Menstruace, slovo které děsí i v roce 2024. Proč to tak je a co s tím?

Menstruace je téma, které je i v roce 2024, minimálně pro část české společnosti, stále tabu. A to i přesto, že ženy stráví menstruačním krvácením průměrně skoro sedm let života. Proč se ženy za krvácení stydí? Proč je normální dělat, že se mě menstruace netýká? A proč je snazší sehnat charitativní ošacení než hygienickou vložku?

Pro citlivější čtenáře uveďme, že slovo menstruace je v článku i podcastu MDŽ samotném používáno hojně, což, jak se ukazuje ze zkušeností autorek i hostek, vzbuzuje často nevoli. Právě to, jak o menstruaci mluvíme a jak ji nazýváme, přitom formuje i náš vztah k ní, připomíná spisovatelka, scénáristka a dramaturgyně Klára Vlasáková.

„Máme celou řadu nějakých výrazů, kterými se to snažíme jinak popsat. Některé jsou poměrně dehonestující a tvrdé, jako třeba krámy. Nebo ty, které se to naopak snaží trošku připudrovat, jako měsíčky,“ popisuje autorka úspěšné knihy Těla Klára Vlasáková.

To podle ní přispívá k tomu, že projevy ženského těla rámujeme jako něco, co bychom měly spíš skrývat. „O čem bychom se bavit neměli, anebo pokud ano, tak jenom nějakým kódovaným jazykem, kterému porozumí pár zasvěcených,“ dodává.

Irena Reifová, vysokoškolská pedagožka na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, socioložka, publicistka a druhá hostka podcastu MDŽ dodává, že skrývání menstruace může být vnímáno i jako byznys model, který dobře prodává.

„Menstruace je chápaná jako něco, co se má někam uzavřít, ať už to je nějaká chýše v tradičních kulturách, anebo vložka, kde se to, jak víme, všechno krásně srazí do úplně hygienického gelu,“ popisuje jednu z teorií toho, proč menstruační tabu stále přetrvává, Reifová. „Na tom stojí byznys se všemi menstruačními produkty, je to důležitý zdroj udržování rozsáhlého sektoru a týká se obrovského množství lidí,“ dodává pedagožka.

Svůj díl na stálé stigmatizaci tématu menstruace má podle Kláry Vlasákové i to, že se o ní mužská část společnosti v pubertě příliš nedozví. Přidává také svoji zkušenost ze školních let, kdy v době, kdy se měly změny ženského těla ve škole probírat, rozdělila učitelka třídu na dvě skupiny. Holky mluvily o menstruaci a kluci šli hrát fotbal.

„Já mám třeba z těch diskuzí na sociálních sítích pocit, že se ti kluci, dneska muži, už z toho fotbalu nikdy nevrátili,“ popisuje Vlasáková. „Nepřišli a neřekli, hej, holky, tak jak to vypadá? O čem jste se bavily? Co teď jako řešíte? Oni pořád hrajou ten fotbal a vůbec nechápou, která bije.“

Plamenné diskuze na internetu vyvolává například téma možného přístupu k menstruačním pomůckám zdarma na školách nebo snížení jejich sazby DPH, která je momentálně v Česku 21 %, jedna z nejvyšších v Evropě.

Diskutující se pak domáhají například kondomů zdarma nebo bezplatného přístupu k paralenu. I oni ale pomůcky denní hygienické potřeby zdarma na pracovišti, na úřadech nebo ve školách mají, připomíná Vlasáková: „Toaletní papír a mýdlo. Málokdo z nás tráví svůj život tím, že si říká, proboha, zapomněl jsem si vzít toaletní papír a mýdlo. To bude ale průšvih. Zatímco když máte menstruaci a zapomenete si nějakou menstruační pomůcku, tak to opravdu problém je,“ popisuje.

A problém je to především pro ty ženy, které si menstruační pomůcky nemohou dovolit. Matky samoživitelky, ženy na ulici, školačky, které jsou odkázány na rodinnou ekonomickou situaci. Ty všechny jsou ohroženy menstruační chudobou.

Menstruační chudoba s sebou kromě nekomfortních situací nese i zdravotní rizika. Ženy se snaží ušetřit a pomůcky používají déle, než by měly, což například v případě tamponů může vést k závažným zdravotním problémům, třeba syndromu toxického šoku.

Zdrojem změny toho, jak budeme v budoucnu menstruaci vnímat, by podle Ireny Reifové mohla být i reklama na menstruační pomůcky, která se v minulosti většinou držela tří osvědčených schémat. Jedním je už zmíněné zatajování menstruace před okolím, dále její eufemizace, tedy používání modré tekutiny, která se vsákne. A nakonec je tady menstruace, která se kdykoliv může vymknout kontrole.

„To je ten druh reklam, který zobrazuje ženský život jako zkušenost, které vévodí strašák skvrny. Ženy jsou pronásledovány neustále tou strašlivou hrozbou, že se na jejich oblečení objeví skvrna, a dojde k protečení,“ popisuje ironicky Reifová a dodává, že už i tady dochází ke změnám, protože ve většině reklam už modrou tekutinu nahradila červená.

„Jistá naděje je v generační obměně a v nové citlivosti, kterou má i mladá generace mužů,“ popisuje Irena Reifová své zkušenosti z fakulty, kde učí. A pozitivní zkušenost spojenou s dostupností hygienických potřeb přidává i spisovatelka Klára Vlasáková. „Řada soukromých podniků, ale i institucí to dělá {pozn. red.: poskytuje ženám zdarma menstruační potřeby} , aniž by to bylo dotované, dělají to, protože mají porozumění k tomu, čím si řada žen prochází.“

Jak dopadla „menstruační anketa“ mezi lidmi v Praze na Andělu? Jak se s menstruačním tabu pojí mužský strach z kastrace? A bude rudá skvrna vždycky tabu? Poslechněte si celý podcast MDŽ v přehrávači na začátku článku.