Odsoudili je za brutální vraždu. Tehdy se ani neznali, říká svědek

Seznam Zprávy v investigativní sérii Slopné: Kdo je vrah? pod hlavičkou podcastu 5:59 znovu otevírají případ brutální vraždy Miroslava Sedláře, která se před 12 lety odehrála v obci Slopné na Zlínsku. Reportérky Seznam Zpráv se tentokrát zaměřily na dva odsouzené a jejich rodiny. Maroš Straňák a David Šimon si od soudů vyslechli dvacetileté tresty, už 11 let za mřížemi ale oba tvrdí, že jsou nevinní. A že se v době vraždy ani neznali. Reportérky objevily nového svědka, který jejich slova potvrzuje.

Maroš Straňák a David Šimon odsouzení za vraždu Miroslava Sedláře aktuálně pobývají ve věznici Kuřim vzdálené asi půl hodiny od Brna. Reportérky je ve vězení několikrát navštívily, aby natočily jejich verzi příběhu.

Oba už 11 let tvrdí, že jsou nevinní – a že s vraždou důchodce Miroslava Sedláře ve Slopném na Zlínsku nemají nic společného. Shodně navíc zdůrazňují, že v době vraždy se ani neznali. Tím se hájili i u soudů, soudci jim ale neuvěřili.

Reportérky Seznam Zpráv nyní, po 12 letech od vraždy, objevily svědka, který slova odsouzených potvrzuje. Muž říká, že dvojici seznámil až zhruba měsíc po vraždě ve Slopném. Šimona se Straňákem dal podle svých slov dohromady v den vyloupení zlatnictví v Uherském Brodu – tedy v polovině října. Straňák loupež organizoval a Šimon následně přeprodal uloupené šperky.

„Já si vybavuju, že se mě Straňák ptal, jestli bych nevěděl o někom, kdo by to zlato mohl od nich vzít. Znal jsem Davida, on i já jsme v té době vykupovali šperky. Tak jsem prostě předal kontakt,“ vzpomínal Tomáš Botek. Na otázku, zdali je vzájemně nakontaktoval až po loupeži, řekl, že ano.

Loupež v Brodu se odehrála zhruba měsíc po vraždě Miroslava Sedláře.

Botek ve věci zlatnictví dlouhodobě nevypovídal – a popíral, že by se na loupeži v Brodu jakkoli podílel. I přes jeho mlčení mu ale soud v roce 2016 udělil podmínku, jelikož proti němu mluvila řada dalších svědků. V rozsudku se píše, že Botek zprostředkoval výkup zlata právě u Šimona.

I Šimon navíc ve svých výpovědích ke zlatnictvím na počátku roku 2012 uváděl, že k prodeji zlata ho v den loupeže v Brodu zavolal známý Tomáš Botek. A ten že ho pak seznámil s jistým „Majem“, o kterém se později dozvěděl, že se jmenuje Maroš Straňák. K vyloupení zlatnictví v Brodu došlo zhruba o měsíc později než k vraždě ve Slopném.

Vyšetřování zlatnictví probíhalo dřív než šetření vraždy – když Šimon o těchto věcech vypovídal, ještě nebyl z vraždy Sedláře ani podezřelý.

Vraždu i loupeže vyšetřovali ti samí zlínští kriminalisté. Mezi nimi i hlavní zpracovatel případu slopenské vraždy Pavel Kucík. Vyšetřovatelé měli k dispozici výpis telekomunikačního provozu mezi obviněnými v období loupeží. A ten dokládá, že dvojice spolu začala komunikovat až v půlce října – přesně v den, o kterém mluví Botek a i Straňák se Šimonem.

„To přece nevadí,“ obhajoval svou verzi příběhu někdejší kriminalista Kucík.

Na otázku, jak by tedy spolu vraždu zorganizovali, odpověděl: „Jako to je ta relativní pravda nebo opravdová pravda, tu my nevíme. Varianta jedna: Šimon sedí v autě čeká na Straňáka, než přijde z baráku ven. Varianta dvě: Straňák čeká na Šimona, než přijde z baráku ze Slopného, nebo tam jdou spolu. Rozumíte?“ kladl dotazy vyšetřovatel.

Na doplňující dotaz, zdali by si tedy začali psát až po vraždě, reagoval: „To já netuším, to se bavíme o něčem, co já vůbec nevím. A ani nevím, proč bych se tím měl vůbec zabývat.“

Vyšetřovatelé, kteří pracovali jak na loupežích, tak na vraždě ve Slopném, s výpisem Straňákových hovorů, který podporoval tvrzení odsouzených, že se neznali, ale v tomto směru nepracovali. A množství záznamů Straňákových telefonátů, pořízených k případu zlatnictví, pouze vložili na CD – do příloh spisu vraždy ve Slopném.

