Pět vzpomínek na knížete Karla: Vyšel s každým a nikdy se nepovyšoval

Česká veřejnost se loučí s jednou z nejvýraznějších postav polistopadového vývoje. Jaký ale byl Karel Schwarzenberg při pohledu zblízka? Přinášíme pět osobních vzpomínek na muže mnoha rolí, jehož sobotní pohřeb se uskuteční se státními poctami.

Dvojnásobný ministr zahraničí a aktér prvního přímého souboje o prezidentský post. A také přesvědčený Evropan a demokrat, který dokázal mluvit prakticky s kýmkoliv. To jsou jen některé z přívlastků připisovaných Karlu Schwarzenbergovi. Na „knížete“, jenž zemřel minulý měsíc ve Vídni ve věku 85 let a v sobotu proběhne jeho pohřeb na Pražském hradě, se ale pamatuje i jinak.

„Na pana Schwarzenberga si vzpomenu, kdykoliv vezmu lesní roh Karel do ruky,“ usmívá se hráč na zmíněný hudební nástroj Zdeněk Vašina z orchestru PKF – Prague Philharmonia. Jde přitom podle něj o jeden z nejlepších rohů, na které kdy hrál. Ostatně jeho nákup prý stál asi 330 tisíc korun.

Právě pořízení lesního rohu svedlo dohromady členy Vašinova souboru s Karlem Schwarzenbergem. Když totiž soukromý orchestr letos hledal dárce, který by pomohl s obnovou nástrojového vybavení, přišel mail ze Schwarzenbergovy kanceláře. Podle Vašiny obsahoval jedinou podmínku – že se lesní roh bude jmenovat po něm Karel. „Oslovili jsme nástrojáře v Německu, který ho vyrobil a posléze na něj také vygravíroval jméno. Takže se opravdu jmenuje Karel,“ podotýká hornista.

Vzpomínka hudebníka Zdeňka Vašiny je možná spíše epizodou. Své osobní zážitky spojené se členem šlechtického rodu Schwarzenbergů ale v rozhovorech pro podcast 5:59 popisují i lidé, kteří se s ním v různých rolích setkávali dlouhá léta. Nebo je s ním pojily dokonce příbuzenské vztahy.

„Život Karla Schwarzenberga byl vlastně typickým obrazem části české šlechty po roce 1948,“ líčí hrabě František Kinský, jehož dědeček byl sourozencem Schwarzenbergovy prababičky. Kinský odkazuje na etapu života Karla Schwarzenberga v emigraci, kam se jeho rodina uchýlila po nástupu komunistického režimu v Československu.

Oba muži se ale nejdříve osobně neznali a k setkání došlo až po letech. „Pobavil mne jako nesmírně vtipný společník s určitou zábavnou mluvou,“ odkazuje Kinský na jeden ze Schwarzenbergových charakteristických rysů.

Svého příbuzného popisuje také jako „niterně poměrně ostýchavého člověka“, který ale zároveň miloval bavit se s lidmi. Celkově ale prý Schwarzenberga a jeho osobnost nejlépe vystihuje výrok, který sám pronesl – tedy že nejšťastnějším okamžikem jeho života byl den, kdy byl Václav Havel zvolen československým prezidentem. „Myslím, že v té větě je obsaženo úplně všechno,“ míní František Kinský.

Zmíněná emigrace zavedla Karla Schwarzenberga do Rakouska, kde se poprvé výrazně zapojil do veřejného života. „V Rakousku byl celý život takovým politikem na volné noze,“ přibližuje tamní novinářka Barbara Tóth, která je mimo jiné autorkou Schwarzenbergova životopisu.

Právě při práci na knize se setkávali nejčastěji. Se Schwarzenbergem – kterého popisuje jako člověka pozoruhodného svou zdvořilostí – bylo prý snadné rychle zavést rozhovor „přímo k věci“.

Karel Schwarzenberg ale neměl rád, když se nudil. „Očekával, že konverzace bude podnětná a že otázky, na které se ptáte, ho budou zajímat. A když mu pak přišly banální nebo jste se ho zeptali na něco, na co už předtím odpověděl, uměl být trochu netrpělivý,“ vzpomíná novinářka.

Šlechtic se podle Tóth v Rakousku každopádně zapsal především tím, že v 70. letech založil dvě nezávislá a kritická média – Trend a Profil. A poté tu byl jeho přesah coby „překladatele“ mezi dvěma národy. „V rakouských médiích třeba vysvětloval, proč je jaderná elektrárna Temelín pro Čechy tak důležitá,“ líčí publicistka s tím, že Schwarzenbergova role prostředníka byla cenná a důležitá pro celou Evropu.

Hned několik knih s někdejším soupeřem Miloše Zemana z první přímé prezidentské volby napsal také český novinář Karel Hvížďala. Oba muži se poprvé setkali ještě v roce 1988, kdy je představil herec Pavel Landovský.

„On měl v sobě takovou důstojnou, noblesní, ale zároveň trochu frivolní a humornou polohu. A to bylo velice příjemné,“ uvádí Hvížďala. Navíc se prý na Karlu Schwarzenbergovi nepodepsala právě ani prohra v prezidentských volbách, kterou provázela místy až špinavá kampaň namířená na jeho osobu. „S ním nehnulo vůbec nic. Když se někdo narodí jako kníže takového dominia (…), tak si nepotřebuje nic dokazovat,“ dodává český novinář.

Naopak během volebního vítězství – při jeho úspěšné kandidatuře do Senátu – se s Karlem Schwarzenbergem potkala další novinářka Renata Kalenská. Z mnoha následných rozhovorů a setkání si vybavuje nejen jeho „ostrý humor“ a „noblesu“, ale i specifické vyjadřování. Například větu „Nestrkejte ten nůž do marmelády, když už jste ho jednou použila“, prý slyšela při četných návštěvách u něj na Dřevíči mnohokrát.

A osobité bylo i Schwarzenbergovo „žbrblání“, které pro pozdější psaní knihy nebylo zrovna příhodné. Nebylo mu dobře rozumět. „Řekla jsem mu: Podívejte se, já to budu psát, nebudu nic nahrávat. A vy budete mluvit pomalu a budete se snažit vyslovovat. A byl úžasný,“ vypráví Kalenská.

Z těchto dřevíčských seancí nakonec vznikla kniha Připraven sloužit. Název, který prý Schwarzenberga vystihuje. „Nazvali jsme ji Připraven sloužit, protože to bylo to, co ho definovalo. A taky to, co ho potom trápilo. Protože mu ubývaly síly a on viděl, že už nemůže sloužit tak, jak by chtěl a sám pro sebe potřeboval,“ dodává Renata Kalenská.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jakou stopu zanechává Karel Schwarzenberg v české politice, nebo co si přál, aby zaznělo v jeho vlastním nekrologu. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.