Nepokoje ve Francii tentokrát byly jiné. Co vyhnalo do ulic děti?

Francie se srovnává s dopady týden trvajících nepokojů, které zachvátily zemi na přelomu června a července. Násilné střety propukly po celé zemi po smrti 17letého mladíka Nahela Merzouka, kterého zabil policista při silniční kontrole. Kde hledat příčiny frustrace a radikalizace mládeže z předměstí francouzských měst?

Potyčky s policií, při nichž byly zatčeny stovky osob, provázelo rozsáhlé rabování a vandalismus. Míra násilí francouzskou veřejnost šokovala, přestože je země na často až živelnou podobu politických protestů zvyklá. Přesto podle politologa Jana Rovného z pařížské univerzity Science Po nešlo o milník ve francouzské historii.

„Nepokoje se týkaly některých důležitých oblastí Francie, ale netrvaly úplně dlouho, byly velmi omezené a nakonec se týkaly relativně omezeného počtu lidí,“ říká Rovný, který sám žije na pařížském předměstí, v podcastu 5:59.

Překvapivé podle něj nicméně bylo, že se násilných potyček účastnili především náctiletí mladíci, kteří žijí v příměstských oblastech menších měst a patří k původně přistěhovalecké menšině, která ve Francii už před desítkami let našla svůj domov. Zároveň je spojuje, že mluví plynně francouzsky, chodili do místních škol a také to, že vztah k původní domovině své rodiny už podle Rovného mají „relativně omezený“.

„Tyto generace mají pocit, že se už nemají kam vrátit. (…) Zatím ale pořád nejsou akceptovaní jako Francouzi, protože mají jinou pleť, protože pocházejí z této sociální skupiny, protože žijí na předměstích, která jsou ‚defavorizovaná‘ a problematická,“ vysvětluje Rovný.

Francouzská společnost si ale podle politologa bude muset zvyknout, že migranti jsou její nedílnou součástí. „Je potřeba více financí, podpory i reflexe ze strany většiny ohledně toho, co to vlastně znamená, že francouzská společnost už není Jean a Marie, ale že to taky může být Mohamed. A že to docela často také je Mohamed a že to je normální,“ vysvětluje politolog.

A francouzská vláda? Ta mezitím bude muset řešit i další frustrace přistěhovalecké menšiny, která se dlouhodobě potýká třeba s tím, že ji místní politici téměř vůbec nereprezentují. A zároveň zápolí s ekonomickou nerovností a systémovým rasismem. „Ten ve Francii existuje obdobně jako v některých jiných zemích, především jako ve Spojených státech,“ podotýká Rovný.

A připomíná, že historicky se snaží tento problém vyřešit francouzská levice a do určité míry i současný prezident Emmanuel Macron. Tomu se dokonce ve volbách podařilo podle politologa část migrantů z druhé generace přesvědčit, aby ho volila.

„Je tedy možné je oslovit, ale je velmi těžké reprezentovat tyto skupiny, které jsou opravdu jak sociálně, tak etnicky vyčleněné ze společnosti. Většinou nechodí volit – i když samozřejmě mají volební právo – a je velmi těžké je politicky motivovat. Je to historický problém,“ popisuje Rovný.

Na druhé straně politického spektra potom ve Francii stojí krajní pravice v čele s Marine Le Pen, která je známá svou protiimigrační politikou. „Francouzská společnost – jako ostatně všechny v Evropě – se vlastně začíná štěpit mezi ty, kteří jsou pro otevřenou společnost, jak ekonomicky, tak kulturně, a ty, kteří jsou pro společnost spíše zavřenou. Ekvivalent najdeme ve Spojených státech i jinde v Evropě, a nakonec i v České republice,“ myslí si politolog.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jaká konkrétní dlouhodobá řešení současné situace ve Francii se nabízejí nebo jestli může vzniknout samostatná politická síla zevnitř přistěhovalecké komunity. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.