„Neměnila bych!“ Reportáž z obce, kde vsadili na obecní bydlení

Až jeden milion lidí v Česku se potýká s nějakou formou bytové nouze. Nejčastěji domácnosti trápí, že položka „bydlení“ konzumuje příliš velký podíl jejich měsíčního rozpočtu. S řešením teď přicházejí politici, kteří chtějí zachránit situaci obecními byty. S podcastem 5:59 jsme se vydali do Rudoltic v Pardubickém kraji, do obce, která před patnácti lety postavila 350 obecních bytů. Jak se v nich dnes lidem žije? Jsou Rudoltice příkladem k následování? A může obecní bydlení vyřešit krizi bydlení v Česku?

V obci Rudoltice, která leží v okrese Ústí nad Orlicí, dnes žije asi 1 900 obyvatel. Ještě před patnácti lety jich tu ale bylo podstatně méně, jen něco kolem sedmi set. Změna nastala v roce 2006, kdy skončila první fáze výstavby obecních bytů v lokalitě zvané Zámeček. Do bytovek v polích nad Rudolticemi, na dohled od sousedního Lanškrouna, se začali stěhovat noví obyvatelé.

Krasava Šerkopová byla devátou obyvatelkou, která se na nově vzniklé sídliště v roce 2006 nastěhovala. Tehdy nevedla od domů do centra obce Rudoltice ani do Lanškrouna žádná cesta pro pěší, nebylo tam dětské hřiště a až časem přibyl obchod s potravinami.

„Jmenuje se to tu Zámeček, protože tady máme nahoře zámeckou věž a máme tu výstavbu, kde bydlí lidé i třeba sociálně slabší nebo vícečlenné rodiny. Pro ty jsou tu vystaveny takové menší bytovky se čtyřmi byty a jinak je tu 24 bytových domů, v každém je 13 bytů,“ vypočítává Krasava Šerkopová, která vznik sídliště od prvních stavebních prací se svým fotoaparátem dokumentuje.

„Neměnila bych, mně se tu žije dobře,“ říká, když míjí pestrobarevné bytovky a míří ke zrekonstruovanému obchodu, přirozenému bodu setkávání místních obyvatel. Konzum, který je nově vybavený kávovarem a dvěma stolky se židličkami, stojí hned u zastávky autobusu, druhého středobodu sídliště. Ženy, jež tam právě čekají na odpolední spoj do Lanškrouna, oceňují na místním bydlení hlavně nízké nájmy a naopak by přivítaly lavičky, které zatím mezi bytovkami chybí.

Dnes stojí bytové domy v zeleni a obklopuje je nová zástavba rodinných domů a vilek. Samotnou výstavbu v nultých letech, kdy domy vznikaly uprostřed polí, provázela ale řada kontroverzí. Obec musela například vrátit státní dotaci, protože se při výstavbě zřejmě nepostupovalo v souladu se zákonem. A před soudem stanul i tehdejší starosta obce, který byl ale nakonec osvobozen.

Počáteční potíže spojené s rychlým střídáním nájemníků a nedostatečnou infrastrukturou časem vystřídala masivní poptávka nájemníků. „Je problém je všechny uspokojit, takže jsme se rozhodli, že žádosti pozastavíme, teď už je nepřijímáme asi druhým rokem, a až nějak naplníme všechny ty požadavky, tak pak se uvidí, jak budeme dál postupovat,“ říká místostarostka Rudoltic Jolana Kobzová.

Dokud obec žádosti přijímala, každého potenciálního nájemníka si předem prověřovala. Pomáhal jí s tím i osadní výbor, složený z obyvatel bytových, ale i rodinných domů, které na Zámečku stojí. Členkou osadního výboru je i Jitka Sýkorová. „Je hlavně potřeba, aby splňovali nějaký příjem, aby měli z čeho platit nájmy. To je asi základ,“ říká k výběru nových nájemníků a dodává, že sama má na sousedy ve své bytovce štěstí.

Místostarostka Jolana Kobzová připouští, že starat se o tak široký bytový fond, jaký Rudoltice mají, stojí obecní úřad spoustu práce a s další podobnou výstavbou se proto v tuto chvíli nepočítá. Už tento počet bytů ale znamená, že se obci skoro zdvojnásobil původní počet obyvatel a tím přiteklo do rozpočtu obce i víc peněz.

Dění na sídlišti Zámeček v několika letech po jeho výstavbě sledoval i Roman Matoušek, který byl tehdy výzkumníkem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a dnes pracuje v Agentuře pro sociální začleňování. vedené pod Ministerstvem pro místní rozvoj.

„Myslím, že jedna z těch úvah, která byla silně za tou výstavbou, je snaha rozšířit si počet obyvatel, protože je to důležité pro udržení školy, školky, obchodů, restaurací a sportovních klubů a všeho toho, co je spojováno s nějakou živoucí obcí, s nějakou dobrou kvalitou života.“

To je podle Romana Matouška i důvod, proč v minulosti o rozšíření obecního bytového fondu stály především menší obce a ve městech docházelo k privatizacím nebo chátrání obecních bytů, na jejichž rekonstrukci nezbývaly peníze. I to se ale postupně mění.

Vzniká například legislativa, která má pomoci řešit bytovou nouzi, do níž se mohou dostat nízkopříjmové domácnosti. Zákon se podle Romana Matouška nebude spoléhat jen na financování obecního bydlení. „Počítá právě i s využitím soukromého bytového fondu, který je trvale neobydlený. Stát připravuje nějaké garanční nástroje tak, aby se třeba ti majitelé nebáli své byty pronajímat s obavou, že jim nájemníci nebudou platit, ale aby tato rizika třeba do určité míry na sebe převzal stát,“ uzavírá Roman Matoušek z Agentury pro sociální začleňování.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, na co by si města a obce při výstavbě nových obecních bytů měly dát pozor. Poslechněte si audio na začátku článku.