Neexistuje a přesto ji chceme. „Ideální oběť“ sexuálního násilí

Oběť si za to, že je obětí, nemůže jen tehdy, když je zcela bezúhonná, slabá a pachatele, který skrývá svoji tvář a má jasnou fyzickou převahu, nezná. Taková ale ve skutečnosti neexistuje. Proč tedy společnost bájnou „ideální oběť“ pořád hledá a ty skutečné zpochybňuje?

V dalším díle podcastu MDŽ z dílny týmu 5:59 Lenky Kabrhelové popisuje takzvanou ideální oběť psycholožka Natália Schwab Figusch, která si bere k ruce definici norského psychologa Nielse Christieho. Ten podle Schwab Figusch popsal ideální oběť jako „slabou a zranitelnou, která dochází do každodenní legitimní práce, vykonává třeba i bohulibou nebo neutrální činnost a je bez viny“, popisuje psycholožka.

Příklad takové ideální oběti přidává advokátka a zmocněnkyně poškozených v kauze Dominika Feriho Adéla Hořejší „Stará paní vyjde na ulici poté, co se postarala o svoji nemocnou sestru. A tu paní přepadne cizí, velký neznámý muž, drogově závislý, který má zahalený obličej a nesmí tam být provázanost mezilidskými vztahy.“

Podle Hořejší má navíc společnost na oběti sexuálních trestných činů často rozporuplné nároky. Aby oběť mohla být oběť, musí být slabá, ale zároveň dost silná na to, aby šla čin neprodleně ohlásit. Nesmí provokovat svým mládím, starou ženu ale zároveň za oběť nepovažujeme, protože už nemá sexuální energii, popisuje vylučující se stereotypy Adéla Hořejší v podcastu MDŽ.

Ve většině případů ale samozřejmě oběti takové nejsou, stejně jako nejsou dokonalí pachatelé. Proč je tedy ale společnost hledáním obou těchto figur stále posedlá? „Kdybychom to zjistili, bylo by to na Nobelovu cenu,“ říká psycholožka Schwab Figusch.

Advokátka Hořejší svoji teorii má. „Já bych řekla, že je to nástroj k popření a vytěsnění reality, že to funguje podobně jako typ nějaké dezinformace,“ popisuje. Zkrátka si překreslujeme skutečnost, abychom jí nemuseli čelit a cítit bezmoc nebo bolest.

„Znásilňují vousatí muži, co vylezou z jeskyně, imigranti a není to nikdo z naší rodiny, není to vedoucí našich dětí na táboře, není to učitel, není to otec,“ vysvětluje Hořejší, jak se společnosti hodí využívat takzvaného „ideálního pachatele“.

Když oběť nebo pachatel dokonalí nejsou, je veřejné mínění rozpolcené a najdou se tací, kteří začnou sexuální trestný čin zpochybňovat. U jiných trestných činů se to ale podle Hořejší neděje. „Když vám někdo řekne, že mu ukradli auto, tak první reakce není, ale to je nějaké divné, opravdu ti ho ukradli?, ale u tématu sexuálního násilí na ženách je to častá reakce,“ doplňuje Hořejší.

A stejné reakce potkaly i oběti Dominika Feriho, které se musely vypořádat s velmi agresivními výpady části veřejnosti a necitlivými výroky z řad některých politiků, hlavně Feriho bývalých stranických kolegů.

Podle advokátky Adély Hořejší se ale i přesto stalo soudní řízení příkladem dobré praxe v přístupu vyšetřovatelů i soudu k poškozeným. „Policisté a paní státní zástupkyně a potom prvoinstanční soudkyně skutečně věnovaly velkou vážnost jejich hlasu,“ popisuje advokátka. Podle ní přeživší rozuměly tomu, co se u soudu děje, a zohledňovaly se jejich emoce.

„Celé to řízení považuji za výjimečně dobré. I proto, že se podařilo přetočit perspektivu směrem k obětem,“ říká Hořejší, podle které se dostaly do popředí a všichni aktéři trestního řízení porozuměli tomu, že jsou to právě ony, kterým daný trestný čin změnil život.

To podle advokátky a zmocněnkyně vyvažovalo velmi agresivní veřejnou diskuzi a pokračující slovní útoky ze strany násilníka. „On je zpochybňoval, dělal z nich labilní osoby, použil celou škálou stereotypů k tomu, aby je znevěrohodnil a ponížil,“ popisuje zážitky ze soudního řízení Adéla Hořejší. Padl například argument, že se poškozené ženy chtěly jen zviditelnit.

„V naší kultuře a společnosti vás znásilnění rozhodně nezviditelní,“ polemizuje s Feriho tvrzením psycholožka Schwab Figusch. „Rozhodně se nestanete populární, rozhodně nezískáte žádné kladné body,“ uzavírá.

Pravomocný verdikt v kauze Dominika Feriho padl letos na konci dubna. Rozhodnutí prvoinstančního soudu z loňského listopadu poslat bývalého politika na tři roky do vězení potvrdil Městský soud v Praze. Feri se podle rozsudku dopustil dvou znásilnění a jednoho pokusu o něj.

Proč zákon ve věcech sexuálních deliktů pořád tlačí na aktivitu oběti? Změní se to někdy? A jak do teorie ideální oběti zapadá nedávno medializovaný případ nezletilé Aničky dva roky znásilňované otčímem, který od soudu odešel s podmínkou? Poslechněte si v audiu na začátku článku.