Úskalí registrovaného partnerství: Úřady nám nepřiznaly peníze, říká Jana

Poslanci by dnes měli opět jednat o takzvaném manželství pro všechny. Návrhy na zavedení sňatků stejnopohlavních párů opakovaně ve Sněmovně vyvolávají emoce a slovní přestřelky. V praxi se ale novela dotýká především životů homosexuálních a lesbických párů. S jakými problémy se potýkají? A jak vnímají takřka věčnou debatu o manželství pro všechny?

„Doba jde dopředu a nevím, proč by se měla Česká republika na nějaké té cestě zaseknout a řeklo by se, že už se dál postupovat nebude,“ říká Jana Václavíková ke sporům o to, jestli v Česku uzákonit manželství pro stejnopohlavní svazky, nebo ne. Sedmatřicetiletá žena vychovává v registrovaném partnerství se svou partnerkou dvě děti.

Právě registrované partnerství je v Česku možné uzavírat od roku 2006. Jenže stejnopohlavním párům nedává stejná práva a možnosti jako manželství. Registrovaní gayové a lesby třeba nemají společné jmění ani nárok na vdovský či vdovecký důchod po úmrtí partnera. A často se zmiňuje také fakt, že oficiálně má dítě v takové rodině jen jednoho rodiče.

Dnes - ve čtvrtek - budou poslanci projednávat další z návrhů, který počítá se zavedením manželství i pro homosexuální a lesbické páry. K novele občanského zákoníku se v prvním čtení dolní komora vrací po několika týdnech od chvíle, kdy ve Sněmovně zněla slova odkazující na tradici, hodnoty nebo „přirozený řád světa“. Návrh má ale kromě odpůrců i četné podporovatele. A to i mimo Parlament - ve středu „spravedlivý právní rámec pro páry a rodiny, které už existují a jsou součástí naší společnosti“, podpořil také prezident Petr Pavel.

Jak se tedy v Česku bez možnosti uzavírat stejnopohlavní manželství žije homosexuálním a lesbickým párům a jejich rodinám?

Už zmíněná Jana Václavíková žije v registrovaném partnerství s rovněž sedmatřicetiletou Janou Batelkovou. Dvě Jany jsou maminkami dvou dětí - 16měsíčního syna a 14 měsíční dcery. Podle Václavíkové se páru „žije hezky“, navíc teď prý jejich soužití získalo patřičnou hloubku, po které obě ženy toužily. Jenže dosavadní podoba českých zákonů jim také v některých ohledech komplikuje život.

„Je to složitější v tom, že nám stát moc práv neumožňuje,“ říká Václavíková v rozhovoru pro podcast 5:59 a upozorňuje na komplikace. Dostaly se třeba do situace, kdy je prý úřad práce bere kvůli uzavřenému registrovanému partnerství jako rodinu. Právo na rodičovský příspěvek tak přiznal jen jedné z nich, ale zároveň jen na jedno dítě - na to „její“. „Že se starám o druhé dítě od partnerky, které ale považuji úplně stejně a právoplatně také za moje dítě, tak to už stát nezajímá,“ zdůrazňuje Jana Václavíková.

Ale nejde jen o rodičovský příspěvek, zdůrazňují obě ženy. Batelková upozorňuje, že na dceru, která se narodila partnerce, vlastně nemá žádná práva. A to přesto, že ji od prvních dnů také vychovává. Druhá z žen je přitom v naprosto totožné situaci vůči druhému dítěti, které pár vychovává. „Nemožnost uzavírat manželství má pro nás vedle té právní i emoční a etickou stránku věci. Velice nás to mrzí, protože jsme součástí české společnosti a odvádíme daně. Ale nemáme možnost, abychom uzavřeli manželství,“ popisuje své pocity Batelková.

Jak to funguje v rodině, kterou vedou dvě maminky, poznala i Gabriela Votavová. Jenže z opačného konce - její matka se s ní přestěhovala za přítelkyní Evou, když bylo Gabriele asi osm let. A dnes 22letá žena vzpomíná, že největší starosti přišly, když matku několikrát hospitalizovali kvůli onemocnění krve. „Byla otázka, kdyby se mamince cokoliv stalo, že vlastně s Evou nebudu moct komunikovat a odvezou mě mimo Prahu ke zbytku rodiny,“ vzpomíná.

Situaci, kdy jeden z rodičů neměl z pohledu zákonů žádný oficiální vztah k dítěti, které vychovával, zažil na vlastní kůži také dnes 22letý Kryštof Ušela. Nedávný absolvent Masarykovy univerzity vyrůstal také v rodině se dvěma mámami. Vztah se však rozpadl, když byl ještě malý kluk. Jenže - jak sám říká - měl velké štěstí, protože obě ženy se dokázaly domluvit na režimu de facto střídavé péče. A to znovu v situaci, kdy jedna z nich neměla na malého Kryštofa žádný právní nárok.

„Bylo to samozřejmě všechno jenom na domluvě. Prostě kdyby moje máma najednou z nějakého důvodu změnila názor a řekla: ‚Ty už se nebudeš stýkat s tou druhou mámou‘, tak ta druhá máma by na to neměla žádný právní nárok. A ani já,“ vysvětluje Ušela. Jak dodává, obě ženy dnes už žijí s jinými partnerkami - a jeden z párů chce uzavřít manželství, až to bude možné.

Registrované partnerství jim nedostačuje. A také podle Ušely jde o nástroj, který tím, že nepřináší stejná práva, vytváří v řadě životních situací problematické situace. „Myslím si, že nikomu to (stejnopohlavní sňatky) neublíží a strašně moc lidem to může pomoct. Nejenom gayům a lesbám, ale i jejich širokému okolí,“ myslí si.

Podle Ušely nemusí platit ani teze, kterou zmiňují někteří odpůrci stejnopohlavních svazků - tedy že dítěti vychovávanému dvěma matkami bude nutně chybět mužský vzor. „Mohl jsem si ho najít jinde, třeba v dědovi. Ale ten základ mi mohly dát obě mámy, protože každá znala něco jiného a uměla trochu něco jiného,“ říká s tím, že hodnoty nejsou závislé na tom, jestli jde o muže nebo ženu.

Zkušenost ještě z jiného úhlu pak nabízí matka syna, který žije ve stejnopohlavním páru. Jitka Tomášková má celkem tři děti. Nejmladší z nich je gay, který ve vztahu s partnerem vychovává dceru.

Tomášková poukazuje na to, že její třetí potomek nemá stejná práva k dětem jako lidé v heterosexuálním manželství. „A úplně nejvíc mi vadí, že ani my prarodiče nemáme práva k tomu osvojenému dítěti,“ podotýká žena. S tím, že bez přítomnosti „hlavního otce“ dítěte je potřeba mít neustále plnou moc pro případ, „kdyby se něco stalo“.

Paní Tomášková také vzpomíná na chvíli, kdy syn někdy v 18 nebo 19 letech poprvé vyrazil na duhový průvod, takzvaný Pride. Když se vrátil, spokojeně prý prohlásil, že si poprvé v životě připadal tak, že někam patří. „A to je právě ten problém - ti lidé mají pocit, že jsou pořád odstrkováni někam na kraj společnosti. Takže si myslím, že jde i o jejich důstojnost,“ uzavírá Jitka Tomášková.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, s jakými reakcemi svého okolí se setkávaly děti vyrůstající v duhových rodinách, nebo co by ony a jejich rodiče vzkázali poslancům, kteří projednávají návrh na manželství pro všechny. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.