Oba muži si své odsouzení vysvětlují právě tím, že se v roce 2011 účastnili vyloupení zlatnictví v Uherském Brodu. Proto se na ně podle nich začali zlínští kriminalisté soustředit. „Jsem myslel, že jsem frajer, mistr světa. A bohužel, policajtům se to asi hodilo. A kdybych nedělal bordel ve Zlínském kraji, tak možná nesedím a tu vraždu hodí na někoho jiného,“ vyčítá si dnes svoje dřívější chování pětatřicetiletý Straňák.

Právě on zorganizoval vyloupení zlatnictví nejen v Brodu, ale i v Hodoníně. Loupeží se účastnilo přibližně 10 mladíků z Uherskohradišťska. Zatímco Straňák jako organizátor obou akcí dostal osm a půl roku vězení, Šimon si od soudu vyslechl podmínku za podílnictví na loupeži v Brodu.

„Já si uvědomuju ty věci, co tomu předcházely – že jsem dostal podmínku. To určitě nebyl řádný život. Vždycky jsem se snažil prostě tím životem nějak proplouvat, proto je pro mě úplně nepochopitelné, že jsem se dostal na takové roky do vězení. A ještě za něco takového,“ přemýšlí o situaci, v jaké dnes je, Šimon.

Loupeže ve zlatnictvích byly opravdu důvodem, proč se na dvojici, respektive Straňáka, začali kriminalisté soustředit.

„My jsme tenkrát ‚natipovávali‘ různé skupiny pachatelů nebo dvojice a tak dál a větší skupinky, které dělaly násilné loupeže a další věci, které byly z těch známějších, a pak se tipovalo z těch starších. Shodou okolností ten Straňák nějak tenkrát figuroval v loupežích tady na zlatnictvích,“ vysvětloval hlavní vyšetřovatel vraždy Pavel Kucík.

Postupným vylučováním dalších podezřelých se prý nakonec ve vyšetřování zastavili právě u Straňáka se Šimonem. „Tím, že se postupně vyloučilo to, co se ‚natipovalo‘ okolo, a u nich se začaly ty stopy množit, začaly se potvrzovat,“ pokračoval Kucík.

To Pavel Kucík mluví o pachových stopách. Speciálně vycvičení policejní psi pachy odsouzených vyčuchali na předmětech z místa činu – tedy z domu Miroslava Sedláře. Jak věrohodná tato metoda je, redaktorky rozeberou v příštím díle podcastu.

Podle soudů jsou mladí muži brutálními vrahy, kteří nezaslouží jiné než výjimečné tresty s délkou přes 20 let. „Některé věci se prostě zvrtnou a může dojít ke zkratovému jednání. Soud by to zvážil, ale v tomto případě a za tohoto postoje v žádném případě, a dle našeho názoru jiný než výjimečný trest není možný,“ řekl například v roce 2014 při odůvodnění nepravomocného odsuzujícího rozsudku soudce zlínského krajského soudu Radomír Koudela.

A doplnil, že muži s policisty nespolupracovali, tedy že se nepřiznali. „Obžalovaní tady stále jenom uvádějí, že oni jsou vlastně ty oběti, které jsou neprávem stíhané, oni jsou ty osoby, které zaslouží lítost. Nepřipadá v úvahu.“

Šimon se Straňákem však tvrdí, že vyšetřovatelům i soudům řekli všechno, co mohli a věděli – tedy že se zločinem ve Slopném nemají nic společného. Za tím si stáli i ve chvíli, kdy jim byly za přiznání nabízeny nižší tresty. „Prý kdybych se k tomu postavil jinak, tak jsem mohl mít 10 let. Já ale nebudu vypovídat na někoho, o kterém mám za to, že to taky neudělal,“ vzpomíná na nabídky nižšího trestu Šimon.

Na nabídky od policie si vzpomíná i jeho tehdejší advokát Pavel Fišer. Toho měl Šimon přiděleného soudem, jelikož si tehdy vlastního on ani jeho rodina nemohli dovolit. „Nabídli mu spolupracujícího obviněného s tím, že by musel přesně říct, jak k vraždě došlo. Když jsem mu to na vazbě řekl, tak to za žádnou cenu nechtěl připustit a byl z toho hrozně špatný,“ popisoval Fišer.

„V tu chvíli jsem pochopil, že ten David to skutečně asi neudělal,“ dodal advokát.

Jak se s mnohaletými tresty vězení vyrovnávají rodiny odsouzených? Jak přesně probíhala vyloupení zlatnictví? A co bylo pro Šimona se Straňákem ve vězení nejtěžší? Poslechněte si audio v úvodu článku.