Migrantů přibývá. Převaděči dokázali vytvořit efektivní cesty, říká odborník

Do Evropy už letos po migrační trase přes Středozemní moře zamířilo skoro tolik lidí jako za celý loňský rok. Na cestě přitom běženci čelí extrémním rizikům a jejich pokusy o dosažení lepšího života často končí tragicky. Proč jich přesto přibývá a jak vypadá aktuální migrační situace?

Když v červnu u řeckého poloostrova Peloponés došlo k jedné z největších lodních katastrof ve Středozemním moři se zřejmě až stovkami mrtvých, vyhlásila řecká vláda s ohledem na rozsah neštěstí tři dny státního smutku. Následné vyšetřování ze strany některých médií ovšem přineslo i podezření, že k neštěstí přispělo chování řecké pobřežní stráže. Ztroskotání lodi přitom zapadá do letošního velkého nárůstu lidí snažících se dostat do Evropy přes oblast Středomoří.

„Jižní trasa – takzvaná středomořská – je v současné době velmi vytížená,“ říká v rozhovoru pro podcast 5:59 odborník na migraci Robert Stojanov. Populační a environmentální geograf z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně upozorňuje na aktuální data zveřejňovaná Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Statistiky ke konci víkendu ukazovaly, že letos přes Středozemní moře zatím do Evropy přicestovalo více než 143 tisíc migrantů.

V porovnání s minulými lety jde o značný nárůst. Za celý rok 2022 totiž přes Středomoří připlulo asi 160 tisíc lidí. Stojanov navíc upozorňuje, že letošní počty se zdvojnásobily až v nedávné době – polovina ze zhruba 140 tisíc migrantů uskutečnila cestu až v období od poloviny června. A podle experta se dá očekávat, že trend bude pokračovat. Do konce roku by tak celkový počet mohl překročit hranici 200 tisíc běženců.

„Nejsou přitom patrné žádné dramatické změny v zemích Afriky nebo Středního východu, které by nárůst vysvětlovaly,“ všímá si Stojanov. Z jeho pohledu tak mohou být příčinou změny v migračních sítích. „Domnívám se, že migrační sítě převaděčů dokázaly vytvořit efektivní cesty do Itálie, které už nevedou především z Libye, jako tomu bylo dříve, ale že jsou to běženci, kteří přicházejí už i ‚tureckou‘ cestou,“ vysvětluje s tím, že zmíněná Itálie v současnosti pro migranty z Afriky a Středního východu představuje hlavní vstupní bod do Evropy.

Častěji teď také lidé vyplouvají z Tuniska. Snaží se odsud dostat dál do Evropy jednak kvůli rostoucí nevraživosti vůči imigrantům v této severoafrické zemi, ale také kvůli nedávno uzavřené dohodě tuniské vlády s Evropskou unií, která výměnou za finanční pomoc žádá od Tuniska právě tvrdé zakročení proti nelegální migraci na starý kontinent.

Převaděči na tuto novou poptávku reagují. „Bohužel i za cenu toho, že lidé odjíždějí do Evropy na velmi nekvalitních lodích. Dochází k častým katastrofám, jakou jsme zažili právě třeba v červnu u řeckých břehů,“ uvádí Robert Stojanov.

Podle experta, který otázky migrace zkoumal také při přímo v asijských či afrických zemích, se dá předpokládat, že letošních vysokých čísel migrace se opět chopí někteří evropští politici. Dost možná i v Česku – kde však prý půjde o protiimigrační nálady vyvolané uměle. „Zvláště v Česku byste imigranty z těchto vln hledali těžko. Ti Českou republiku vůbec neznají a nemají o ni zájem,“ říká Stojanov a dodává, že vedl rozhovory se stovkami imigrantů z takzvané středomořské migrační trasy.

Navíc je podle Stojanova lichá i obava z negativních ekonomických dopadů, které by snad v Evropě mohly nastat. „Jestliže osm milionů imigrantů z Ukrajiny nezpůsobilo žádný negativní dopad, tak si nedovedu představit, proč by to tak mělo být u 200 tisíc lidí přicházejících z Afriky a Středního východu,“ míní.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč se už odpradávna na daleké migrační cesty vydávají především mladí a silní muži nebo v jakých částech světa se do budoucna očekává největší počet tzv. klimatických migrantů. Poslechněte si ho v přehrávači v úvodu článku.