Problém jménem kokain. Není pravda, že jde o bezpečnou drogu, říká expert

V Česku se rozproudila debata o tom, jak přijatelné je užívání tvrdých drog, jako je kokain. Jeho spotřeba v tuzemsku už delší dobu roste a řada večírků se bez něj neobejde. To ale sotva může zakrýt skutečnost, že jeho výroba, distribuce a právě i konzumace živí zločin na celém světě, financuje diktatury a přispívá k utrpení lidí.

Brněnská primátorka Markéta Vaňková z ODS a její náměstek a spolustraník Robert Kerndl sice zatím nedokázali plně objasnit okolnosti vzniku fotografie, která se objevila na sociálních sítích a na které je kromě nich vidět bílý prášek nápadně připomínající kokain, v politické rovině je však jejich kauza zřejmě pro tuto chvíli uzavřena. Koaliční partneři z brněnské rady jim vyjádřili důvěru a jejich odchod z funkcí nežádají.

Debata o vhodnosti užívání této nelegální drogy lidmi zastávajícími veřejné funkce ale nekončí. Na to, že kokain má „krvavou stopu“, na kterou by se nemělo zapomínat, upozorňuje i řada kritiků. Podle Miroslava Nožiny, sociálního antropologa a výzkumného pracovníka Ústavu mezinárodních vztahů v Praze, který se na odborné úrovni zabývá problematikou výroby a distribuce nelegálních drog už řadu let, byl kokain v Česku dlouho spíše okrajovou drogou. A to kvůli omezené distribuci i vysoké ceně.

„Je ale fakt, že situace se mění. V posledních letech je tu kokain více distribuován. A výrazně se snížila jeho cena – dnes už seženete gram za nějakých 1500 Kč. A na druhé straně se zvyšuje i jeho kvalita, takže jsme někde kolem 47–50 % psychoaktivních látek v dávce kokainu. Už to není ten produkt nízké kvality, jaký se tu objevoval dříve,“ říká Nožina.

Kokain se podle něj začíná šířit i v daleko širších skupinách obyvatelstva. Už neplatí, že jde o drogu bohatších vrstev, ale dál si uchovává pověst relativně bezpečné látky a „luxusního zboží pro fajnšmekry, kteří jdou – v uvozovkách – po kvalitnějších drogách“. To ale zastírá skutečnost, že jde o nebezpečnou drogu nejen z pohledu uživatele, ale i celé společnosti – jak tam, kde se kokain užívá, tak tam, kde se vyrábí.

„Jeho užívání je ale problematické jako u každé jiné drogy. To znamená, když mluvíme o kokainu, mluvíme o tvrdé droze, která má potenciál závislosti. Je to prostě droga nebezpečná a její šíření nese své důsledky, které jsou negativní jako u kterékoliv jiné drogy,“ upozorňuje Miroslav Nožina.

Kokain se vyrábí především v zemích Latinské Ameriky, zejména v Kolumbii, Peru a Bolívii. „Ale objevuje se dneska i v oblasti Amazonie, v Ekvádoru, objevuje se v dalších latinskoamerických zemích,“ říká expert. A vysvětluje, že pěstování kokového keře, z jehož lístků se vyrábí základní pasta, která se pak dále zpracovává na hydrochlorid kokainu – tedy onen bílý prášek – dnes sestupuje do nížin. Tím se šíří i celková produkce.

A zatímco dříve bývaly tradičním odbytištěm většiny latinskoamerické produkce Spojené státy, dnes výrazně roste úloha Evropy či asijských zemí.

Dopady nelegálního byznysu s kokainem na společnosti, kde drogové kartely působí, jsou ohromné. Asi nejznámějším příkladem prorůstání drog do společnosti je Kolumbie, kde narkomafie (a bossové jako Pablo Escobar) v době své největší moci v 80. letech ovládala velkou část ekonomiky i politiky.

„Existovaly odhady, že kolumbijská narkomafie vydává jenom na korumpování úředníků nějakých 100 milionů dolarů ročně. Vytvářelo to takové sítě,“ říká Miroslav Nožina. „Od té doby došlo k výrazné redukci. Ale pořád, když se podíváte na dnešní Sýrii, na Mexiko nebo Myanmar, tak zjišťujete, že tyto špinavé peníze v těch místních ekonomikách a v těch místních společenských kruzích neustále kolují a ovlivňují vývoj těchto společností.“

Největší zisky se ale podle drogového experta z Ústavu mezinárodních vztahů koncentrují kolem vývozců a přepravců, kteří investují například do výroby ponorek, aby drogu dostali na evropské trhy. A tradičně využívají i „pěšáky“ v podobě nájemných pašeráků. Mezi nimi se občas vyskytnou i Češi. Nejeden z nich si za to odpykává trest v zahraničním vězení.

Historicky se podle Miroslava Nožiny ukázalo, že žádný přístup k potlačení narkobyznysu není samospásný. Neosvědčila se ani tvrdá represe v podobě drogových válek, které v Latinské Americe vedly Spojené státy a jejich příležitostní spojenci, ani legalizace. „Ona je to opravdu komplexní záležitost. Když se na to podívám perspektivou těch více než 30 let, co se v tom pohybuji, tak v podstatě klíčový problém je koncový spotřebitel (drog).“

„My stále nedokážeme jednoduchou věc – nedokážeme vysvětlit lidem, že nacpávat se nějakými chemikáliemi neznamená, že si tím nějak obohatíme život. To tady prostě nezaznívá a je to ta základní chyba,“ říká expert a zdůrazňuje: „I když policisté a celníci odvedou svou práci, to znamená budou to regulovat, dokud bude existovat poptávka, tak ten obchod prostě pojede dál.“

Podle Nožiny tomu příliš nepomáhá, že se dramaticky mění společenská akceptace drog. „Registrujeme obrovský nástup syntetických drog, lidé jsou k nim otevření, experimentují, zkoušejí je. A přitom jsou často daleko nebezpečnější (než tradičnější drogy), například fentanyl, to je obrovský problém,“ upozorňuje Miroslav Nožina. „U kokainu je to vlastně velmi podobné, protože ten je v tom společenském kontextu pořád považován za jakousi luxusní, v podstatě bezpečnou drogu. Což ale není pravda,“ dodává.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč se o Belgii a Nizozemsku mluví v kontextu Evropské unie jako o kokainovém království a v čem se moderní protidrogové operace odlišují od těch z minulosti. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.