Hřib ze záchodu a Schillerová jako hranolka: Nedůstojné, říká odborník

Je půl roku do voleb a zástupci stran a hnutí napříč politickým spektrem vyrazili do ulic za voliči. Veřejný prostor se tak hemží jejich barvami, plakáty a hesly. A nejen ty naznačují, že letos začaly předvolební kampaně útočněji než obvykle. Je to důkaz toho, že politika hrubne, nebo ve všudypřítomném informačním šumu už nelze zaujmout jinak než křikem?

Uskupení Stačilo! vyobrazilo prezidenta Petra Pavla na svých předvolebních materiálech kvůli jeho podpoře Ukrajiny jako krvežíznivého upíra a bývalá ministryně za ANO Alena Schillerová mluví o premiérovi Petru Fialovi (ODS) jako o parchantovi. To jsou jen dva příklady, které naznačují, že letošní kampaň se už půl roku před volbami nebojí agresivity.

Jak to může na voliče působit a čeho všeho se můžeme v průběhu kampaně před letošními volbami do Poslanecké sněmovny ještě dočkat, probíráme v páteční epizodě podcastu 5:59 s politologem a odborníkem na politický marketing z Masarykovy univerzity v Brně Ottou Eiblem.

„Na začátku každá ze stran chce upoutat pozornost, a tak vymýšlí co nejvíc šokující nebo překvapivý způsob, jak tu kampaň zahájit,“ popisuje brněnský politolog víceméně ustálený rytmus kampaní. „Asi můžeme konstatovat, že s negativitou (politici) začínají poměrně brzo. Na druhou stranu jsme v éře permanentní kampaně. Je těžké odlišovat, kdy jedna kampaň končí a druhá začíná. Komunikace politických stran tak musíme vnímat v širším kontextu celého volebního období,“ dodává.

Expert popisuje, že česká politika v poslední době skutečně zhrubla. Ve veřejném prostoru se tak téměř na týdenní bázi objevují výroky, které do veřejného prostoru tak úplně nepatří. „Ale zároveň to, co si politici dovolí, je jenom to, co my jako voliči sneseme,“ vysvětluje Eibl.

Česko však podle politologa v tomto ohledu nijak neodlišuje od politických soutěží a kampaní v jiných zemích: „Myslím si, že politika po celém světě dostává takový zvláštní nádech, kdy místo dialogu slyšíme spíš křik a my opravdu nejsme výjimkou.“ Ukázkou toho ostatně může být třeba maďarský premiér Viktor Orbán, který se nedávno neostýchal nazvat opozici ve vlastní zemi „lůzou“. Během prezidenských voleb na Slovensku zase příznivci současného slovenského premiéra Roberta Fica skandovali vulgarity o tehdejší prezidentce Zuzaně Čaputové.

Vraťme se ale do Česka. Předvolební kampaň tento týden zahájila třeba vládní koalice SPOLU, která mimo jiné přišla s novým barevným tónováním. Místo dosavadní modré zvolila jako podklad pro své vizuální materiály neonově zelenou, meruňkovou a bílou barvu. Politolog Eibl tomu ale nepřikládá zásadní důležitost.

„To, že se někdo ‚ozelení‘ nebo je růžový, může znamenat právě jenom to. Tipl bych si, že koalice SPOLU přemýšlela, jak být víc vidět i přes různý vizuální smog. A právě signálně laděné barvy přitahují pozornost. Takže já bych to nerozpitvával. To je prostě nástroj, jak zajistit, že ta kampaň bude ve veřejném prostoru –⁠⁠⁠ ať už to bude offline nebo online –⁠⁠⁠ víc vidět,“ říká expert na politickou komunikaci.

Otázkou nicméně je, jestli má na lákání voličů koalice SPOLU dost času. Do voleb už zbývá jen šest měsíců a některé strany jako ANO nebo Starostové už mají kampaň dávnou rozjetou. Na to, že SPOLU mělo začít s objížděním svých přívrženců dříve, si ostatně stěžovali i někteří členové koalice, třeba lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský.

Podle Eibla ale zahájení kampaně půl roku před volbami může stačit. „Možná je pozdě a možná ne. Bude záležet na tom, jak se ta kampaň přenese do reálného světa, do offlinu, jak intenzivní bude a vlastně bude záležet i na tom, nakolik koalice SPOLU bude chtít pořád vládnout,“ říká politolog.

Zásadní tak podle něj bude nejen pro SPOLU, ale i pro další uskupení fyzický kontakt s voliči v ulicích měst a obcí: „Myslím si, že by strany neměly být ukolébány tím, že to urvou na sociálních sítích a na internetu, ale že ať chtějí nebo nechtějí, tak budou muset vést intenzivní kontaktní kampaň v ulicích měst a obcí. Bez toho se to prostě nedá.“

Stejně tak považuje Eibl za nezbytné, že se v kampaních pracuje s emocemi, a ne jen s racionálním výčtem argumentů a propracovanými programy. Sporné však podle něj je stále častější využívání internetových memů v komunikaci na sociálních sítích. Nedávno takto zkusil osedlat mem známý jako Skibidi Toilet třeba šéf Pirátů Zdeněk Hřib se svým „Hřibidi“. Výsledek si můžete prohlédnout ve videu.

„Vidět Zdeňka Hřiba, který vyskakuje ze záchodu, nebo Alenu Schillerovou převlečenou za hranolku nemá vůbec nic společného s výkonem politiky a vlastně je to i nedůstojné. To jsou lidé, kteří se ucházejí o nejvyšší funkce ve státu a mají ten stát řídit. A já nevím, jaká kompetence vzniká, když chytím kulturní jev, kterému se přizpůsobím,“ rozvádí Eibl své pochybnosti.

Přesto většina relevantních politických stran v Česku dnes sociální sítě nezanedbává. Komunikují skrze ně některé programové body a neostýchají se postovat ani videa, ve kterých odhalují i něco ze svého soukromí. Ale vyplácí se jim to u voličů?

„Politici na sociálních sítích dosahují takových rychlých vítězství. Dostanou spoustu lajků, je to sdílené a potom mohou být ukolébáni tím, že tohle je ta cesta, kudy se mají vydat. Já si tím ale nejsem jistý,“ pochybuje o smysluplnosti některých aktivit politiků na sociálních sítích Otto Eibl. Politolog nicméně připouští, že například sdílení zájmů a odpočinkových aktivit může politické představitele v očích veřejnosti „polidšťovat“.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, na co ukazuje potlačování stranických značek na úkor ustálených i nově vzniklých uskupení jako Jo! nebo Stačilo! nebo jak důležitou roli hrají v kampaních a v rozhodování voličů tradiční předvolební debaty. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.