Lék pro státní kasu? Méně danit práci, více nemovitosti, radí ekonom

Česko se dál rekordně zadlužuje. Bobtnající deficit – letos už schodek státního rozpočtu přesáhl 166 miliard – ale není jen nepříjemná statistika. Na neudržitelnost tohoto trendu upozorňují mnozí ekonomové a za potíž označili zadlužování i státní kontroloři. Jak naléhavý problém na Česko tlačí? A jaká opatření by politici měli zvážit?

Hospodaření českého státu tento týden dostalo nepříliš lichotivé vysvědčení. Nejvyšší kontrolní úřad nejdříve označil za hlavní problém ekonomiky stále vyšší strukturální deficit státního rozpočtu a rostoucí tempo zadlužování. A jen o pár hodin později v pondělí přišla zpráva, že rozpočtový schodek skončil v březnu ve výši přes 166 miliard korun. Za první čtvrtletí jde o rekord české historie.

„Situace státního rozpočtu je vážná. Panuje v něm očividný nesoulad mezi příjmy a výdaji,“ říká v rozhovoru pro podcast 5:59 ekonom Petr Janský z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Příčiny problémů se podle něj dají shrnout jednoduše: Deficit je důsledkem „nízkých daní a vysokých výdajů“.

Vládní politici, jmenovitě ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), namítají, že za nepříznivá čísla mohou i výdaje státu na pomoc s drahými energiemi.

Platnost Stanjurova argumentu je ale omezená. „Odhadujeme, že většina deficitu – loňského, předloňského i letošního – je tzv. strukturální deficit. I kdyby žádná krize nebyla, budeme se zadlužovat (tempem) zhruba 200 miliard korun ročně,“ vypočítává Janský, který je také členem Národní ekonomické rady vlády (NERV), skupiny odborníků radících kabinetu.

Dá se se zmíněným nesouladem příjmů a výdajů státu něco dělat? Největší položkou státního rozpočtu jsou důchody, každoročně zhruba 600 miliard korun. Vláda v současnosti vede rozhovory s opozicí o podobě jejich reformy.

A právě představením celého balíčku těchto změn by snaha kabinetu měla začít, myslí si ekonom Janský. Podle něj je zároveň důležité, aby se na úpravě důchodového systému podílely všechny části společnosti.

„Zvyšování důchodového věku, snižování valorizace (penzí), snižování nově přiznaných důchodů,“ jmenuje expert některé z oblastí, jejichž úpravy považuje za nutné. Proběhnout by přitom podle Janského měly najednou. „(Tyto změny) budou bolet. Ale bude to bolet všechny z nás podobným způsobem,“ zdůrazňuje.

Důchodový systém není jediná oblast, která ovlivňuje kondici českých veřejných financí. Ekonom z Institutu ekonomických studií upozorňuje také třeba na náklady spojené s velkým počtem obcí nebo policistů, u kterých Česko vystoupalo na přední příčky v rámci Evropské unie.

Naopak na jedné z nejnižších úrovní v Unii leží česká daň z nemovitostí. Podle Janského by mohla být výrazně vyšší. Potenciál vidí také ve větší progresivitě daní z příjmů fyzických osob a poukazuje rovněž na relativně malé odvody, které se v Česku týkají živnostníků.

V neposlední řadě pak Janský připomíná prosinec 2020, kdy poslanci posvětili rozsáhlý daňový balíček a snížili příjmy státu o 100 miliard. To tehdy ale nedoprovázelo žádné omezení výdajů. Dnes tento výpadek tvoří v podstatě polovinu strukturálního deficitu.

Diskutovat o úpravách daní je samozřejmě možné. Jenže když se jednorázové snížení o 100 miliard nikde nenahradí, znamená to, že si „žijeme na dluh“, podotýká expert. „Půjčujeme si peníze, které už nyní začínáme splácet ve formě úroků – a budeme splácet i v budoucnosti,“ dodává.

Navíc se podle Janského zadlužujeme už ve chvíli, kdy demografické tlaky na důchodový a zdravotní systém ještě nejsou v Česku tak velké. „Podpořím, abychom se zadlužili, až se důchodový systém dostane do velkého nesouladu mezi příjmy a výdaji. Vrchol by měl nastat někdy kolem roku 2050. Jenže my se zadlužujeme už teď,“ vysvětluje.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak pohlížet na varování Nejvyššího kontrolního úřadu, že se tuzemská ekonomika stává závislá na dotacích, nebo proč je Dánsko zemí, ze které by si čeští politici měli vzít příklad při nápravě státních financí. Poslechněte si celý díl v přehrávači v úvodu článku.