Teď bychom potřebovali mladšího, energičtějšího Františka, říká teolog

Necelý den poté, co naposledy pozdravil věřící u příležitosti tradičního velikonočního poselství Městu a světu (Urbi et orbi), zemřel v 88 letech papež František. Katolický svět teď čeká volba nového hlavního představitele více než miliardové církve. Jaký odkaz po sobě papež František zanechal, rozebíráme v podcastu 5:59 s teologem, knězem a historikem Tomášem Petráčkem.

Papež František se narodil 17. prosince 1936 jako Jorge Mario Bergoglio v argentinském Buenos Aires. Jeho otec byl italský přistěhovalec, jeho matka dcera italských imigrantů, Jorgeho samotného už ale plně formoval život v Argentině. A v roce 2013 se stal prvním papežem mimoevropského původu od osmého století, kdy v Římě úřadoval v Sýrii narozený Řehoř III.

V posledních týdnech se léčil s dýchacími potížemi, bezprostřední příčinou smrti ale měla být mrtvice a selhání srdce. Vatikán nyní organizuje jeho pohřeb, po němž se sejde konkláve –⁠⁠⁠ sbor kardinálů –⁠⁠⁠ k volbě nového papeže. Ze zbytku světa přicházejí kondolence a věřící se sjíždějí do Itálie.

„Reakce, které přicházejí z celého světa, ukazují, že papež František byl obrovská osobnost. Vnášel do současného světa motivy a témata, které hodně rezonovaly a které nikdo jiný v takové jasnosti a jednoduchosti nepřinášel,“ říká v rozhovoru pro podcast 5:59 katolický kněz, teolog a historik Tomáš Petráček. „Myslím, že budoucnost ještě ukáže, jak prorocký to byl hlas. Že budoucnost teprve docení jeho přínos a jeho velikost,“ dodává.

Papež František se podle Petráčka zasloužil o to, že se „pokusil přeorganizovaný organismus katolické církve rozhýbat a přimět ho, aby více reagoval na potřeby dnešního člověka“.

Jakožto člověk vzešlý ze skromných poměrů a bývalý jezuitský řeholník byl papež František zvyklý žít prostě. Lidé, kteří ho znali, tvrdili, že z toho důvodu mu k srdci nepřirostl ani samotný Vatikán coby okázalé mocenské centrum. O to víc se ale snažil přibližovat církev obyčejným lidem.

„On odložil tu institucionální pompu. A myslím si, že každý budoucí papež to bude mít velmi těžké, pokud by to chtěl zpátky, protože to odporuje samé podstatě evangelia, samé podstatě Ježíšova učení, která klade důraz na jednoduchost, na prostotu. Na to, že má církev a zvlášť její představitelé být blízko těm, kteří jsou společností –⁠⁠⁠ těmi ekonomickými a politickými mechanismy –⁠⁠⁠ vytlačováni na okraj,“ říká k tomu Tomáš Petráček.

Jeho neevropský původ ho také prý směřoval k tomu, aby vnímal „globálnost katolické církve“, ke které se po celém světě hlásí miliarda lidí. „Odnesl si i zájem o ty v našem europocentrickém myšlení opomíjené regiony,“ uvádí Petráček. Během svých četných cest navíc mohl na vlastní oči pozorovat ničivé projevy klimatické změny, které obzvlášť těžce dopadají na méně rozvinutou část světa. „A vždycky zdůrazňoval, že ekologická otázka je propojena s otázkou sociální,“ dodává teolog.

Za jeden z důležitých přínosů Františkova dvanáctiletého pontifikátu nicméně Tomáš Petráček označuje jeho schopnost velmi jednoduše formulovat „pravdy víry“: „Ta institucionální část má tendenci věci komplikovat, vytvářet složité definice, ale evangelium je vlastně velmi prosté. Proto hned v roce 2015 vyhlásil (František) rok milosrdenství, aby zdůraznil, co je to základní poselství křesťanství –⁠⁠⁠ že bůh je nekonečně milosrdný, že je něžný, že je člověku blízko v každé životní situaci. A snažil se to ztělesňovat.“

Zmiňovanou univerzalitu poselství křesťanství byl navíc papež František podle Petráčka schopen přinést i do mezináboženského dialogu. Opakovaně hovořil s představiteli islámu, pravidelně navštěvoval muslimské země a vyjadřoval respekt i vůči domorodým náboženstvím.

„Zkrátka (sebe i církev) zbavoval takové té určité křesťanské namyšlenosti, namachrovanosti, která se v minulých staletích i díky tomu, že Evropa měla ten obrovský civilizační náskok vůči zbytku světa, projevovala,“ vysvětluje teolog a historik.

V souhrnu tak podle Petráčka během svého působení papež František „otevřel debaty a vytvořil mnohem svobodnější prostředí v katolické církvi“, čímž připravil půdu k institucionálním a strukturálním reformám. Jejich prosazení a vstřebání je ale podle něj běh na dlouhou trať. „Po mém soudu bychom potřebovali nyní mladšího, energičtějšího Františka,“ uzavírá katolický kněz, teolog a historik Tomáš Petráček.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak papež František podle Tomáše Petráčka obstál v řešení skandálů kolem sexuálního zneužívání nezletilých katolickými duchovními, nebo zda je možné o něm mluvit jako o liberálním papeži. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.