Když se „sklízí ovoce“. Reportérka přibližuje svědectví z nitra sekty

Manipulativní techniky, nejasné financování a netransparentnost – tak popisují fungování náboženského hnutí Sinčchondži v Česku jeho bývalí členové. Spolek přitom před dvěma lety slíbil změny. Poměry v jeho nitru přibližuje reportérka Seznam Zpráv, která svědectví natočila.

Náboženské hnutí Sinčchondži působí v Česku už řadu let. Teprve v roce 2021 se ale zaregistrovalo jako nezisková organizace a prohlásilo, že bude transparentní. Pátrání Seznam Zpráv však ukázalo, že spolek svůj příslib nenaplnil zcela.

Mimo jiné tomu nasvědčují sesbírané výpovědi trojice bývalých členek Sinčchondži a rovněž názory odborníků. „Podle religionisty Zdeňka Vojtíška, který se zabývá studiem nových náboženských hnutí, tkví nebezpečí v tom, že se Sinčchondži chová velmi konspirativně při oslovování potenciálních členů, používá lži nebo různě mlží o tom, co je zač,“ popisuje investigativní reportérka Seznam Zpráv a autorka pořadu Terén Kristina Ciroková.

V současnosti má hnutí v Česku podle odhadů zhruba 200 členů, celosvětově se k němu ale hlásí na 300 tisíc lidí. Jeho následovníci se věnují zejména získávání nových členů, čemuž interně říkají „sklízení ovoce“. Právě tento nábor naplňuje většinu jejich dní. Členové hnutí tak často přijdou o kontakty s rodinou, přáteli i o dosavadní zaměstnání.

„Z výpovědí těch žen i jiných bývalých členů je zřejmé, že být členem Sinčchondži může být pro jednotlivce dost nebezpečné a především to může mít dopad na jejich psychiku,“ popisuje Ciroková.

Stoupenci většinou cílí na mladé ženy, které jsou věřící nebo duchovně založené. Oslovují je přímo na ulici a mnohdy jim zpočátku neprozradí, do jaké komunity je ve skutečnosti zvou.

Tuto taktiku dokládají také některá – už i dříve zveřejněná – svědectví žen, jež se reportérce podařilo sesbírat. Jednu z žen, která pro Seznam Zprávy promluvila v srpnu, oslovili členové hnutí náhodně v centru Prahy, druhou pak do Sinčchondži přivedla kamarádka.

Ze začátku prý byly v komunitě spokojené, všichni na ně byli hodní a navíc se během setkání dozvídaly nové informace. „Později sice zjistily, že třeba ti přátelé, kteří se tam s nimi bavili, dostali za úkol se o ně starat a dohlížet na ně a že to nebylo upřímné. Ale oni (členové spolku) jim to nějak vysvětlili a ženy zůstaly,“ popisuje Ciroková.

Ženy rovněž popsaly, že spaly třeba jen tři až čtyři hodiny denně, protože jinak nestíhaly splnit přikázané penzum práce. „Účastnily se bohoslužeb, seminářů, dohlížely na svoje podřízené a musely se účastnit i různých fyzických cvičení a rituálů, například běhaly potmě po lese se zátěží, aby poznaly, jaké je to ‚nést hřích‘. Nebo dostaly za úkol při jednom takovém – já bych to nazvala rituálem – protrhnout lidský řetěz, který představoval Satana,“ přibližuje reportérka. Navíc musely skupině poskytovat finanční dary.

Nakonec se některé z členek hnutí prý dostaly až do bodu, ve kterém přemýšlely o sebevraždě. Každopádně dvě ze tří žen, se kterými reportérka mluvila, už Sinčchondži opustily, třetí je na odchodu.

Vedení spolku příběhy žen nekomentovalo a reportérce Seznam Zpráv na otázky neodpovědělo. Dočkala se pouze odkazu na webové stránky hnutí a další materiály s tím, že zástupci hnutí na rozhovor přistoupí jen v případě, že Ciroková vydá z jejich pohledu objektivní článek.

Zástupci Sinčchondži se ale v Česku věnují i další činnosti. Pod hlavičkou mezinárodní mírové organizace HWPL, která má stejného zakladatele jako náboženské hnutí, se jim podařilo v loňském roce uspořádat výstavu v Senátu a také navázat spolupráci se senátory Petrem Štěpánkem (STAN) a Tomášem Třetinou (TOP 09). Oba se účastnili besed se studenty na gymnáziích, které organizovala právě HWPL.

„Senátoři tvrdí, že o vazbách HWPL na sektu Sinčchondži nevěděli, a když to později zjistili, tak že s nimi ihned ukončili spolupráci. A říkají, že mírové myšlenky, které tato organizace prosazuje, jim přišly v pořádku a že ty besedy se studenty hodnotí jako velmi podařené,“ popisuje Ciroková.

Podle religionisty Vojtíška organizace HWPL, která úmyslně zakrývá své napojení na Sinčchondži, slouží ke zvyšování důvěryhodnosti náboženského hnutí a také k jeho legitimizaci. Navíc skrze ni může skupina navázat spojení se studenty, přestože takové snahy a ostatně i napojení na HWPL Sinčchondži popírá.

Navzdory svědectvím žen i nahrávkám, které ukazují na manipulaci nově příchozích členů, ale podle Cirokové úřady působení Sinčchondži v Česku nemohou omezit nebo zakázat. „Zasáhnout, dokud se něco nestane, je pro úřady dost problematické. Dokud se nepodaří prokázat nějaký přestupek nebo trestný čin, tak to nejde. A manipulovat dospělé, aby žili v sektě, to trestné není,“ vysvětluje reportérka.

V podcastu 5:59 uslyšíte také výpovědi žen, které odešly z náboženského hnutí Sinčchondži. Na jejich přání jsme hlasy zkreslili. A také se dozvíte, co zaznělo v tajně pořízených nahrávkách, na kterých mluví zástupci skupiny. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.