„Hněv je větší než před válkou.“ Izrael je naprosto rozdělený, říká novinář

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v projevech neustupuje z cílů vytyčených pro válku v Gaze. Zároveň ale čelí silnému tlaku ze zahraničí a znovu se probouzejí také protivládní protesty přímo v Izraeli. Co to znamená pro další osud válečného tažení? Ptáme se novináře z Tel Avivu.

Z izraelských oficiálních míst přicházejí rozporuplné zprávy o dalším osudu války v Gaze. Armáda nejdříve oznámila stažení téměř veškerých pozemních jednotek z jihu Pásma Gazy. Premiér Benjamin Netanjahu ale na druhou stranu mluví o tom, že cílem zůstává likvidace všech praporů palestinského hnutí Hamás. A to i těch, které se nacházejí v Rafáhu na jihu Pásma Gazy. Od útoku na oblast, do níž se kvůli bojům přemístil více než milion uprchlíků, přitom Izrael odrazují i Spojené státy.

Je možné se v těchto poněkud protichůdných signálech vyznat?

„V tuto chvíli se má všeobecně za to, že se válka chýlí ke konci. Takový pocit tu teď panuje,“ říká přímo z Tel Avivu novinář Meron Rapoport, který je editorem izraelského zpravodajského serveru Local Call a píše také pro magazín +972.

I když totiž Netanjahu tvrdí, že válka nekončí a že invaze do Rafáhu je stále v plánu, podle Rapoporta v Izraeli převládá názor, že bude obtížné válku obnovit. Izraelská vláda totiž ujistila Spojené státy, že operaci v Rafáhu nezahájí, dokud tamní uprchlíci nebudou moci z oblasti bezpečně odejít. „A to bude trvat velmi dlouho,“ upozorňuje novinář v rozhovoru pro podcast 5:59.

Dlouholetý hegemon izraelské politiky Benjamin Netanjahu ale čelí i domácímu tlaku. Do ulic Tel Avivu, Jeruzaléma a dalších měst totiž v posledních týdnech vycházejí desítky tisíc lidí.

Pomalu se tak opět probouzí protestní vlna namířená proti vládě, kterou Izrael zažíval do chvíle, než loni 7. října Hamás uskutečnil svůj krvavý útok na jihu země. Po začátku následné války protesty, původně namířené na kontroverzní justiční reformu z pera Netanjahuovy vládní koalice, na několik měsíců ustaly. Teď se ale znovu dávají do pohybu, přestože zatím nejsou tak početné – před válkou se na demonstracích scházelo až čtvrt milionu lidí.

I současné demonstrace ale sílí. „A hněv je už možná dokonce ještě větší než před válkou. Je tu totiž pocit, že vláda naprosto selhala – jednak 7. října, ale selhala také v tom, že nedokázala přivést zpátky rukojmí,“ uvádí Meron Rapoport. Od výměn mezi Izraelem a Hamásem v rámci dosud jediného příměří uzavřeného loni v listopadu totiž v držení Hamásu zůstává stále přes 130 unesených.

Jejich rodiny teď po izraelské vládě požadují uzavření dohody s Hamásem, která by zajistila propuštění alespoň některých rukojmích. Měla by podle nich trvat nejméně 45 dnů a obsahovat také propouštění Palestinců, kteří jsou dnes drženi v izraelských věznicích.

„A tato dohoda se teď zdá být blíže než v minulosti, protože i Američané už řekli, že chtějí okamžité příměří,“ dodává izraelský reportér.

Kolegové Merona Rapoporta z magazínu +972 v souvislosti s válkou v Gaze minulý týden také publikovali odhalení, která se týkají vojenského systému izraelské armády nazvaného Lavender (Levandule). Ten s pomocí nástrojů umělé inteligence vypracoval seznam nepřátelských cílů určených k likvidaci. Na jeho finální podobu sice měli dohlížet pracovníci zpravodajských služeb, podle výpovědí zdrojů izraelského magazínu ale byl jejich vklad jen minimální.

Žurnalisté se ve svém pátrání zaměřili na prvních šest týdnů války. Zjistili, že armáda s pomocí umělé inteligence určila na 37 tisíc cílů pro izraelské vzdušné údery. Mělo jít o předpokládané členy Hamásu a také organizace Islámský džihád.

„Umělé inteligenci byl ten úkol svěřen, i když se ví, že její výsledky jsou správné jen v 90 procentech případů. Což znamená, že nejméně deset procent lidí, kteří byli údery zasaženi, bylo naprosto nevinných,“ popisuje Rapoport.

Navíc podle zdrojů magazínu +972 na každého zabitého ozbrojence Hamásu s nízkým postavením připadá od deseti do 20 zabitých civilistů, kteří nebyli zamýšlenými cíli. U vysoce postavených členů to má být dokonce více než sto. Většina zaměřených cílů se totiž podle Rapoporta nacházela ve svých domovech a bytech, o život tak často přicházeli i rodinní příslušníci či sousedé.

„Izrael ale podle našich zdrojů tuto variantu (udeřit na cíle v jejich domovech) preferuje, protože je to jednodušší než ty lidi zaměřovat v tunelech, na různých setkáních Hamásu nebo na ulici. Domov je místo, které se vysleduje a zaměří poměrně jednoduše,“ dodává Meron Rapoport.

Izraelská armáda nicméně popřela, že by se umělá inteligence používala k identifikaci lidí podezřelých z terorismu. „Informační systémy“ jsou podle ní jen nástrojem s tím, že rozhodující slovo mají stále lidé. Odmítla také to, že by povolila útok s desítkami, nebo dokonce stovkou předpokládaných civilních obětí.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč Hamás může být jedinou reálnou variantou pro správu Gazy po válce nebo jakým způsobem k jeho pozici přispěl samotný Benjamin Netanjahu. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.