Svědectví ze čtyř kontinentů: klima na planetě se radikálně mění

Svět se potýká s dopady klimatické změny. Kromě rekordních vln veder přinášejí růst teplot světového oceánu, vedou k tání ledovců nebo mění podobu hurikánů, tornád a dalších extrémních jevů. Mezitím ale společnost dál funguje. Pětice lidí popsala pro Seznam Zprávy každodennost klimatické změny na různých místech čtyř kontinentů.

Uplynul týden plný teplotních rekordů. Nejprve přicházely zprávy o celosvětově nejteplejších dnech, jaké kdy vědci zaznamenali. Ke konci týdne pak dosud nejvyšší teploty pro konkrétní datum hlásily desítky míst v Česku – v neděli padl rekord hned na dvou třetinách ze zhruba 160 měřicích stanic. Horko však má být i v dalších dnech.

Extrémy spojené s počasím jsou ale v posledních letech tak časté, že se mnohde stávají v podstatě novým normálem. Objevují se fenomény jako klimatická migrace, různé země a města přijímají plány, jak se do budoucna vypořádat s projevy měnícího se klimatu. Jenže rozdíly jsou podstatné už teď.

„Od roku 2004 jsem strávil přes dva a půl roku života v Antarktidě a na cestě tam a zpátky. A za ty dvě dekády od mého prvního vylodění je v Antarktidě patrná řada změn,“ říká docent Daniel Nývlt z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Vedoucí Českého antarktického programu je jedním z pěti lidí, kteří pro podcast 5:59 vylíčili své konkrétní zkušenosti, obavy i naděje spojené s měnícím se prostředím, ve kterém se pohybují a žijí.

Nývlt spolu s kolegy zkoumá dopady klimatických změn v oblasti u východního pobřeží Antarktidy, kde na ostrově Jamese Rosse funguje česká vědecká stanice Johanna Gregora Mendela. Za 20 let tu pozorují výrazný úbytek ledovců. Zmenšuje se nejen jejich plocha, ale také jsou stále tenčí. Řádově tento úbytek činil asi 50 cm za rok. „Jenže letošní expedice přinesla nebývalá data – v některých částech ledovce ubyly až o tři metry,“ popisuje vědec skokový nárůst oproti předcházejícím letům.

Kromě dopadů na místní ekosystém to znamená problém i pro celou planetu. Antarktida je totiž podle docenta z Masarykovy univerzity největším stabilizátorem zemského klimatu. „Její pravděpodobné budoucí odtávání tak bude znamenat i to, že se bude zpomalovat ‚brzdicí‘ efekt Antarktidy vůči oteplování,“ dodává Nývlt.

Jiné problémy spojené s nedostatkem vody zažívají lidé na jihu Afriky. V Kapském Městě v roce 2018 dokonce hrozilo, že voda z kohoutků kvůli suchu umocněnému nárůstem místní populace nepoteče vůbec. „Situace byla tak vážná, že to vypadalo, že Kapskému Městu jako prvnímu velkému městu na světě úplně dojde voda. Vláda tehdy vyhlásila odpočítávání ke ‚Dni nula‘ a rozjela velkou kampaň za šetření vodou,“ vzpomíná obyvatelka oblasti Západního Kapska Corlia Richardsonová.

Několikaměsíční odpočítávání ovlivnilo místní v tom, jak zacházeli s vodou – třeba jak dlouho se sprchovali nebo jakou vodou splachovali. Rodina Corlie Richardsonové také například zrušila trávníky a přestala pěstovat květiny náročné na zalévání.

Jen krátce před „Dnem nula“ tehdy přišly vydatné deště. K černému scénáři tak zatím nedošlo. Lidé ale byli varováni, že extrémní sucha se budou vyskytovat častěji. „Od té doby se snažím méně plýtvat, a to nejenom vodou, ale třeba i elektřinou. Uvědomila jsem si, že vodu a elektřinu vnímám jako úplnou samozřejmost. Ale pro spoustu lidí je každodenní boj se k vodě dostat,“ říká Jihoafričanka.

Na nedostatek vody si naopak nemohou stěžovat obyvatelé New Orleans na pobřeží Mexického zálivu. Americké město leží částečně pod úrovní moře a hlavně od hurikánu Katrina z roku 2005 ho často trápí velká voda. „Od té doby jsme tu měli bezpočet záplav a prudkých lijáků,“ popisuje učitelka Katy Heeren-Muellerová, která se do New Orleans přistěhovala rok před úderem Katriny.

New Orleans spoléhá na přečerpávací systém, který vodu z ulic pumpuje pryč. Jenže je závislý na elektřině, která během bouří nezřídka vypadává. Pak se podle Muellerové nízko položená místa ve městě velmi rychle ocitají „metr pod vodou“ a lidé přicházejí o svá auta a někdy i o své domovy.

Rodačka ze severozápadu Spojených států vzpomíná na hurikánovou sezonu z roku 2021, která prý byla v New Orleans snad nejhorší, co pamatuje. „Mexický záliv se otepluje, a to vede k většímu počtu hurikánů. V jednu chvíli jsme už pomalu nestíhali sledovat, kdy se přižene další. Myslím, že jen v červenci tu byly tři nebo čtyři, v srpnu to samé,“ líčí.

Časté hurikány přitom mají podle Muellerové i další efekty. Čím dál tím více obyvatel například kvůli prožitkům s bouřemi trpí posttraumatickou stresovou poruchou. A třeba pojistky nemovitostí se zvedly natolik, že jsou pro řadu lidí nedostupné. „Ceny pojištění jsou teď velké téma,“ uvádí Katy Muellerová.

V podcastu 5:59 se rovněž dozvíte, jak se změna klimatu projevuje v oblasti na severozápadě Itálie vyhlášené pěstováním oliv nebo také v subsaharské Nigérii. Celou epizodu si poslechněte v přehrávači v úvodu článku.