Dojde Česko k poznání, že musí dobře zaplatit své politiky? Do 10 let ne, říká Šídlo

V Poslanecké sněmovně se rozpoutal spor o výši platů politiků. Chtělo by se říct: už zase. Jejich nastavení totiž patří k evergreenům české polistopadové politiky. Proč se nepodařilo zavést systém, který by vydržel?

Kdyby se vyhlašoval žebříček nejchoulostivějších témat, nad kterými česká parlamentní demokracie po roce 1989 jen nervózně přešlapuje, zřejmě by se umístila vysoko otázka platů vrcholných politiků. Poslaneckou sněmovnu opět v těchto týdnech zaměstnává spor o jejich zvýšení. V úterý podpořila dolní komora v úvodním kole návrh, který počítá s růstem platů zákonodárců, členů vlády nebo prezidenta o sedm procent.

Ostře proti novele vystupují opoziční hnutí ANO a SPD, které také navrhly zmrazení platů na příštích pět let. Šéf ANO Andrej Babiš na sněmovním plénu označil možné zvýšení za „naprosto nepřijatelné a arogantní“, podobný slovník zvolil i předseda SPD Tomio Okamura. Premiér a šéf ODS Petr Fiala později uvedl, že zabývat se vlastními platy je sice „nepříjemné“, ale „musíme to udělat“. A to prý i kvůli tomu, že sporný zákon kromě politiků řeší také platy soudců a státních zástupců.

„Sledujeme teď jen další kapitolu nekonečného příběhu,“ říká k dění ve Sněmovně komentátor Seznam Zpráv Jindřich Šídlo. V rozhovoru pro podcast 5:59 připomíná, že platy ústavních činitelů jsou tématem tuzemské politiky už od počátku 90. let, kdy se země dočkala skutečně demokratického parlamentního systému. A hned od počátku byla podle Šídla diskuze o těchto platech velmi nervózní. „Tehdy nějak vznikl ten pocit, že politici jsou nenažraní darmožrouti, kteří prostě jen chtějí brát hodně peněz,“ dodává.

Není proto zřejmě divu, že politická scéna začala hledat způsob, jak citlivé téma vyřešit tak, aby jím pravidelně nepopuzovala voliče. Zhruba od poloviny 90. let se ujímá myšlenka zavedení „automatu“, který bude výši platů odvozovat podle jasných pravidel. V roce 2014 se tohoto nápadu ujala i vláda Bohuslava Sobotky, jež platy politiků navázala na průměrnou mzdu.

Následující politické reprezentace však do systému z různých důvodů zasahovaly. Naposledy loni, kdy Fialova vláda prosadila zmrazení v souvislosti s konsolidačním balíčkem.

„Časem zvítězila taková typicky česká vlastnost, čím se zalíbit lidu: Pojďme, zmrazíme si ty platy, abychom lidu ukázali, že jsme na jeho straně,“ podotýká Šídlo s tím, že některá zmrazení byla vzhledem k okolnostem pochopitelná. Jenže ne všechna. „Stal se z toho takový neustále používaný marketingový způsob, jak hraním na nejnižší pudy u sebe udržet voličskou přízeň,“ míní komentátor, který je také spoluautorem satirického pořadu Šťastné pondělí.

Pokud navrhované zhruba sedmiprocentní navýšení projde, vzroste základní plat řadového poslance v příštím roce na 109 500 korun. Ale i k dosavadním 102 400 korunám je nutné připočítat další desítky tisíc za paušální náhrady na reprezentaci a stravování a také na dopravu. Například člen horní komory ze Středočeského kraje si tak v současnosti přijde na 155 600 korun. A většina poslanců má i další funkce a pobírá za ně příplatek.

Ve chvíli, kdy se průměrná mzda v Česku ve druhém čtvrtletí pohybovala kolem 45 tisíc korun, může leckdo platy politiků považovat za neadekvátně vysoké, snad až pobuřující. Nespokojenost s vlastním finančním ohodnocením navíc v tuzemské společnosti zřetelně sílí. „Samozřejmě ve chvíli, kdy vám tady protestují policisté, kdy si na své platy stěžuje zdravotnický nebo pedagogický personál, nevypadá to (zvyšování platů politiků) moc dobře,“ uvádí Jindřich Šídlo.

Právě klesající životní úroveň některých skupin obyvatelstva a pocit lidí, že nejsou adekvátně zaplaceni, teď podle novináře zesiluje citlivost debaty o platech ústavních činitelů a pomáhá z nich vytvořit tak třaskavé téma. Šídlo ale poukazuje také na celkovou (ne)důvěru v politiku, kterou stále do určité míry oslabuje pocit, že je Česko korupčním rájem.

Zároveň ale platy ve veřejné sféře, včetně vrcholové politiky, stále pokulhávají za dobře placenými pozicemi v soukromém sektoru. Přičemž podle Šídla politika „musí být schopná zaplatit schopné, talentované lidi, kteří jdou do velmi nejisté profese plné stresu a velké odpovědnosti“. Jsou to však právě politici, kdo není schopen zavést v Česku systém, který bude dlouhodobě řešit výši jejich platů a u kterého odolají pokušení neustále zasahovat do nastavených pravidel.

„Obávám se, že v této Sněmovně v nejbližších 10 letech - a možná ani poté - nezavládne atmosféra, v níž by bylo možné dělat nějaké racionální kroky a bavit se o tom aspoň důstojně a dospěle. (…) Nevím, kdy ta země zbohatne jako celek natolik, aby dokázala dobře placené politiky přijmout jako nutnost. A jako něco, co k fungující bohaté sebevědomé zemi patří, která ví, proč politikům takové platy dává,“ dodává Jindřich Šídlo.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o tom, jak v Česku v uplynulých třiceti letech politici nedokázali přinést dlouhodobé řešení svých platů. Nebo také proč je podle komentátora Šídla lichý argument vládní koalice, která se při snaze o zvýšení platů odkazuje i na rozhodnutí Ústavního soudu. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.