Mládě nosorožce i nový orloj. Radostné příběhy, které jste mohli přehlédnout

Rekordní zápis nejstarší české krasobruslařky, obnova orloje v malém městě anebo třeba úspěch v navracení „českých“ nosorožců do volné africké přírody. Rok 2023 přinesl i celou řadu pozitivních příběhů. V štědrovečerní epizodě 5:59 vám nabízíme čtyři příběhy, které nás oslovily svým optimismem a poselstvím.

Původně měl vzniknout projekt, který uctí 200 let od narození zakladatele genetiky Gregora Johanna Mendela. I díky zjištění, že byl moravský rodák německého původu silným kuřákem, který také propadl kartám, se ale úvahy vydaly možná trochu nečekaným směrem. A v roce 2023 se vznikající Národní sbírka zlozvyků výrazně přiblížila k cíli.

„Dala jsem si za úkol, že vytvořím projekt, který bude spíše zkoumat český národ. Abych jeho prostřednictvím zjistila něco nejen o Mendelovi, ale o nás všech, o Češích,“ vysvětluje pro podcast 5:59 umělkyně a zakladatelka Národní sbírky zlozvyků Kateřina Šedá. Právě letos spolu s kolegy oficiálně uzavřeli sběr zlozvyků v terénu. Shromážděné nešvary roztřídili do kategorií a zjistili, kde na „mapě“ stále zbývají slepá místa.

Už teď sbírka obsahuje tisíce položek. A některé zlozvyky nebo jejich skupiny prý už je možné označit za tradiční. Jde třeba o komunikaci Čechů v angličtině, během které používají „osvědčenou metodu“ řvát česky. Pak už přeci cizinec musí porozumět.

Podle Šedé projekt ukázal, že česká otevřenost a humor jsou unikátní. Sice totiž procestovala kus světa, nikde jinde se ale podle svých slov nesetkala s takovou schopností něco sdílet. Jenže s touto sebereflexí už poté Češi neumějí „jít dál“. Což prý souvisí také s hrdostí: „Proto jsem vlastně i ten projekt začala, protože na moc věcí a na moc osobností skutečně hrdí nejsme. A já doufám, že se mi podaří vytvořit něco, na co budeme částečně i hrdí, i přestože to je sbírka zlozvyků.“

To pro zoologa Jiřího Hrubého už končící rok přinesl odměnu, ve kterou snad ani nedoufal. „Nikdy jsem nevěřil tomu, že se to může stát. Je to něco neuvěřitelného,“ říká aktér dalšího pozitivního příběhu orazítkovaného letopočtem 2023.

Vydat se za ním musel Hrubý do středu afrického kontinentu. Ale bylo se na co těšit. V národním parku Akagera ve Rwandě totiž od roku 2019 žijí nosorožci původem ze zoologické zahrady ve Dvoře Králové, kde Hrubý pracuje. A letos se jim poprvé narodilo mládě, které přežilo a dobře se mu daří. Nosorožče a jeho rodiče – samice Jasiri původem z Česka a samec Mandela, který vyrůstal v Dánsku – dnes v parku Akagera žijí ve volné přírodě.

Český zoolog s kolegy zvířata na začátku prosince ve Rwandě vystopovali. A nebere si nijak osobně, že se k němu Jasiri při pokusu o kontakt příliš neměla – ačkoliv spolu ve Dvoře Králové prožili řadu let. „Chová se jako divoké zvíře. To je vlastně ta nejlepší odměna a nejlepší zpráva. Ten proces se zdařil,“ říká Hrubý o návratu nosorožců od divoké přírody.

Video, které přibližuje, jak probíhala cesta nosorožců ze Dvora Králové až do Rwandy:

V České kamenici na Děčínsku se letos zase rozhodli, že obnoví orloj, který po první světové válce na jednom z domů vybudoval místní hodinář. Po dalším světovém konfliktu a vysídlení německého obyvatelstva ale přišla jeho zkáza. Orloj byl rozebrán a část dokonce skončila ve sběrných surovinách.

Rok 2023 ale znamenal vykročení k jeho nové slávě. Iniciátorem obnovy orloje bylo město, zároveň ale výrazně pomohla veřejnost – ve sbírce lidé poslali více než 400 tisíc korun. A další peníze přišly z dotace. Díky tomu se v těchto dnech dokončuje oprava domovního štítu, celá památka včetně figurek by pak měla být opět v provozu na jaře.

„Je zcela nezbytné uchovat historii těchto míst a zkrášlovat krajinu pod Studencem,“ zdůrazňuje Jitka Tůmová s odkazem na dominantu zdejšího panoramatu. Podle kopce se jmenuje i Spolek Pod Studencem, v jehož čele Tůmová stojí a který se snaží o obnovu místních památek. Aktivní žena se angažovala také v navrácení českokamenického orloje.

Přitom když odcházela do důchodu, nebyla si podle svých slov jistá tím, k čemu nasměruje další úsilí. I díky podpoře rodiny to nakonec byla oprava památek v blízkosti vlastní chalupy. „A podařilo se nám založit spolek, kterému já říkám ‚spolek aktivních seniorů‘, protože průměrný věk našich členů přesahuje 67 let. Ale my nezahálíme a opravdu aktivně pracujeme,“ vypráví Tůmová.

Dřívější rok narození nebrzdí ani Janu Přibylovou, která v květnu oslavila své 77. narozeniny. Právě naopak. Letos se stala nejstarší aktivní českou krasobruslařkou, což stvrdil i zápis v české knize rekordů. „Byla jsem překvapená, že mě chtějí zapsat do knihy rekordů. Byl to skvělý pocit. Myslím si, že jsem druhá až třetí na světě, nikdo starší už nezávodí,“ říká Jana Přibylová.

A to přesto, že se krasobruslení vrátila prakticky po půlstoletí. Už od roku 2017 ale pravidelně vozí medaile ze světových mistrovství pro starší věkové kategorie. „Mám takové rozptýlení v důchodu – prostě že jdu na trénink a jestli se mi to povede a co se zas naučím,“ popisuje sportovkyně.

Momentálně se krasobruslařka chystá na lednové Zimní světové hry v italské Lombardii, které označuje za „vrchol kariéry“. A zdůrazňuje, že cílem je co nejlepší umístění. Už před čtyřmi lety, kdy se konaly hry v Innsbrucku, si ostatně odvezla v jedné z kategorií zlatou medaili.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, že česká krasobruslařka někdy soupeří i se závodnicemi o 50 let mladšími nebo jaké perly se podařilo nasbírat při sbírce zlozvyků. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.