„Nenávist se tu kultivuje už dlouho.“ Expertka o napětí vůči Ukrajincům

Útok na dvě ženy z Ukrajiny v Plasích nebo také neohlášený protiukrajinský průvod v Plzni. V Česku v posledních týdnech zesilují nálady části společnosti namířené proti uprchlíkům ze země zasažené ruskou invazí. Jak nebezpečný trend to může být?

Hned několik případů z poslední doby zvedlo v Česku vlnu diskuzí o sílících protiukrajinských náladách. Šlo například o fyzický útok na dvě ženy v Plasích nebo o případ holčičky, kterou kvůli její národnosti poplivali spolužáci.

Že k podobným případům dochází čím dál častěji, ukazují i data organizace In Iustitia, která dlouhodobě sleduje situaci na poli menšin i předsudečné činy. Zatímco v roce 2021 tvořily útoky proti Rusům a Ukrajincům pět procent zaznamenaných případů, v současné době je to kolem 22 procent. Stále ale jde celkově o desítky případů.

Podle odbornice na extremismus ve střední Evropě a profesorky politologie z Floridské univerzity Lenky Buštíkové je možné se na nastalou situaci dívat ze dvou pohledů. „Může to být předzvěst toho, že se budou věci měnit (…) a že etnické násilí bude něco, na co si budeme muset dlouhodobě zvyknout,“ říká.

Na druhou stranu ale také může jít o „bouři ve sklenici vody“. „Patří k věci, že etnické menšiny si lezou na nervy a že si občas ubližují. Je to cena, kterou platíme za to, že žijeme v otevřené pluralitní společnosti. A česká společnost se od roku 1989 velice změnila. V podstatě už je to dnes multikulturní, etnicky velice diverzifikovaná společnost, což jsme viděli v posledním sčítání lidu,“ popisuje Buštíková.

Ještě nedávno byla situace v Česku odlišná. Na začátku ruské invaze na Ukrajinu tuzemská společnost vyjadřovala silnou solidaritu. Jen pro připomenutí: na jaře roku 2022, tedy nedlouho po začátku invaze na Ukrajinu, bylo podle průzkumu CVVM pro přijetí migrantů z napadené země 75 procent lidí. Postupně se ale pohledy měnily. O rok později už na stejnou otázku kladně odpovědělo jen 56 procent dotazovaných.

„Dalo se očekávat, že tak velký nával lidí způsobí konflikty. Česká společnost je velice nervózní, bojí se. To přispívá k napětí. A bohužel politické elity v době prezidentských voleb (které vyvrcholily v lednu 2023) zpolitizovaly ukrajinskou krizi a zpolitizovaly příchod uprchlíků,“ vysvětluje změnu v postojích profesorka, která do letošního srpna působila na univerzitě v Oxfordu.

Graf ukazuje, jak klesá ochota Čechů přijímat Ukrajince:

Kořeny pro růst nenávisti ale některé politické strany a jejich lídři podle Buštíkové začali „kultivovat“ už od uprchlické krize z roku 2015. Ta se sice Česka příliš nedotkla, reakce některých politiků však přispěly k napětí, které ve společnosti mohlo dále růst.

Navzdory tomu Buštíková uvádí, že česká společnost se vyznačuje vysokou mírou tolerance. „V této souvislosti musíme uvažovat o tom, zda v Česku dochází k násilí. A z dat Ministerstva vnitra víme, že k fyzickým útokům dochází velice málo. Samozřejmě stává se to. Ale v porovnání s ostatními zeměmi je česká společnost velice bezpečná a nemá ráda násilí,“ říká expertka.

Pomyslnou jedničku s hvězdičkou by ale prý Česko nedostalo. K fyzickému násilí totiž sice dochází jen málo, podle Buštíkové se však v tuzemsku objevují nenásilné formy netolerance vůči menšinám. „Česká společnost je konzervativní, nemá ráda změny, má ráda ‚pokrok v mezích zákona‘. Takže určitě je možné více kultivovat úctu k jinakosti ve školství nebo ve státní správě,“ dodává.

O uklidnění protiukrajinských nálad by se podle expertky měly postarat především politické elity.

Jenže mnozí politici patří naopak k těm, kdo vášně kolem migrace v Česku rozdmýchal. V čase prezidentských voleb – který se také kryl s obdobím drahých energií nebo stoupajících cen potravin – tito lídři mluvili podle Buštíkové o tom, že ukrajinská menšina lidem „ukrajuje z jejich chleba“. „Pokud společnosti řeknete, že to (uprchlíci z Ukrajiny) jsou lidi, kteří můžou za to, že vy máte míň, může to vést k výbuchu,“ varuje.

Expertka kritizuje také postup vlády premiéra Petra Fialy (ODS). Ta se prý chová příliš technokraticky a nevnímá nebezpečí plynoucí z růstu napětí kolem Ukrajinců v Česku. „Vláda si neuvědomuje důležitost toho, nabídnout lidem nějaký velký příběh, za který by se mohli postavit. A který by nabídl alternativu k tomu, jak ti uprchlíci začínají být popisováni,“ míní profesorka.

Pětikoaliční kabinet by proto měl tyto příběhy a vize začít nabízet. A měl by podle Buštíkové také „popustit uzdu rozpočtu“ a vymyslet řešení, díky němuž by alespoň trochu pomohl všem ve společnosti – včetně uprchlíků. Situace se totiž nejspíš zlepšovat nebude.

„Bohužel jsme v další zlomové chvíli. A všichni už jsou unavení ‚zlomovými chvílemi‘. Jenže Evropa zchudne, bude muset vydávat víc peněz na bezpečnost a armádu. To bude z toho společného koláče ubývat,“ podotýká Buštíková. A dodává, že napětí z doby covidové pandemie tak možná „bylo jenom předehrou“.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jestli už společnost není přesycená „velkými příběhy“ nebo jak se na českém přístupu k menšinám podepisuje koncept majoritní demokracie. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.