Po pár měsících války by toho z české armády moc nezbylo, říká expert

Evropa se musí přezbrojit. Plán šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové, který představila na pozadí rostoucí nejistoty ohledně další role USA v zajišťování bezpečnosti starého kontinentu, počítá s vynaložením stovek miliard eur. O nutnosti větších investic do armády ale mluví i čeští vládní politici. Jak na tom Česko se svou obranyschopností je? A v jakém stavu vůbec jsou jeho ozbrojené síly?

Evropa hledá peníze na posílení své obranyschopnosti. A to ve chvíli, kdy rostou obavy o pevnost bezpečnostních závazků Spojených států vůči starému kontinentu. Začátkem týdne navíc americká média informovala o rozhodnutí staronového šéfa Bílého domu Donalda Trumpa, který nařídil přerušit vojenskou pomoc USA vůči Ukrajině, zemi odolávající čtvrtým rokem ruské invazi.

Plán na mobilizaci balíku o celkovém objemu až 800 miliard eur v úterý představila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Členským státům EU má pomoci nejen s posilováním vlastních vojenských kapacit, ale také s nákupem zbraní a materiálu, kterým by „okamžitě“ mohly podpořit i Ukrajinu.

„Je to určitě krok správným směrem. (…) Nicméně je třeba pamatovat na to, že jako obvykle se ďábel skrývá v detailu,“ říká k návrhu šéfky unijní exekutivy bezpečnostní analytik Vojtěch Bahenský z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V rozhovoru pro podcast 5:59 upozorňuje, že se ohledně plánu jen těžko dá očekávat shoda evropských lídrů na mimořádném summitu, který je plánovaný na tento čtvrtek.

V případě zmíněných stamiliard eur navíc nejde o prostředky, které by se někde najednou objevily. „Jsou to peníze, které si (jako státy) půjčíme,“ podotýká Bahenský s tím, že však na druhou stranu nejde o žádné překvapení. Vlády po celé Evropě si prý uvědomují, že posílit svou obranyschopnost bez zadlužení alespoň v blízké budoucnosti nepůjde. V delším výhledu pak expert očekává kombinaci vícera zdrojů včetně úspor nebo zvyšování daní.

Při pohledu do Česka zároveň podle analytika z FSV UK platí to, že podobně „masivní“ úspory politici ve státních financích najdou jen stěží. „Jsem velmi skeptický k tomu, že bychom navýšení obranného rozpočtu financovali z úspor,“ zdůrazňuje Vojtěch Bahenský, podle něhož by politici také měli dbát na to, aby veškerým šetřením ve prospěch obranných výdajů neznechutili veřejnost.

Česko loni podle Ministerstva obrany po dvaceti letech splnilo svůj závazek vůči Severoatlantické alianci vydávat na obranu minimálně dvě procenta HDP. Podle lednových údajů resortu stát v roce 2024 vyčerpal necelých 168 miliard korun. Nicméně až později letos bude jasné, jaké peníze uzná Aliance za skutečně vynaložené na obranné účely. Pro letošní rok pak ministerstvo rovněž plánuje dvouprocentní závazek naplnit.

Vládní politici navíc pod tlakem nejistoty ohledně dalšího zájmu USA o bezpečnost v Evropě avizovali další růst peněz na obranu. Premiér Petr Fiala (ODS) v poslední době opakovaně uvedl, že by Česko během několika let mělo v úrovni obranných výdajů dosáhnout na tři procenta HDP.

Z pohledu analytika Bahenského jsou přitom investice do armády skutečně potřeba a hlavním rébusem ani tak nemusí být to, kam s nimi. „Spíše je otázkou, do čeho by směřovat neměly. A takových věcí je málo, protože jsme desítky let dávali zhruba 60 procent toho, co jsme měli. (…) Nějak zlepšit budeme muset všechno,“ míní expert.

V sázce je podle něj delší bojeschopnost ozbrojených sil, kdy se prý nákupy v resortu obrany řídily zásadou „všeho co nejméně“. Chybí tak například záložní technika, třeba náhradní kusy obrněných transportérů Pandur. „V případném konfliktu vysoké intenzity by z české armády po pár měsících v tuto chvíli mnoho nezbylo,“ říká Bahenský s odkazem na podobu války, jaká se nyní odehrává na Ukrajině.

Podstatným faktorem při pořizování nových zbraní a dalšího vojenského materiálu je zároveň otázka, kde ho Česko - nebo obecně jakýkoliv stát - bude poptávat. Premiér Fiala opakovaně zmínil, že zvýšený zájem o posilování obranných schopností v Evropě může být příležitostí pro české zbrojaře a v konečném důsledku také impulzem pro celou ekonomiku.

Nicméně český obranný průmysl má své limity. Bezpečnostní expert Bahenský ho označuje za sice kvalitní, ale zároveň „relativně malý“, což je prý dané velikostí tuzemské poptávky - nebo spíše faktem, že „nikdy nebude obrovská“. Podle analytika se totiž nedá očekávat, že by u místních zbrojovek ve velkém nakupovaly zahraniční vlády, které buď preferují své domácí firmy nebo utrácejí peníze na základě politického klíče. Přičemž „potěšit“ zrovna Českou republiku výběrem zboží od českého producenta chce podle Bahenského jen málokdo.

Expert ale upozorňuje také na další motivaci, proč si národní vlády často „pěstují“ zbrojaře na domácí půdě: „Většina států chce mít obranný průmysl doma, protože co je doma, na to si ‚sáhnou‘ v případě válečného stavu. A co je v zahraničí, na to si naopak ‚sáhne‘ někdo jiný,“ vysvětluje Vojtěch Bahenský s tím, že uvedená zásada v jeho očích také mírní nadšení z některých nedávných akvizic českého obranného průmyslu v zahraničí.

A v neposlední řadě jsou tu ještě klíčové parametry ceny a výrobních kapacit zbrojařských firem. Podle analytika z Fakulty sociálních věd UK přitom platí, že „v tuto chvíli nakupujeme draze“, protože poptávka převyšuje nabídku. Právě s rostoucím zájmem o zbraně a další materiál se nicméně dá očekávat, že kapacity výrobců porostou.

Jinou cestou, jak si pojistit kapacitu obranného průmyslu, by pak mohl být majetkový vstup státu do zbrojařských firem. Bahenský upozorňuje, že čistě soukromá povaha obranného průmyslu je v Česku „vynálezem“ 90. let, kdy opadlo přesvědčení o jeho existenční roli pro stát. V řadě jiných evropských zemí - například ve Francii - ale vlády drží ve zbrojovkách své podíly. Za „úsměvné“ a za projev „fixace na až neoliberální model obranyschopnosti a obranného průmyslu“ nicméně expert označuje například i to, že zbrojaři mají problém získávat od bank úvěry na vlastní výrobu.

Jaké řešení má tedy rébus sílících snah řady států včetně Česka zesílit své vojenské schopnosti? Podle Vojtěcha Bahenského by pomohlo, pokud by tyto země pořizovaly zbraně a další materiál v rámci společných nákupů. Jako druhou část rovnice pak ale uvádí, že v současnosti je nutné nakupovat, i když to bude drahé. „Hoří nám dům a musíme hasit. V tuto chvíli se nebudeme ptát, jestli to ještě neodložíme s tím, že třeba ta válka nepřijde,“ dodává analytik.

V podcastu 5:59 také uslyšíte, na jakou podobu války by se vůbec měla česká armáda připravovat, nebo jak rozumné je v době sílícího napětí mezi Spojenými státy a evropskými členy NATO pro Česko pořizovat v USA letouny F-35. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.