Berlusconi ovlivnil i Česko. Od něj si Babiš půjčil svůj nejslavnější výrok

Silvio Berlusconi dominoval italské politice uplynulé čtvrtstoletí. V pondělí jeho vláda definitivně skončila. Bývalý premiér, kterého vedle popularity provázela i řada skandálů, zemřel v milánské nemocnici ve věku 86 let. Čím Berlusconi fascinoval své příznivce? A podle svého slavného sloganu „řídit stát jako firmu“?

Několikanásobný italský premiér, mediální a realitní magnát a showman, který do politiky přenesl prvky komerční televize. Ale také muž, kterého provázely soudní procesy související s daňovými podvody i pohlavním stykem s nezletilou. To byl Silvio Berlusconi.

Mezi špičky italské politiky se navzdory soudním tahanicím a řadě dalších skandálů nesčetněkrát vrátil. „Jeho kauzy ale vždy přehluší ten zbytek. Nenajdeme příliš jasných, konkrétních věcí, na kterých by se dal ukázat odkaz či snahy Berlusconiho a jeho vlády,“ vysvětluje politolog Martin Mejstřík, který působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Do vrcholné politiky přišel Berlusconi v 90. letech a od té doby polarizoval italskou společnost. A nezáleželo příliš na tom, jestli zrovna vládl, nebo byl v opozici.

Často tvrdil, že kandiduje z donucení, protože prý „musí zachránit zemi“. Už od začátku mu ale podle politologa Mejstříka chybělo ideové ukotvení. Místo toho se Berlusconi řídil jednoduchým sloganem „řídit stát jako firmu“. V Česku je toto heslo ostatně dobře známé, později ho zprofanoval expremiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš.

„Berlusconi opravdu vzbuzoval naděje, že může zemi vyvést z korupčních vod (Itálie první poloviny 90. let, pozn. red.),“ popisuje expert s tím, že pro mnohé byl nový politik díky svému příběhu také ztělesněním „italského snu“. V počátcích ho navíc podporovali i lidé, které bychom mohli označit za „liberální elity“. „Že to pak dopadlo jinak, je věc druhá,“ dodává Mejstřík.

S politickou kariérou už od začátku pomáhalo Silviu Berlusconimu vlastnictví médií. Z malých regionálních televizí se mu v 80. letech podařilo vytvořit mediální impérium, které už o dekádu později opanovalo trh. A tehdy začínající politik toho patřičně využíval.

„Ta média ho velmi tlačila, samozřejmě zejména před volbami. Zaměstnával tam spřátelené novináře, kteří o něm pochvalně mluvili,“ popisuje Mejstřík. Své první volby Berlusconi v roce 1994 zřejmě i díky tomu vyhrál a poprvé se stal italským premiérem.

Velkou část energie v čele země ale věnoval zahlazování svých skandálů a snaze vyhnout se vyšetřování, a to zejména v dalších volebních obdobích po roce 2000. „V jeho poslední vládě, po roce 2008, už to byla vyloženě jenom křeč a snaha nedostat se do vězení,“ připomíná politolog.

Přesto se nakonec Berlusconi vždycky dokázal vrátit. Podle Mejstříka dokázal využít slabostí rozhádané vlády, jejímž jediným programem byl „Antiberlusconi“. Ale vynikal také ve schopnosti správně odhadnout náladu ve společnosti a v nejtěžších chvílích se opřít o jádro své voličské základny.

Berlusconi se ve vysoké politice nakonec pohyboval více než 30 let, podle Mejstříka ji ale v podstatě nikam neposunul. „Díky politickým schopnostem ve volbách dokázal opakovaně sestavit poměrně stabilní vlády – na rozdíl od těch vlád, řekněme, středolevých –, ale poté nedokázal ten potenciál přetavit do reforem,“ popisuje Mejstřík.

Jeho působení je tak úzce spojeno s takzvaným „podnikatelským populismem“, ke kterému bývají řazeni už zmíněný Andrej Babiš nebo americký exprezident Donald Trump. „(Tyto osobnosti) vidí prostě jenom výhody a nevýhody pro sebe. A vlastně i celou politiku vnímají pohledem: má dáti – dal,“ vysvětluje politolog.

Jedním z Berlusconiho nejvýraznějších odkazů tak zůstane, že otevřel dveře části evropského populismu a stal se jeho předobrazem.

V podcastu 5:59 se také dozvíte třeba to, proč Berlusconi udržoval dobré osobní vztahy s libyjským diktátorem Kaddáfím či ruským prezidentem Putinem, a to i po ruské invazi na Ukrajinu. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.