Odvaha líčit hrůzy. Gisèle Pelicotová může postrčit Francii, říká novinářka

Jeden z nejsledovanějších soudních procesů ve Francii posledních let se tento týden završil verdiktem a tresty pro více než padesátku obžalovaných. Ten nejvyšší si vyslechl Dominique Pelicot, který deset let omamoval svoji ženu a nechal ji cizími muži znásilňovat. Jak případ mění francouzskou společnost a politiku?

Případ s potenciálem změnit pohled na násilí vůči ženám ve Francii i za jejími hranicemi. Tak se mluví o kauze Gisèle Pelicotové, kterou léta - omámenou drogami - znásilňoval její muž a dokonce ji nechal sexuálně zneužívat desítkami cizích mužů. Za své chování si ve čtvrtek vyslechl nejvyšší možný trest: dvacet let ve vězení. Ostatní byli potrestáni třemi až patnácti roky za mřížemi.

„U Dominiqua Pelicota, který byl v podstatě hlavním strůjcem celé této kauzy, se dalo čekat, že se soud bude držet toho, co navrhla obžaloba,“ podotýká v podcastu 5:59 novinářka z francouzské redakce Českého rozhlasu Radio Prague International Anna Kubišta.

Novinářka připomíná, že se dvaasedmdesátiletá Gisèle Pelicotová k verdiktu vyjádřila ihned po skončení soudu. „Mé první myšlenky směřují k mým třem dětem… a mým vnoučatům, protože oni jsou budoucnost. Také kvůli nim jsem se rozhodla bojovat,“ řekla s tím, že nelituje svého rozhodnutí zřeknout se jako oběť během procesu anonymity. A dodala, že soud i rozsudek respektuje. „(Řekla to) velice jednoduše, velice důstojně,“ popisuje Kubišta.

Dnes už bývalý manžel Pelicotové Dominique přijal podle zahraničních médií rozsudek mlčky, při jeho čtení se ale rozplakal. Po soudním líčení promluvila pouze jeho advokátka, která uvedla, že její klient zvažuje podat odvolání.

Padly tak verdikty v procesu, k němuž se do justičního komplexu v Avignonu na jihu Francie upírala i značná pozornost ze zahraničí.

K odhalení případu přitom došlo v podstatě náhodou, když před čtyřmi lety přistihli Dominiqua Pelicota v supermarketu, jak natáčí ženám intimní partie pod sukní. Novinářka Kubišta nicméně poukazuje i na další aspekt - klíčovou roli policisty Laurenta Perreta, který byl přitom v podstatě řadovým pochůzkářem.

„Nutno říct, že (to všechno ostatní se dostalo) na veřejnost díky jednomu naprosto obyčejnému policistovi, který byl tehdy přivolán na místo, a pak důkladně prohledal telefon pana Pelicota,“ vysvětluje Kubišta. V něm pečlivý policista prohlédl i komunikační aplikaci, kde našel podivný rozhovor Pelicota s mužem, který si říkal Rasmus. Mluvilo se v něm o deseti rozdrcených tabletách Tamesty (léku na nespavost) a ženě spící na posteli.

Až později kriminalisté zjistili, že právě silným lékem Pelicot omamoval svou manželku, která se tak dostávala do stavů velice podobným bezvědomí. A videa a fotografie nalezené v jeho počítači ukázaly, proč svou ženu zdrogoval: Aby ji téměř deset let mohl nechat znásilňovat desítkami mužů.

„Ona (Gisèle Pelicotová) si léta myslela, že má nějaký zdravotní problém, protože zažívala různé podivné stavy. Přestala třeba také jezdit autem, protože občas nevěděla, co jí je. (…) Amnézie i ztráta orientace v prostoru byly způsobeny tím, že dostávala ten silný lék. Najednou se to všechno vysvětlilo,“ popisuje Kubišta.

Vzhledem k odpudivosti a šíři celé kauzy, ale i odvaze Gisèle Pelicotové, která si vyžádala, aby do průběhu soudu procesu mohla nahlížet veřejnost, se z procesu s Pelicotem a dalšími muži dost možná stane memento. Například bývalá francouzská ministryně pro práva žen Laurence Rossignolová označila Pelicotovou za symbol všech žen, který mluví jejich hlasem.

Podle novinářky Kubišty měl ale transparentní průběh soudu dopad nejen na smýšlení řady lidí, ale také na kroky francouzských úřadů a dalších veřejných institucí. V lékárnách i na jiných místech teď například probíhá kampaň, která upozorňuje na to, že znásilňování pod vlivem drog či léků je možné odhalit.

„Cílem je zvýšit povědomí široké veřejnosti a zdravotníků o této často přehlížené formě násilí,“ říká novinářka s tím, že kampaň je součástí širší vládní politiky zaměřené na boj s násilím na ženách.

Jestli ale případ Gisèle Pelicotové urychlí i politickou debatu o redefinici trestného činu znásilnění, která v posledních letech ve Francii probíhá, podle Anny Kubišty jasné není. Upozorňuje v této souvislosti mimo jiné na „absolutní“ politickou nestabilitu v zemi, kde letos padly už tři vlády - nejnověji jedna na začátku prosince.

V těchto podmínkách prý není pravděpodobné, že by si francouzská politická reprezentace vzala téma za svou prioritu. „Je to smutné, ale mám pocit, že si na to (na redefinici znásilnění) ještě budeme muset trochu počkat,“ uvádí novinářka francouzského původu žijící v Česku.

Zároveň podotýká, že jistá důležitá změna přece jen může přijít. Mnoho dosavadních případů sexuálního násilí na ženách ve Francii - včetně těch, které se týkaly veřejně známých osobností - totiž podle novinářky často spojoval fakt, že se oběti dlouho bály ozvat a svědčit.

„A já si myslím, že případ Gisèle Pelicotové by mohl být průlomový. Je to totiž obyčejná žena z obyčejné rodiny, která zkrátka promluvila,“ dodává Kubišta s tím, že francouzská veřejnost se díky otevřenosti soudního procesu mohla „dotknout toho, jak jeden příběh může být hrůzostrašný“.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak se před soudem hájila padesátka mužů, kteří byli později odsouzeni za znásilnění nebo sexuální napadení Gisèle Pelicotové, nebo do jaké míry hrálo roli, že byl celý proces veřejný. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.