Ledový násilník. Wim Hof není tím, za koho se vydává, říká reportérka

Wim Hof byl až dosud známý jako propagátor extrémního otužování a životního stylu, který jeho následovníky přibližuje přírodě. Teď však novináři z jeho rodného Nizozemska zveřejnili rozsáhlý článek, který Hofa vykresluje jako domácího násilníka a trýznitele. O zjištěních mluvíme se spoluautorkou investigace.

Do současnosti Wim Hof proslul jako světový rekordman, extrémní sportovec a zejména propagátor metody, která má lidem pomáhat skrze otužování, vědomé dýchání a meditaci. Nizozemec se díky tomu stal populární zejména ve Spojených státech nebo Velké Británii. Jeho oblibu dokazuje třeba i to, že se stal hostem řady amerických pořadů, jako je třeba The Oprah Winfrey Show, a na svých účtech na sociálních sítích má miliony sledujících.

„Ledový muž“, jak se mu přezdívá, ovšem kvůli svému „učení“ v minulosti čelil i kritice z řad odborné veřejnosti. Část expertů upozorňovala na to, že jeho přístupy balancují na hraně šarlatánství.

Teď nizozemští novináři deníku de Volkskrant nicméně přišli se závažnými svědectvími přímo z jeho rodiny, která jsou podpořená nejrůznějšími dokumenty –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ od soudních rozsudků po lékařské zprávy. To vše odhaluje Hofovu temnější stránku. „Z televizní obrazovky na vás působí jako velmi sympatický člověk, jenže u něj doma se odehrával úplně jiný příběh,“ popisuje v podcastu 5:59 spoluautorka investigativního článku Anneke Stoffelenová.

Vraťme se ale na začátek příběhu. Nizozemská novinářka zhruba před rokem vydala článek, který se věnoval Hofově společnosti InnerFire a který popisoval obvinění plynoucí od pozůstalých po lidech, jež zemřeli poté, co praktikovali takzvanou Metodu Wima Hofa. Text zároveň rozebíral, do jaké míry je firma zodpovědná za ty, kteří během cvičení nedodržují veškeré instrukce.

„Několik týdnů poté mě kontaktoval jeden právník s tím, že jeho klientka už více než deset let mlčí o jistém tajemství Wima Hofa,“ říká novinářka.

Tou klientkou byla Hofova dnes už bývalá žena Caroline, kterou ke zveřejnění svědectví přiměla zkušenost s jednou britskou filmovou společností. Ta se jí ozvala, že by o Wimu Hofovi chtěla natočit film, který by v jedné části zachycoval mimo jiné i její vztah k „ledovému muži“. Když jim ovšem Caroline řekla, že by měli znát skutečný příběh, nikdo se jí už neozval.

Rozhodla se tedy po letech mlčení zážitky týkající se jí i jejích dětí zveřejnit. „Pochopila jsem, že se zdráhaly (Caroline a její děti) ozvat dřív, protože Wim Hof je známý a těší se velké podpoře. Hodně lidí ho považuje za zábavného muže a obdivují ho. Takže je těžké s něčím takovým vyjít ven. Někteří lidé vám prostě nebudou věřit. A proč riskovat něco takového, když to není nutné? Naléhavost pocítili až kvůli tomu filmu,“ vysvětluje Stoffelenová, proč se žena ozvala s odstupem.

Vyprávění Caroline i jejích dětí bylo tíživé. Hofova bývalá manželka novinářům popisovala, že na začátku jejich vztahu bylo všechno v pořádku. Poměrně záhy ale došlo na psychickou manipulaci. A když Caroline otěhotněla, překlopilo se domácí násilí i do fyzické podoby. „Právě ve chvíli, kdy čekali dítě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zhruba ve třetím měsíci těhotenství –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Wim Hof poprvé Caroline napadl. Dal jí facku, tahal ji za vlasy a dokonce se ji pokusil kopnout do břicha,“ říká Stoffelenová.

Celé Carolinino vyprávění podle novinářky zapadá do vzorce takzvaného kontrolujícího chování, který ve své knize rozvedla britská kriminoložka Jane Monckton Smithová na základě zkoumání asi čtyř stovek případů. „Opravdu mě překvapilo, jak do popsaného vzorce zapadl příběh spojený s Wimem Hofem. (…) Spousta věcí, které nám Caroline říkala, odpovídalo už popsaným vzorcům chování. Ale je to samozřejmě šokující,“ myslí si reportérka.

Podobně deprimující historky pak popisovaly i děti z Carolinina prvního vztahu, které s Wimem Hofem žily ve společné domácnosti. Její dcera například zmiňovala, že neustále kontroloval, co jí, a zesměšňoval ji v souvislosti s její váhou.

Wim Hof se ale měl dopouštět i dalšího fyzického násilí. Po napadení Carolinina nejstaršího syna Christiaana byl zatčen policií a později odsouzen k veřejně prospěšným pracím a zaplacení pokuty. Právě soudní rozsudky, ale také lékařské zprávy nebo stanoviska nizozemského úřadu sociálně-právní ochrany dětí tvoří vedle sesbíraných výpovědí důležitou součást, o kterou nizozemští reportéři opírají svou investigativu.

Stížnost kvůli dlouholetému domácímu násilí ze strany Wima Hofa podala na policii také samotná Caroline, až k soudu ale nedospěla. „Od státního zástupce jsme dodnes neslyšeli jasnou odpověď, proč to tak bylo. Myslím, že domácí násilí není v Nizozemsku vnímáno jako priorita,“ říká Stoffelenová.

Po rozchodu nicméně Caroline případ popsala ještě jednou, v době, kdy se s Wimem Hofem soudila o opatrovnictví jejich společného syna. A tehdy úřady na základě šetření nedoporučily soudu, aby Hofovi umožnil se s potomkem stýkat.

Sám „ledový muž“ činy, kterých se měl podle členů rodiny dopustit, zlehčuje. Nejdříve prý na otázky spojené s těmito svědectvími nizozemským novinářům vůbec neodpověděl a místo toho přes právníka poslal výzvu, aby deník de Volkskrant nic nepublikoval. Nakonec ale některé odpovědi na 44 otázek zaslal.

„V zásadě v nich říká: Ano, je pravda, že jsme měli ve vztahu nějaké problémy, jak mezi mnou a Caroline, tak mezi mnou a dětmi, ale nikdy jsem se neuchýlil k fyzickému násilí, takový nejsem. Takže spousta zapírání. Dokonce i u toho případu, ve kterém byl uznán vinným. V zásadě popřel, že by se to odehrálo tak, jak řekl soud,“ říká novinářka.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o svědectvích, které nizozemskému deníku de Volkskrant popsala bývalá rodina „ledového muže,“ a také o tom, jak v Nizozemí nahlížejí na Metodu Wima Hofa. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.