„Na staré prý není hezký pohled“. V obci nechtějí mít seniory vedle dětí

Přes dva týdny už obec Horní Lideč na Vsetínsku hledá cestu z nejistoty, co dál s rozjetou stavbou domova pro seniory. Místní lidé se proti ní postavili v referendu a od části odpůrců zněly i argumenty mířící proti myšlence mezigeneračního soužití. Co vedlo k zamítavému výsledku plebiscitu? A jak souvisí s nastavením širší společnosti?

Měl tam vyrůst nový domov pro seniory, jehož služeb by v budoucnu využívali i místní lidé. Jenže přestože se už v Horní Lidči na Vsetínsku rozjely stavební práce, z projektu nakonec možná nic nebude. Místo toho teď vedení obce hledá způsob, jak se vyhnout hrozbě, že zhotoviteli plánované stavby bude muset vyplatit náhradu ve výši desítek milionů korun. A zároveň Horní Lideč získává nepříliš pozitivní publicitu.

Místní obyvatelé se totiž proti vzniku domova pro seniory postavili v zářijovém referendu. V obci s necelými jedenácti stovkami oprávněných voličů jich výstavbu podpořilo 275, proti hlasovalo 348. Ještě výraznějším rozdílem pak dopadlo rozhodování o druhé otázce plebiscitu – jestli má domov vzniknout v lokalitě vedle místní základní školy.

„Po této zkušenosti už vím, že ne se dá říct na cokoliv. Teď to bylo na staré lidi,“ říká reportérka týdeníku Respekt Ivana Svobodová, která přímo v Horní Lidči zjišťovala důvody odporu proti záměru, který by zřejmě kdekdo označil za prospěšný a žádoucí. Kritické hlasy novinářka nasbírala pro svou původní reportáž. „Argumentů, pocitů nebo námitek (proti domovu) byla obrovská a pestrá škála,“ říká nyní v rozhovoru pro podcast 5:59.

Oslovení lidé si například stěžovali, že se kvůli stavbě domova přesouvá dětské hřiště. Jiní zmiňovali obavy ze silnějšího provozu na příjezdové komunikaci nebo z hluku dětí, který by prý mohl seniory rušit. Často si ale Svobodová vyslechla také názor, že právě místní děti by neměly být vystaveny pohledu na stáří a umírání. Jenže v Horní Lidči neměl vzniknout hospic, nýbrž zařízení, ve kterém by senioři mohli strávit řadu let.

„Obcí se ale rozneslo, že je (místní) někdo chce obalamutit a že tam lidé půjdou na jeden nebo dva měsíce, tedy na své poslední chvíle,“ podotýká reportérka Respektu s tím, že někteří respondenti měli obavu i z toho, že do lokality sousedící se základní školou budou z tohoto důvodu častěji zajíždět vozy pohřební služby. A když už některé výtky odpůrců narazily na vysvětlování z druhé strany – třeba takové, že skutečně nemá jít o hospic –, lidé se podle Svobodové nakonec mnohdy uchýlili k „argumentu starobou, která není pro děti vhodná“.

Zastánci vzniku domova naopak uváděli, že projekt, který počítá s kapacitou 25 míst pro seniory, by pro obec byl přínosem. Poukazovali zejména na to, že díky získaným dotacím výstavba neměla stát obecní pokladnu ani korunu. „Po referendu mají tito lidé (podporovatelé vzniku domova) pocit, že jsou obětí emocí jiných lidí (…), protože tady data a fakta zkrátka nepřeválcovala ty emoce, které se zvedly,“ podotýká reportérka.

Návštěva Horní Lidče nicméně novinářce Respektu ukázala ještě jednu věc – vliv iniciátorů referenda na veřejné mínění v obci. V čele kampaně stáli manželé Martina a Stanislav Brhelovi, kteří mimo jiné kritizují postup vedení obce při realizaci projektu a zpochybňují jeho úmysly.

Ostatní lidé v obci pak v rámci kampaně dostali do schránek materiály, jejichž obsah se často odrážel v názorech, které Svobodová od místních slyšela. Závěrečné doporučení v letácích přitom znělo jasně: V referendu volte proti. A to se také stalo, voliči domov pro seniory odmítli.

Řada odpůrců, se kterými Svobodová mluvila, přitom odmítla, že by byli a priori proti seniorům jako takovým. Některé své argumenty prý lidé ani neuměli obhájit a odkazovali se na zmíněné letáky a jejich autory. Podle reportérky je tak v podobných místních hlasováních klíčové, pokud se objeví malá skupinka lidí, která dokáže strhnout ostatní. A to třeba i za pomoci šíření strachu a domněnek o tom, že se děje něco nekalého. „A na základě těchto emocí lidé jdou a hází do urny svoje ne,“ dodává novinářka.

Výsledek jednoho lokálního hlasování každopádně Horní Lidči zajistil pozornost, o jakou místní zřejmě nestáli. Odmítnutí stavby domova pro seniory v obci jen nedaleko od slovenských hranic teď poutá širší zájem médií a veřejnosti.

Je nicméně možné hledat v uvažování části hornolidečských voličů také nějaké hlubší souvislosti?

„V tomto referendu i napříč moderní společností vidíme proces vytěsňování stáří a smrti z naší každodennosti,“ podotýká další host podcastu 5:59, sociolog Pavel Pospěch z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Podle něj platí, že si s přítomností stáří a smrti neumíme poradit, protože jde o fenomén, který stojí mimo naši kontrolu. „A je to něco, co není přitažlivé, není to pěkné. Bolest, ztráta – to se zkrátka špatně prodává,“ uvádí expert.

V Česku navíc do rovnice vstupuje faktor menšího vlivu náboženství než v řadě jiných evropských států, což se z Pospěchova pohledu odráží na jazyku, jakým jsme o smrti schopni – nebo možná spíše neschopni – mluvit.

Výsledku referenda v Horní Lidči se tak prý dá porozumět právě i jako projevu tendence „vytěsnit, nevidět“. Podle sociologa voliči najednou byli konfrontováni s tím, že musí vidět něco, co vidět nechtějí. „A může nás to vést k širším otázkám – třeba k té, jaké jiné věci než jen situaci starých lidí vidět nechceme a ze života je vytěsňujeme,“ dodává Pospěch.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak na zamítavý výsledek referenda reaguje vedení obce Horní Lideč nebo jaké cesty vedou podle sociologa Pavla Pospěcha k tomu, aby se česká společnost stala mezigeneračně soudržnější a solidárnější. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.