Strategie lačných velmocí: Kdo je bandita a kdo zlodějíček

Kolem Tchaj-wanu nepolevuje napětí spojené s aktivitou čínské armády. Incidenty přibývají ve vzduchu i na moři, z provokací viní Peking tchajwanští představitelé i Spojené státy. Na pozoru jsou ale i další země v regionu jako Indie nebo Japonsko. Jak vyhrocená je situace? A proč je pro ni důležitý i výsledek ruské války na Ukrajině?

Ruská invaze na Ukrajinu od svého začátku loni v únoru poutá pozornost Evropy i dalších částí světa. Zdrojem globálního napětí ale zůstává i chování Číny, která v Asii se stále větším odhodláním prosazuje své zájmy. Peking neváhá používat ostrou rétoriku, na odiv dává i svou vojenskou sílu.

Terčem výhrůžek je především Tchaj-wan, který Čína považuje za svou vzbouřeneckou provincii. Čínská vojenská letadla například pravidelně překračují linii považovanou za neoficiální hranici mezi ostrovem a Čínou – naposledy se tak podle Tchaj-peje stalo v neděli.

Jiný incident v Tchajwanském průlivu pak na začátku června pocuchal i vztahy mezi Čínou a Spojenými státy, podle kterých čínské plavidlo nebezpečně kličkovalo kolem amerického torpédoborce.

„Čína v poslední době stupňuje kroky vůči sousedním zemím a existuje reálná možnost, že zaútočí třeba na Tchaj-wan, ale i jiné země,“ říká v rozhovoru pro podcast 5:59 japonský analytik Satoru Nagao, který je spolupracovníkem tokijské pobočky amerického Hudsonova institutu. Podle Nagaa může mít Peking „v hledáčku“ také Japonsko, Indii, Filipíny nebo třeba Vietnam.

O vývoji situace v Indo-Pacifiku – tedy v oblasti sahající od východní Afriky přes Indický oceán a Austrálii až po Oceánii – může rozhodnout i výsledek ruské invaze na Ukrajinu. Pokud by pro Moskvu skončila úspěchem, mohla by se jí podle experta Čína inspirovat třeba právě k útoku na Tchaj-wan. Japonsko tak prý vývoj ve východní Evropě sleduje s obavami.

Nagao ale upozorňuje, že dlouhodobě se strategie Moskvy a Pekingu liší: Rusko se prý chová „trochu jako lupič“, Čína spíše jako „zlodějíček“. „Když se Rusku naskytne příležitost, použije vojenskou sílu, protože co se armády týče, hodně si věří. To Čína se snaží ‚krást‘ spíš pokoutně, bez použití vojenské síly, protože historicky takovou důvěru v armádu jako Rusko nemá,“ vysvětluje analytik.

Příkladem může být třeba dění v Jihočínském moři, kde Čína od poloviny minulého století postupně zabrala třeba Paracelské ostrovy nebo některé atoly a útesy.

Poloha Jihočínského moře na mapě:

K čínské expanzi dochází z pohledu experta hlavně tehdy, když se ve světě objeví nějaké mocenské vakuum nebo se změní vojenská rovnováha. A právě ta se v Indo-Pacifiku začíná vychylovat vlivem rostoucích výdajů Číny na obranu.

Jen od roku 2011 do roku 2020, tedy v období před válkou na Ukrajině, USA snížily rozpočet na obranu zhruba o 10 procent. Zato Peking jej ve stejnou dobu zvýšil o 76 procent, navíc dál stupňuje své vojenské aktivity. Ukazují to statistiky Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI). „Hrozbu ze strany Číny proto nemůžeme podceňovat, i když teď nepodniká žádnou invazi podobnou té ruské,“ říká Nagao.

Washington dlouho v Indo-Pacifiku sázel na bezpečnostní systém založený na paprskovitém uspořádání. Sám stál v jeho středu a spolupracoval se zeměmi jako Japonsko, Austrálie a další. To už ale zřejmě nestačí.

„Toto uspořádání přestalo Čínu odrazovat od provokací, musíme proto nastavit jiné. Spojené státy teď žádají partnery a spojence, aby se začali spolupodílet na zajištění bezpečnosti a spolupracovat napřímo,“ líčí Nagao.

To už vedlo ke vzniku několika nových formátů. Jedním je třeba takzvaný čtyřstranný bezpečnostní dialog známý jako QUAD, který dává dohromady USA, Japonsko, Indii a Austrálii. Jiný pakt, AUKUS, pak od roku 2021 označuje bezpečnostní spolupráci, které se vedle Američanů a Australanů účastní také Velká Británie.

Rozšiřování podobných aliancí o nové členy, jako je Indie nebo Japonsko, nebo změny bezpečnostních doktrín zemí v Indo-Pacifiku podle experta mohou na Peking vyvinout další tlak. „A i kdyby se Peking rozhodl nasměrovat ozbrojené síly proti Tchaj-wanu, Japonsku nebo Indii, musel by se mít v týlu neustále na pozoru,“ dodává Nagao s tím, že právě proto je takový typ spolupráce zásadní.

Zároveň to ale podle Nagaa neznamená, že se státy ze skupin QUAD nebo AUKUS nesnaží s Čínou vyjednávat. Až do okamžiku, kdy by Čína třeba zaútočila na Tchaj-wan, bude cesta diplomacie otevřená. „Ale postoj Číny je velmi negativní. Nejen ohledně Tchaj-wanu, ale třeba i v otázce toho, jak Čína a Rusko reagují na severokorejské testy balistických raket,“ uvádí.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, co brzdí rozvoj nových aliancí v Indo-Pacifiku nebo jak vypadá postupný odklon Japonska od pacifismu. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.