„Televizní poklad“, který se po revoluci nesměl vysílat. Teď se Studna vrací

Brutální zločin, k němuž došlo v únoru roku 1968 v obci Vonoklasy u Prahy, poskytl námět k jednomu z nejslavnějších dílů socialistického televizního seriálu Třicet případů majora Zemana s názvem Studna. Teď – více než 45 let po prvním filmovém zpracování – se příběh na obrazovky vrací. Čím přesně uhranul generace televizních diváků?

Nejprve shrnutí známých faktů: Z tříčlenné rodiny Stanislava a Marie Jelínkových, kteří obývali rodinný dům na okraji Vonoklas u Prahy, přežil po tragické noci z 12. na 13. února 1968 jen jejich syn Stanislav Jelínek mladší. Matka zemřela po úderu/úderech těžkým předmětem do hlavy v důsledku nekontrolovaného chrlení krve do plic (její tělo pak po smrti ještě znetvořily plameny při požáru domu), mrtvolu otce s přeřezanou tepnou na zápěstí našli vyšetřovatelé na dně studny u domu.

Ve studni měl ale o život bojovat i syn obou zemřelých osob Stanislav Jelínek mladší, který následně to, co se v rodinném domě a na přilehlé parcele odehrálo (nebo mělo odehrát), popsal vyšetřovatelům. Jiní svědkové u tragické události nebyli, dům byl obehnán vysokým neprůhledným plotem.

Potíž ale je, že Jelínek svou výpověď několikrát změnil, a tak se o jeho roli v celém případu dodnes vedou spory. V roce 1968 ho nicméně kriminalisté označili za oběť a za pachatele jeho otce. Ve stejném duchu vyznělo i původní televizní zpracování případu, jež mělo premiéru na přelomu 70. a 80. let.

„Od začátku je to takové podivné. Byť se asi ta kriminálka snažila, hodně stop zmizelo. Hodně se měnily ty výpovědi, vůbec jim nepomáhalo to, že ta rodina byla absolutně izolovaná od sousedů, nikdo nevěděl, co se tam odehrává,“ připomíná v rozhovoru pro podcast 5:59 publicista Pavel Švec, který při mapování případu prošel dostupné archiválie.

Jedna z dodnes nerozptýlených pochybností panuje kolem toho, zda ve studni o průměru pouhých 80 centimetrů mohlo dojít k událostem tak, jak je Jelínek mladší popsal: tedy že na něj shora spadl otec, se kterým ve vodě svedl souboj a následně vylezl ven. Přesto se najdou badatelé a historici, kteří pochybují o tom, zda jediný přeživší ve studni vůbec byl. Ale právě i přetrvávající dohady podle Švece přispívají k tomu, že případ z Vonoklas nepřestává podněcovat představivost.

„To tajemno, ty podivnosti, ty konspirace, které přežívají dodnes. To všechno diváka přitahuje. Zvláštní závěry vyšetřování, zapojení státních institucí, izolovanost rodiny,“ vypočítává Pavel Švec faktory umocňující přitažlivost tématu. „A pak samozřejmě, co si budeme nalhávat, ta brutalita celého případu, i kdyby za tím všechno tohle nebylo, tak i to je vlastně atraktivní pro diváka.“

Možná proto se příběh dočkal své filmové podoby už zhruba dekádu poté, co se odehrál, a to v jednom z nejoblíbenějších socialistických seriálů Třicet případů majora Zemana. Za nadstandardní počin vybočující svým zpracováním ze standardů dobové televizní produkce označuje (nejen) epizodu s názvem Studna, kde se Vonoklasy přeměnily v Hájice a Jelínkovi v Brůnovi, i historik Kamil Činátl z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

„I nyní působí ten díl tak zvláštně groteskním způsobem. Může nést nějakou, řekněme, kafkovskou atmosféru. A v neposlední řadě si myslím, že může diváky i dnes bavit, že můžou dekódovat tu přítomnou ideologii, protože ta není nebezpečná v tom smyslu, že by nás dneska indoktrinovala. Je spíš taková ochočená, jako v zoologické zahradě,“ domnívá se Činátl, který je také spoluautorem publikace James Bond a major Zeman – ideologizující vzorce vyprávění.

Přestože tvůrci seriálu kriminální případ z Vonoklas využili i k tomu, aby se v dílu Studna (stejně jako ve dvou dalších) důsledně vypořádali s ideovým odkazem tzv. obrodného procesu známého jako pražské jaro, Kamil Činátl funkčnost ideologické vrstvy seriálu nepřeceňuje.

„Já bych předpokládal, že vždycky tahle televizní série lidi víc bavila, než by je politicky indoktrinovala, protože tam byla plejáda nejlepších českých herců a hereček, na tom seriálu se nešetřilo, co se týče výpravy, a zároveň ta dobová televizní produkce byla samozřejmě daleko chudší než dnes, takže v tomhle kontextu to byla velká událost a především zábava,“ popisuje.

Obavy z ideologického nánosu, který se v řadě dílů Třiceti případů majora Zemana projevoval více než znatelně, a jeho vlivu na diváka se projevily ihned po revoluci, v 90. letech. „Byl to vlastně takový televizní poklad,“ říká Činátl.

„V kontextu 90. let se (ten seriál) mytizoval, jak byl ‚zakázán‘ a nevysílal se, tak se obalil legendami, fámami, silným očekáváním a měl velký divácký potenciál,“ připomíná historik spletitou cestu majora Zemana zpět na televizní obrazovky po pádu komunistického režimu. Generální ředitel České televize Jakub Puchalský v roce 1999 rozhodl, že první porevoluční uvedení seriálu v ČT budou provázet debaty a vysvětlující dokumenty, které měly společnosti pomoci s překonáním historického traumatu.

„Ale vyvolalo to opravdu kontroverzní debatu, do které se zapojili političtí vězni, politici, herci a je vlastně zajímavé, že ten seriál se stal médiem jedné z největších debat o tom, jak zacházet s komunistickou minulostí ve veřejném prostoru. V podstatě se vymezily nějaké základní přístupy, které jsou srozumitelné možná i dnes,“ říká k tomu historik.

Díl Studna seriálu Třicet případů majora Zemana je nyní poprvé k vidění i na iVysílání České televize a opět s upozorněním, že „pořad je obsahově poplatný době svého vzniku a nevyjadřuje aktuální stanovisko ČT“.

Nové zpracování případu, které vedle toho právě nyní vysílá platforma Voyo, pak podle Kamila Činátla dynamizuje situaci, ve které se divák nyní nachází. „Lidé mohou obě verze porovnávat, říkat si, která je působivější nebo co se tvůrcům aktuální série (ne)povedlo,“ říká. S hodnocením příběhu založeného na skutečných událostech se pak historik v podstatě shoduje s prvním hostem podcastu 5:59. Prý obsahuje „funkční motivy“, které zaručují divácký zájem, jako jsou „dům za vysokou zdí, rodinné trauma schované hluboko ve studni (…), psychologie, úzkost, šílenství“.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jakých konkrétních ideologických manipulací se tvůrci seriálu Třicet případů majora Zemana v dílu Studna dopustili nebo co všechno se podařilo publicistovi Pavlu Švecovi vyčíst v archivech o rodině Stanislava Jelínka a tragických událostech z února 1968 ve Vonoklasech. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.