Proč Češi nechtějí do armády? Souvisí to s důvěrou ve stát, říká politoložka

Česko se ponořilo do debaty o povinných odvodech a vojenské službě, kterou rozpoutalo vyjádření náčelníka generálního štábu Karla Řehky. A to přesto, že ministryně obrany Jana Černochová z ODS takovou možnost odmítá. Co v této diskuzi hraje zásadní roli?

V souvislosti s válkou na Ukrajině se mění vnímání bezpečnosti v řadě států Evropy. Dosud značná část zemí kladla důraz zejména na profesionální a důkladně vycvičenou armádu, která dokáže pomáhat i při přírodních katastrofách nebo v případě takové pandemie, jako byla ta covidová. S tím, jak se k hranicím Evropy vrátila válka, se ale vrací i debata na téma, jak do armády přilákat víc branců.

Takovou diskuzi v současnosti vede třeba Bulharsko, Německo nebo Lotyšsko. A minulý týden se kvůli slovům náčelníka generálního štábu Karla Řehky o nedostatku lidí v armádě stejné téma začalo řešit i v Česku. Dokonce i prezident Petr Pavel o víkendu řekl, že by byl pro takzvané administrativní odvody, díky kterým by bylo možné vytvořit seznam lidí schopných zapojit se v případě potřeby do obrany státu.

Podle politoložky Dagmar Vorlíček by nešlo o výrazný zásah do životů lidí, nicméně v symbolické rovině by to posun byl. „Stát by tím dával najevo, že v případě napadení země by bylo potřeba, aby se lidé zapojili do obrany. A vlastně se na to tím vytvořením seznamu lidí připravuje,“ popisuje v podcastu 5:59 politoložka, která se na vídeňské univerzitě mimo jiné zabývá bezpečnostními studii.

Jak snahu státu o odvody - ať už klasické, nebo administrativní - ale budou lidé vnímat, podle Vorlíček záleží na mnoha faktorech. Jedním z nich je třeba i historická zkušenost, která v Česku může být kvůli vojně v době socialismu, kdy byla armáda podle Vorlíček „nefunkční a zkorumpovaná“, problematická. Takže i přesto, že se armáda podle průzkumů těší důvěře kolem 70 procent, nepromítá se to do ochoty lidí stát se vojáky z povolání.

Rozpolcenost v názoru na odvody ostatně ukazují i data, která Seznam Zprávy sesbíraly pomocí výzkumu mezi studenty středních škol. Z nich vyplývá, že středoškoláci se do armády nehrnou. A odvody štěpí i celou společnost. 45 procent Čechů s nimi spíš nebo určitě nesouhlasí, naopak určitě nebo spíše pro je 43 procent dotázaných, kteří odpovídali na platformě Výzkumník Seznam.

„Naznačuje to, že jde o velmi polarizující téma, ale nemáme zatím úplně detailní průzkumy a ta debata spíše začíná. (…) Nicméně jde o naprosto zásadní téma vztahu občana a státu,“ říká Vorlíček. Každopádně důvěra nejen v armádu, ale i ve stát jako takový je podle politoložky klíčová k tomu, aby lidé byli ochotní věnovat měsíce nebo roky života výcviku.

Právě kvůli množství faktorům, které problematiku ovlivňují, nicméně nelze říct, jestli je možné považovat obranu státu v dnešní době za občanskou povinnost. Vorlíček připomíná, že se nelze rozhodnout už kvůli tomu, že lidé rozdílně vnímají to, co je morální nebo etické.

Zároveň vždy jde o to, jak konkrétní konflikt, ve kterém by měli lidé bojovat, vypadá. Málokterý je totiž podle politoložky tak černobílý jako válka na Ukrajině.

„A pak je také potřeba se ptát, co to vlastně je obrana státu. Jde o to narukovat do armády v době války? Když se podíváme jenom na československou historii, tak vidíme spoustu případů lidí, kteří místo narukování do armády emigrovali do zahraničí nebo podporovali stát zvnějšku - finančně, politicky, kulturně,“ říká politoložka.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jaká je situace ohledně odvodů do armády v Rakousku nebo také kudy by se mohla debata o této problematice ubírat v Česku. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.