Vzpomínky na královnu: „Vždycky jsem měl pocit, že tu je pro nás všechny“

Britové se v pondělí naposledy rozloučí se zesnulou královnou Alžbětou II. Statisíce lidí v uplynulých dnech prostály hodiny ve frontě před britským parlamentem, aby se poklonily rakvi se zesnulou panovnicí. V dnešní epizodě podcastu 5:59 na ni vzpomíná i pět lidí narozených v Česk(oslovensk)u, kteří strávili v Británii podstatnou část svého života a reprezentují různé generace i pohledy na Británii.

Královna Alžběta II. byla v čele Velké Británie více než 70 let. Během nich si vybudovala pověst silné panovnice, která je schopná udržet tradici a spojuje společnost. Vzpomínky na ni má ostatně i mnoho Čechů, kteří se v průběhu let přestěhovali do Spojeného království. Přinášíme příběhy pěti z nich.

Jaká byla panovnice očima uprchlice před komunistickým režimem Sylvy Šimsové, bývalého šéfa české redakce BBC Víta Koláře, dokumentaristy Ondřeje Tučka, komunitního pracovníka a bývalého policisty Petra Toráka a novinářky Ivany Kottasové?

Na ostrovy přišla knihovnice a skautka Sylva Šimsová na Vánoce roku 1950. Československo přitom opustila už o rok dříve, ale na vstup do země musela čekat v německém uprchlickém táboře.

„Budoucí královna Alžběta II. v našich představách tehdy zosobňovala kladné hodnoty Británie,“ říká.

Tři roky po jejím příjezdu dokonce sledovala korunovaci mladé královny v televizi. „Byla to vlastně první televize, kterou jsme někde na návštěvě u lidí viděli,“ vzpomíná dnes už jednadevadesátiletá žena. Pozval je tehdy majitel bytu, kde bydlel její manžel. „Prožíval to celý národ. Bylo to dojemné, “ dodává.

Královniny osudy Šimsová sledovala celý život, zajímala se třeba o její mateřství. „Obdivovala jsem se její praktické moudrosti. Byla pro mne vzorem klidu.“

Téměř čtvrtstoletí po Šimsové se přestěhoval do Londýna Vít Kolář, který se tam později stal šéfredaktorem české redakce BBC. „Británie v polovině osmdesátých let, to byla Británie Margaret Thatcherové,“ popisuje.

Královská rodina se z jeho pohledu ještě tehdy „těšila velké úctě“. Pro někoho, kdo přišel ze státu s republikánským zřízením, ale prý monarchie „působila trochu archaicky“. Později v ní ale Kolář začal vidět výhody.

„Nedochází k výkyvům a nedochází k tomu zasahování do vývoje,“ vysvětluje s tím, že v republikách se prezident musí měnit v pravidelných intervalech.

Kolář se v roce 2008 dokonce s Jejím Veličenstvem setkal, když ho vyznamenala Řádem britského impéria. Popisuje, že byl nervózní. Musel si zapamatovat, jak královnu oslovovat nebo že při odcházení se k ní nesmí otočit zády. „Ale dojem, který na vás udělala, se nedá ani popsat,“ říká.

V podobné době jako Kolář přicestoval do Velké Británie i dokumentarista Ondřej Tuček. V jeho vzpomínkách na 80. léta ve Velké Británii zůstaly svatby synů Alžběty II.

„Byly to skutečně velké slavnosti, celá Británie slavila. A britská rodina tím neuvěřitelně zabodovala a stoupla jak v ceně, tak i v oblibě,“ vysvětluje. Samotný Tuček si prý velice cenil toho, že každý rok připomínala roli Čechů v druhé světové válce ve Spojeném království, a také toho, že „spojovala lidi“.

Nejvýraznější událostí, která se týkala královské rodiny, byl podle Tučka sňatek současného krále Karla III. a zesnulé princezny Diany. A ta se během let stala „ženským idolem“, který ovlivnil celou generaci. „Uchvátila celý svět,“ říká.

„Pocházela z rodiny Spencerů, takže mluvila s aristokratickým přízvukem. Prakticky celá mladá generace se ji snažila imitovat,“ popisuje.

Zlom přišel na přelomu tisíciletí právě po smrti Diany, kdy se obliba královské rodiny propadla. A právě v těchto letech přicestoval do Velké Británie Petr Torák, kterému je dnes 41 let.

Vliv monarchie prý začal „nepřímo“ vnímat ihned po příjezdu, když si zažádal o status uprchlíka. Všechny dokumenty a také peníze, které mu prošly rukou, totiž nesly královnino jméno.

„Když jsme (s rodinou) ten status dostali, psal jsem jí děkovný dopis, i když samozřejmě nemá na proces žádný vliv. Ale my jsme to vnímali tak, že díky monarchii a díky královnině vlídnosti máme nový domov,“ vysvětluje.

A podobně jako Tuček i on dostal od Alžběty II. o mnoho let později ocenění za komunitní práci, kterou jako policista vykonával.

„Když jsem se do Británie poprvé přestěhovala, královna pro mě byla trochu v pozadí,“ říká Ivana Kottasová, pětatřicetiletá novinářka, která na ostrovy přišla v roce 2006.

Že žije v monarchii, si prý začala víc uvědomovat až o šest let později - královna slavila diamantové výročí a navíc se v Londýně konala olympiáda. „Pamatuju si, že jsem seděla v knihovně London School of Economics a najednou se začalo šířit, že okolo pojede královna. Postavili jsme se na ulici a čekali jsme,“ popisuje.

„Zaskočilo mě, jak velké, čisté a krásné bylo auto, ve kterém seděla. Bylo vyrobeno tak, aby do něj bylo vidět, aby si ji lidé mohli prohlédnout,“ pokračuje.

Právě v tomhle období podle ní Alžběta II. „zlidštěla“ a začala samu sebe prezentovat jinak. Například právě pro olympiádu natočila videospot s Jamesem Bondem.

„Její smrtí tak určitě končí jedna éra. A pro mnoho lidí je to připomínka vlastní smrtelnosti,“ myslí si Kottasová.

V podcastu 5:59 si můžete poslechnout celé příběhy pětice Čechů dlouhodobě žijících ve Velké Británii. Sylva Šimsová například popisuje, jaký vliv na ni mělo, když v dětství viděla fotografii anglických princezen, Petr Torák zase přibližuje, jak Alžběta II. ovlivnila tři generace jeho rodiny.