Proč se lidem v Maroku nedostává po zemětřesení potřebné pomoci

V Maroku svádějí záchranáři dál boj s časem – snaží se najít oběti pátečního ničivého zemětřesení i dopravit pomoc k lidem, kteří největší seismické otřesy za poslední desítky let přežili. Od místních ale zároveň stále silněji zaznívá kritika marocké vlády za pomalou pomoc.

Zatímco v marockém Marrákeši na úpatí pohoří Vysoký Atlas se život po zemětřesení vrací do normálu, v horských vesnicích a malých městech záchranáři i místní stále bojují o životy lidí pod sutinami domů, které v těchto místech stály několik generací.

Místnímu reportérovi Seznam Zpráv Janu Novákovi ukazovali mozoly na rukách s tím, že se jim nedostává pomoci a příbuzné – mnohdy zemřelé – se snaží z trosek vyhrabat sami. „Nejefektivnější a nejrychlejší pomoc, kterou jsem zaznamenal, byli kluci na motorkách, kteří měli vzadu připevněné balíky vody nebo jídla a vozili je právě k nejpostiženějším místům,“ vysvětluje reportér.

I pro ně je ale cesta obtížná. Do hor totiž vede z Marrákeše, jednoho z největších marockých měst, pouze jedna úzká silnice. „Ta už před zemětřesením byla docela rozbitá. A potom tam napadalo kamení, čímž se cesta ještě více zkomplikovala,“ popisuje. Problém byl zároveň v tom, že se na silnici střetávali ti, kteří prchali, s těmi, kteří jeli místním pomoct. „Tím se to celé ještě víc zašpuntovalo,“ dodává reportér.

Na místě tak i kvůli složité dopravní situaci chybí těžká technika nebo jeřáby. Některým se proto už pomoci určitě nedostane a marocké úřady hlásí, že počet zemřelých se vyšplhal ke 3000.

Někteří místní podle Nováka viní vládu z toho, že bezprostředně po neštěstí reagovala pomalu a ani několik dní po zemětřesení nedokázala v některých oblastech pomoct. V horských vesnicích totiž prý chybí jídlo, voda a například i provizorní ubytování nebo stany. Nouzové přístřešky si tak místní staví sami z tyčí a plachtoviny.

„Dělají to hlavně kvůli stínu, protože teploty tady stále dosahují 38 °C. Je tu ohromné vedro a pochopitelně prach, takže v jakémkoli stínu se choulí desítky až stovky lidí, především žen a dětí,“ popisuje reportér.

Přesto marocké úřady nabídnutou pomoc drtivé většiny zemí nepřijaly. Vpustily jenom čtyři týmy záchranářů z ciziny, další – mezi které patří třeba i Česko nebo Francie – odmítly s tím, že stále vyhodnocují potřeby.

Podle Terezy Němečkové z Centra pro studium Afriky na Metropolitní univerzitě v Praze za tímto rozhodnutím mohou být pragmatické i politické důvody. Je sice pravda, že do horských oblastí se kvůli limitům daným infrastrukturou dostane jen omezený počet lidí, nicméně státy, jejichž pomoc marocká vláda přijala, označila za „spřátelené“.

„Nějaká politika tam tedy asi bude, čímž narážím hlavně na Francii,“ říká expertka s tím, že mezi Rabatem a Paříží v posledních letech panují napjaté vztahy. Připomíná, že Francie například předloni v létě nařkla Maroko, že díky izraelskému spywaru Pegasus odposlouchávalo mobil prezidenta Emmanuela Macrona. A Maročanům se zase nelíbí, že Francie navázala silnější vztahy s Alžírskem.

Jestli ale marocká vláda a král opravdu tragédii podcenili, zatím podle Němečkové není jasné. Důležité podle ní bude i to, jak se postaví k „druhé fázi záchranné operace“. V ní budou úřady muset najít dočasná obydlí pro tisíce lidí, kteří při otřesech ztratili domovy.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jestli je pro Maročany z postižených oblastí dostupná zdravotnická pomoc a kdo žije v horských oblastech nejvíce zasažených zemětřesením. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.