat lepší zboží.“

Jenže většina obyvatel země je odkázána na místní měnu a ta nemá prakticky žádnou hodnotu. „Už Hugo Chávez, zakladatel bolívarské revoluce, v roce 2008 škrtnul tři nuly. A Nicolás Maduro devalvoval měnu dvakrát. V roce 2018 to bylo pět nul a v roce 2020 dokonce šest nul,“ popisuje ekonomickou krizi Venezuely Eduard Freisler.

V roce 2019 se v zemi konaly prezidentské volby, které sice oficiálně vyhrál stávající vládce Nicolás Maduro, venezuelské Národní shromáždění ale odmítlo výsledky voleb uznat. V čele opozičního úsilí tehdy stál politik Juan Guaidó, který se později na jedné z demonstrací prohlásil skutečným prezidentem země.

Za právoplatnou hlavu státu Guaidóa nakonec uznalo 60 vlád po celém světě. Od Evropské unie přes Spojené státy po Austrálii a Japonsko. „Ale je nutné si připomenout, že Rusko a Čína nikdy Guaidóa nepodpořily a dál stály za Madurem. A to je jeden z důvodů, proč ten režim nepadl a proč s tím Guaidó nemohl nic udělat,“ popisuje novinář Freisler.

Dnes už Juana Guaidóa Evropská unie za prezidenta nepovažuje. „Já jsem, bohužel, potom zažil ten jeho strmý pád. Už v červenci (roku 2019) jsem se šel podívat na jiný jeho mítink a tam už třeba přišly jenom 2 tisíce lidí,“ popisuje kariéru dnes už irelevantního politika Eduard Freisler.

Cesta Nicoláse Madura z izolace má podle Freislera několik příčin. Jednou z nich je ta, že i v okolních státech kolem Venezuely v posledních letech vítězí levice, která je Madurovi politickým smýšlením blízko.

Důležitými spojenci jsou ale také Čína a Rusko. „Maduro od začátku války na Ukrajině Putina podporuje a do studia státní televize chodí generálové, kteří tu situaci popisují úplně jinak, než jak ji popisují západní tajné služby. (Generálové) tvrdí, že Rusové tu válku vyhrávají, že Ukrajinu dobudou a porazí tam fašismus,“ popisuje novinář.

Pozoruhodný je i přístup Spojených států. Ještě na začátku roku 2021 administrativa Donalda Trumpa vypsala na Madurovu hlavu odměnu 15 milionů dolarů, čímž otevřela cestu všem lovcům lidí a žoldákům. O rok a půl později ale Joe Biden posílá svoje poradce pro Jižní Ameriku přímo do Caracasu.

„Ta snaha je samozřejmě dvojího typu. Amerika hledá jiné zdroje, protože zakázala dovoz ruského plynu a ropy do Spojených států, a tak se rozhlíží po nových zdrojích. A pak je tam možná snaha Madurův režim odchýlit od Ruska,“ uvádí Freisler.

„Myšlenkou je, že když budeme s Madurem obchodovat, tak se mu to třeba bude líbit, zůstane u moci, třeba se na to Rusko vykašle,“ podotýká novinář, který ale zdůrazňuje, že Maduro by za represe režimu patřil před mezinárodní tribunál. „Ale svět se teď musí vypořádat s daleko větším zlem, což je Vladimir Putin.“