„Mnoho médií bylo na hraně nebo za ní.“ Etik o pokrývání střelby na fakultě

Po tragických událostech, které se 21. prosince staly na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, se objevila hlasitá kritika novinářské práce. Redakcím je vytýkáno nedodržování piety nebo bažení po zisku na pozadí tragické události. Je taková kritika oprávněná? V podcastu 5:59 to rozebíráme s etikem médií Janem Motalem.

Zveřejnění podrobností o útočníkovi, jako je jeho fotografie a jméno, nebo snímku, na kterém se studenti schovávají na římse. To jsou jen některé z chyb, kterých se česká média dopustila minulý týden během informování o střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Právě za ně si od odborníků a části veřejnosti vyslechla kritiku.

I podle etika médií z Masarykovy univerzity v Brně Jana Motala byl prvotní přístup českých redakcí často problematický. „V těch prvních hodinách a řekněme v tom prvním dni bylo mnoho médií na hraně zásad nebo za jejich hranou,“ říká Motal v rozhovoru pro podcast 5:59. Naráží tím na tři obecně platná pravidla uváděná napříč manuály na celém světě: Zaprvé nezasahovat do operace bezpečnostních a záchranných složek a nešířit spekulace, neheroizovat pachatele a zatřetí být citlivý k obětem.

„Nicméně i pod tlakem veřejnosti se postoj mnoha médií změnil. A zpětně se v současné době mnohé české redakce chovají do jisté míry i lépe než třeba mnohá zahraniční média,“ popisuje expert, který pracuje jako vedoucí Centra pro mediální etiku a dialog na Katedře mediálních studií a žurnalistiky v Brně.

Motal zároveň podotýká, že předem stanovené principy jsou „ideálem“, na kterém se dohodli odborníci z řad novinářů, ale třeba také lékařů nebo psychologů. S jejich dodržováním v realitě je to však složitější. „Není to standard, který bychom nalezli u většiny médií. A chybují často i ta velká média,“ popisuje etik. To nicméně neznamená, že by od jejich dodržování české redakce měly upustit.

Jednou z největších chyb, kterých se podle Motala někteří novináři během útoku dopustili, bylo zveřejňování spekulací souvisejících se střelcem nebo o tom, jak postupuje policejní akce. Příkladem prý může být přebírání fotografií zabarikádovaných studentů z budovy. Dále etik zmiňuje, že se média zvláště na začátku vydala na „hon po informacích o útočníkovi“. Motal přitom upozorňuje, že přílišné zaměření na pachatele a okolnosti jeho činu - třeba na to, jak postupoval - zvyšuje podle zkušeností ze zahraničí pravděpodobnost, že se někdo další nechá útokem inspirovat.

Část kritiky mířila také na Seznam Zprávy. O postupu redakce, včetně toho, v jakém ohledu chybovala, psal už v minulém týdnu šéfredaktor Jiří Kubík.

Přešlapy českých médií ale nebyly vidět jen v textech, čtenáři je podle Motala mohli zaznamenat i na titulních stranách některých deníků z pátečního rána po útoku. Jeden z nich se také rozhodl publikovat fotografii z videa, která zachycovala útočníka během střelby z ochozu fakulty. „To jsou věci, které se do toho veřejného prostoru podle mého soudu dostat vůbec neměly,“ říká etik. Naopak vhodným snímkem je podle něj ten, na kterém se studenti evakuují z budovy.

Podle Motala nicméně není správný ani ten postup, kdy se novináři naprosto vyhnou informování o útočníkovi. „To si myslím, že není obsahem doporučení (zmíněných výše). Jde o to, minimalizovat to, co by mohlo v tom příběhu posílit případnou nápodobu,“ říká.

Je tedy na médiích, aby vybrala správnou dobu a způsob, jakým se střelci věnovat. Expert například uvádí, že s určitým časovým odstupem je rolí médií zjišťovat, co člověka k takovému chování vedlo a co umožnilo, že byl schopný svůj plán zrealizovat.

Nyní je tak úkolem českých médií, aby si sama nastavila pravidla, jak se v případě dalších podobných událostí zachovat. Vzhledem k různorodosti fungování českých redakcí by ale podle Jana Motala bylo těžké vydávat doporučení konkrétních zásad. Je nicméně možné je hledat v obecnější rovině.

Expert Motal podotýká, že by se vedení tuzemských redakcí měla zabývat třeba vzděláváním a podporou „svých“ novinářek a novinářů. Například by podle etika médií měly preventivně vznikat seznamy doporučení toho, jak se chovat v nejrůznějších krizových situacích, jako je právě masová střelba nebo teroristický útok.

A problémem je i to, že v Česku v podstatě chybí respektovaná profesní organizace, která by novináře sdružovala.„U nás se nemáme moc čeho chytit, protože dvě organizace, které u nás existují - Syndikát novinářů a česká sekce Mezinárodního tiskového institutu - se buď zabývají něčím jiným, nebo jejich etická komise nefunguje,” říká Motal.

V neposlední řadě by se pak česká média prý měla snažit zachránit profesionalitu, o kterou podle experta přichází už delší dobu v souvislosti s poklesem důvěry ze strany veřejnosti. Toho se dá dosáhnout třeba právě vytvořením silné profesní organizace nebo zlepšováním vzdělání budoucích novinářů a novinářek na školách.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak expert hodnotí otevřený dopis studentů žurnalistiky z Univerzity Karlovy, ve kterém kritizují práci českých redakcí, nebo jak měla média referovat o příbězích těch, kteří během útoku zemřeli. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.