Dvě výrazné války a Trump na obzoru. „Vyhlídky nejsou dobré,“ říká expert

Náročný rok dvou velkých konfliktů a nepříliš mnoha naděje. I tak by se dalo shrnout minulých 12 měsíců z pohledu geopolitických posunů. Kam zamíří klíčové globální dění v roce 2024?

Uplynulý rok ovládly - minimálně z pohledu zájmu západního světa - hned dva konflikty. Jednak jsme sledovali pokračující snahu Ukrajiny porazit ruské invazní síly a vytlačit je ze svého území. V říjnu se pak přidala válka v Gaze, když Izrael na teroristický útok Hamásu zareagoval nesmlouvavou ofenzivou. Vedle utrpení civilistů mají obě války i široké globální dopady.

„Byl to velmi negativní závěr roku. A do roku nového nevstupujeme s úplně dobrými vyhlídkami,“ říká profesor politologie Pavel Barša z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V rozhovoru pro podcast 5:59 dodává, že po bezprecedentním útoku Hamásu ze 7. října došlo k destabilizaci „řady věcí“. A právě blízkovýchodní konflikt se začal jistým způsobem dotýkat války mezi Ruskem a Ukrajinou.

Začal se totiž prohlubovat příkop mezi Západem a tzv. globálním Jihem. Tedy skupinou, do které bývají řazeny státy z Latinské Ameriky, Afriky, Asie či Oceánie - s výjimkou „západních“ zemí v těchto oblastech, jako je Austrálie nebo Jižní Korea. A právě země Jihu se podle Barši daleko více identifikují s palestinskou perspektivou. S přibývajícím počtem mrtvých v Gaze se tak prohlubuje nedůvěra těchto států vůči Západu.

Profesor Barša popsaný vývoj považuje za nebezpečný. „Je potřeba důvěry k tomu, aby se globální řád udržoval v nějaké stabilitě a očekávatelnosti. (…) Obávám se, že příkop, který se vytvořil obzvláště mezi globálním Jihem a Západem, bude narušovat řešení mnoha jiných konfliktů. Nejen toho blízkovýchodního,“ míní.

Krize důvěry a další dopady války v Pásmu Gazy navíc hrají do karet Rusku. Podle politologa z Filozofické fakulty UK ho dokonce posilují, protože prezident Vladimir Putin dokáže ze situace těžit propagandistické body. Rétoricky se totiž hlásí na stranu globálního Jihu a hovoří o humanitární katastrofě v Gaze. A zdá se, že část „jižních“ států dokázal přesvědčit, že stojí na jejich straně.

Ruku v ruce s tím oslabuje vliv Spojených států na Blízkém východě. Přitom po konci studené války to podle Barši byla oblast, kde USA díky svému hegemonnímu vlivu dokázaly regulovat nejrůznější konflikty. „Zdá se, že na tuto válku budeme vzpomínat jako na milník, kdy Amerika schopnost kontrolovat tento region začala ztrácet,“ podotýká politolog.

A poté jsou tu dokonce dopady na vnitřní americkou politiku. Způsob, jakým Washington přistupuje k válce v Gaze - a především k podpoře Izraele - totiž nahlodává podporu prezidenta Joea Bidena v jeho vlastním táboře. Pavel Barša upozorňuje, že levicové křídlo Demokratické strany přestává být vůči Bidenovi loajální a odklánějí se od něj i voliči z arabské menšiny. To vše může výrazně ohrozit jeho šance na obhajobu mandátu v souboji, ve kterém se utká pravděpodobně opět s Donaldem Trumpem.

Právě prezidentské volby v USA budou bezesporu patřit ke klíčovým událostem roku 2024. Konečný duel o Bílý dům proběhne v listopadu, již v lednu ale startují stranické primárky. Kampaň se tak už teď nachází v horké fázi. A to je důležitá okolnost pro další velký konflikt dnešního světa - válku započatou ruskou invazí na Ukrajinu.

Vojenské snažení Ukrajiny je totiž úzce spjaté se západní podporou, především pak s dodávkami zbraní a vojenského materiálu. Zejména pak od Spojených států. Jenže podle Barši současná americká vláda už dlouho dopředu neoficiálně dávala najevo, že Kyjev svou protiofenzivu musí stihnout do podzimu 2023. Tedy než se v Americe naplno rozjede předvolební kampaň, která omezí prostor Bidenovy administrativy pro další podporu vůči Ukrajině.

„Bohužel to se v podstatě stalo. Horká kampaň (v USA) začíná ve chvíli, kdy Rusko ve skutečnosti minimálně ustálo tu svou pozici po dvou letech (které téměř uběhly od začátku invaze), ve které kontroluje území, jež anektovalo. To je velmi špatný začátek roku,“ domnívá se Barša. Problém by podle něj přišel také v případě listopadového comebacku Donalda Trumpa do Bílého domu: „Můžeme říct téměř s jistotou, že on nebude podporovat Ukrajinu.“

Na začátku roku 2024 je patrné, že cíl Ukrajiny osvobodit všechna Ruskem dobytá a anektovaná území zůstává vzdálený. Podle Pavla Barši tato naděje „vyprchává“. Zároveň ale upozorňuje, že jsou tu další varianty, ve kterých může být konečný stav konfliktu pro Ukrajinu poměrně příznivý. I když se to tak třeba z dnešního pohledu může zdát jinak.

„Moje předpověď je, že to skončí (na Ukrajině) patem. Poziční válku už tam vidíme dlouho, Ukrajině se to nepodařilo prolomit,“ vysvětluje Barša. Zamrznutí konfliktu považuje za pravděpodobnou variantu. Obě strany si podle něj následně začnou uvědomovat, že je nemožné dosáhnout svých maximalistických cílů - ať už je to dobytí Ukrajiny nebo naopak osvobození jejího celého území. A v takových případech se poté zpravidla otevírá prostor k jednání.

Scénář, kdy Ukrajina neobnoví kontrolu nad svými hranicemi, by kdekdo označil za porážku. Jenže v delším časovém horizontu to může Kyjev vyvážit. „Pokud se se mezitím prohloubí vztahy Ukrajiny k Evropské unii, popřípadě i k NATO, získá Ukrajina to, co před válkou neměla. Získá bezpečnostní záruky, že pokud by ji Rusko znovu napadlo, tentokrát už s ní v té válce bude západní svět. (…) Jistým způsobem by to bylo vítězství Ukrajiny. Konečně by stabilizovala své východní hranice a postupně by se začala stávat součástí západního světa,“ dodává profesor Barša.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč politolog Barša nepovažuje za pravděpodobné, že by Rusko v případě dobytí Ukrajiny bylo schopné „jít dál“, nebo co letos čekat od stále posilující Číny. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.