Reportérka v Tbilisi: Policie ukázala tvrdost. Pomáhají i plavecké brýle

Gruzie se výrazně přiblížila k přijetí zákona, který podle části veřejnosti odklání zemi od Evropy směrem k Rusku. Zatímco loni normu o zahraničních agentech vládní politici po sérii demonstrací stáhli, teď navzdory novým protestům prošla posledním čtením. Co to pro budoucnost Gruzie znamená?

Gruzínské Tbilisi má za sebou další den a noc protestů, které se v posledních týdnech ve městě staly jen s trochou nadsázky běžným jevem. Tisíce lidí se od dubna v ulicích bouřily proti návrhu zákona o zahraničním vlivu. Doufali, že podobně jako loni nakonec vládní politici normu, která podle obav demonstrantů vychyluje Gruzii z cesty směrem do Evropské unie, z projednávání parlamentu stáhnou. To se ale nestalo. Poslanci v úterý odpoledne ve třetím, závěrečném čtení zákon schválili.

Přesto se poté večer u budovy parlamentu opět shromáždily tisíce Gruzínců. A to i s vědomím, že proti některým minulým protestům policie násilně zasáhla. Někteří si proto na ochranu před vodními děly pro jistotu přinesli pláštěnky, nebo dokonce potápěčské brýle.

„Lidé sem přišli s gruzínskými vlajkami nebo také s vlajkami Evropské unie na zádech. Skandují se hesla jako ‚Ne ruskému zákonu‘ nebo ‚Ne gruzínské noční můře,“ popisuje v podcastu 5:59 přímo z dějiště demonstrace zahraniční reportérka Seznam Zpráv Anna Hrdinová. A vysvětluje, na co zmíněné slogany odkazují – zákon z dílny vládní strany Gruzínský sen totiž jeho kritici označují za „ruský“.

Kontroverzní norma teď míří na stůl gruzínské prezidentky Salome Zurabišviliové, která už dlouho dopředu dala najevo, že ji bude vetovat. Jenže ani tak zřejmě politička neuspěje, protože Gruzínský sen má dostatečný počet poslanců na její přehlasování.

Pokud se tak skutečně stane a zákon o zahraničním vlivu začne v Gruzii platit, dopadne především na fungování neziskových organizací a médií, které jsou financované ze zahraničních zdrojů. V případě, že podíl těchto prostředků přesahuje pětinu jejich rozpočtu, budou se nově muset zaregistrovat jako „organizace nesoucí zájmy cizí moci“. V tu chvíli se jich také budou týkat přísnější administrativní pravidla. Když jim nevyhoví, mohou čelit vysokým pokutám i dalším postihům.

„Může to vést až k likvidaci těchto organizací,“ uvádí Hrdinová v druhé části rozhovoru pro podcast 5:59, která vznikla v pražském studiu ještě předtím, než s kolegou fotoreportérem Michalem Turkem zamířili do Tbilisi. A jak novinářka vysvětluje, označení zákona za „ruský“ není z úst demonstrantů vůbec nahodilé. Právě v Rusku totiž přijetí podobně koncipovaného zákona o zahraničních agentech vedlo k represím vůči novinářům a neziskovému sektoru.

Účastníci protestů se obávají, že se teď Gruzie vydává stejným směrem. A že tím ztratí šanci na členství v Evropské unii, přestože loni v prosinci získala status kandidátské země. „Ten zákon značí i to, že Gruzie nemíří úplně západní a úplně demokratickou cestou, což by vstup do Unie mohlo znemožnit,“ podotýká novinářka, která dění v Gruzii dlouhodobě sleduje a zemi opakovaně navštěvuje.

Tomu, že se většina Gruzínců nechce vracet na „ruskou cestu“, napovídají i průzkumy veřejného mínění. Podle nich podporuje myšlenku členství země v EU na 80 procent společnosti. Je tak otázkou, jestli schválení zákona, který značná část společnosti vnímá jako „odklon od Evropy“, nemůže ohrozit šance vládní strany Gruzínský sen na vítězství v parlamentních volbách letos na podzim.

Jenže Gruzínský sen vládne už od roku 2012. Reportérka Seznam Zpráv popisuje, že jeho volba je pro mnohé Gruzínce logická, protože země se částečně opírá o obchodní výměnu s Ruskem. Přičemž právě Gruzínský sen hlásá, že je potřeba s Ruskem udržovat dobré ekonomické vztahy nebo ho také „neprovokovat“ k případné vojenské akci. „Volit Gruzínský sen je pragmatickou možností,“ říká Hrdinová s tím, že strana nutnost přijetí nového zákona zdůvodňuje banálně – prý jde o transparentnost. Sama novinářka ale postup vládních politiků hodnotí jako snahu o konsolidaci moci.

Výsledkem postupu Gruzínského snu je každopádně přesvědčení řady Gruzínců, že země se otáčí špatným směrem. „Gruzie se dlouhodobě snaží o směřování na Západ. A teď se zdá, že se tento posun vlastně vůbec nepovedl a že nikam nevede,“ dodává Anna Hrdinová.

V podcastu 5:59 také uslyšíte o tom, jak se na atmosféře v Gruzii dnes odráží zkušenost s válečným konfliktem s Ruskem z roku 2008 nebo také přítomnost početné ruské menšiny v zemi. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.