Trump je bez opozice. Mám obavu, že tohle špatně skončí, říká amerikanista

Donald Trump už více než dva měsíce mění Spojené státy a divoce točí i kormidlem americké zahraniční politiky. Jeho rázné kroky už vyvolaly odezvu v podobě desítek soudních žalob. Zároveň mu ale větší překážky do cesty zatím nepostavila politická opozice. A proto se nabízí otázka, kam se poděla Demokratická strana i další Trumpovi odpůrci.

Už předem zaznívaly úvahy, že Donald Trump v případě návratu do Bílého domu povládne v mnoha ohledech jinak než minule. Že na rozdíl od vítězství ve volbách v roce 2016 –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ které snad zaskočilo i jeho samotného –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tentokrát přijde lépe připraven. A už během prvních dvou měsíců svého druhého mandátu Trump skutečně zásadně otřásl poměry na domácí scéně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kde například s miliardářem Elonem Muskem po boku provádí drastické škrty ve vládních úřadech a programech –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale také na mezinárodním poli.

Řada kroků a iniciativ nové administrativy budí kontroverze, ať už jde o obrat v americké zahraniční politice, v přístupu k imigraci, v otázce podpory diverzity a inkluze ve společnosti nebo také o zmíněné Trumpovo blízké sepětí s podnikatelem Muskem. Soudy řeší desítky žalob na postup federální vlády.

Zároveň se však může zdát –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zejména tomu, kdo dění v USA sleduje zpoza oceánu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že Donald Trump na domácím hřišti naráží na jen minimální politický odpor. Kde jsou a co dělají politici Demokratické strany?

„Dostali opravdu velmi tvrdou ránu. (…) Šok z Trumpovy výhry a poté z toho, co v úřadě dělá, působí na demokraty jako taková rána přímo na nos, a pořád se cítí omráčení,“ míní amerikanista Tomáš Klvaňa, který působí jako pedagog na New York University Prague. V rozhovoru pro podcast 5:59 upozorňuje, že opoziční aktivity jsou teď skutečně roztříštěné.

Ale důvodem není jen zmíněný citelný direkt. Klvaňa poukazuje třeba také na tradičně individuálnější povahu Demokratické strany v porovnání s republikány, čehož výsledkem je i složitější hledání nového lídra, který by stranu sjednotil. Faktem nicméně podle experta je to, že „demokraté zatím propásli skoro všechny šance, které měli“ k tomu, aby se Trumpově politice postavili.

Nejednotnost vynikla také v okamžiku, kdy demokraté třímali ve svých rukou zatím zřejmě největší příležitost zasáhnout do chodu politiky od Trumpova nástupu. Jenže zákon o financování vlády, jehož přijetí by znamenalo odvrácení hrozby takzvaného vládního „shutdownu“, nakonec v polovině března v Senátu na poslední chvíli prošel i díky podpoře ze strany deseti demokratických senátorů. Nechyběl mezi nimi ani šéf demokratické menšiny Chuck Schumer.

„Ukazuje to na nejednotnost strany a neschopnost se domluvit,“ uvádí amerikanista s tím, že se část demokratů obávala, aby se případný nouzový režim chodu federálních úřadů neobrátil i proti nim samotným. Což je podle Tomáše Klvani minimálně z části platná úvaha. Jenže zároveň upozorňuje, že toto „velké gesto“ by k politické situaci v USA přitáhlo velkou pozornost: „Kdyby to demokraté dobře komunikovali, měli by v tu chvíli šanci oslovovat mnoho lidí. A oni se o to ani nepokusili, což je zvláštní.“

Newyorský senátor Schumer zasedá v horní komoře amerického Kongresu od konce 90. let minulého století, předtím téměř dvacet let působil jako člen Sněmovny reprezentantů. Od roku 2017 pak vede senátory své strany, kteří jsou po loňských listopadových volbách v Senátu v menšině.

Podle amerikanisty Klvani se však dá –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ i vzhledem k přibývajícím trhlinám v soudržnosti demokratů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ očekávat, že Schumer bude muset svou pozici před svými kolegy obhajovat. „Myslím, že jeho čas v politice vypršel. Pravděpodobně proti němu levicové křídlo Demokratické strany bude organizovat vzpouru. Uvidíme,“ podotýká expert, podle něhož se však dá u demokratů očekávat širší obroda.

Na svou konsolidaci přitom nemají tolik času, kolik by se snad mohlo zdát. I když totiž jedny důležité volby v USA proběhly teprve loni v listopadu, už příští rok na podzim přijdou další, byť se nebudou týkat prezidentského úřadu. „Volby v roce 2026 potřebují demokraté bezpodmínečně vyhrát,“ zdůrazňuje Klvaňa s tím, že současná opozice by mohla mít značnou šanci opět získat většinu v obou komorách Kongresu.

Do té doby se demokraté nicméně potřebují vzpamatovat a vybrat vhodné kandidáty. A v neposlední řadě také novou politickou strategii.

V jejich řadách přitom různé názorové frakce nabízejí různé recepty na budoucí směřování. První tábor podle Tomáše Klvani prosazuje přístup, že by Demokratická strana neměla podnikat takřka nic a de facto uvolnit prostor k tomu, aby Trump svou politikou znemožnil sám sebe. Jiný směr pak nabízí výrazněji levicové křídlo strany, reprezentované například senátorem Berniem Sandersem nebo členkou Sněmovny reprezentantů Alexandriou Ocasio-Cortezovou.

„Ti chtějí posunout stranu výrazně doleva,“ popisuje amerikanista z New York University Prague s tím, že zastánci tohoto tábora tvrdí, že demokratům, včetně jejich prezidentské kandidátky Kamaly Harrisové, uškodilo přílišné flirtování se středovou politikou. A že poté, co to „nevyšlo“, je čas se razantně postavit za zranitelné skupiny Američanů a bojovat proti „oligarchům“ a snahám snižovat daně nejbohatším.

A pak je tu proud, který Tomáš Klvaňa označuje za zřejmě největší, ale který zároveň není tolik vidět. Jeho představitelkou podle něj je například senátorka za stát Michigan Elissa Slotkinová, která za demokraty pronesla odpověď na nedávný projev Donalda Trumpa v Kongresu. „To jsou velmi středoví demokraté, kteří svou ekonomickou politikou připomínají jakési umírněné neoliberály, a sociální a kulturní politikou jakési liberály –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale umírněné, nechtějí žádná radikální opatření,“ líčí expert, podle kterého nezbývá než si počkat, který z nastíněných směrů nakonec v Demokratické straně převáží.

Budoucnost pro demokraty každopádně Klvaňa nevidí v pokračování důrazu na identitární politiku spojenou s otázkami genderu, rasy nebo sexuální orientace, který prý zastává třeba i velká část členů samotné organizační složky strany: „Přeci jen je potřeba se obracet na konzervativnější státy na jihu (USA), které jsou oslovitelné. A tam ani mezi menšinami tato politika jakési ‚katedry z univerzit‘ není populární.“

Fakticky jen slabý odpor vůči důraznému politickému tažení Donalda Trumpa se však nemusí týkat jen Demokratické strany. Klvaňa zatím nespatřuje výraznou aktivizaci ani v řadách občanské společnosti. Terčem protestních shromáždění se sice staly prodejny Muskovy automobilky Tesla, jinak se ale podle experta téměř nedemonstruje a „odpor občanské společnosti není velký“.

Protest před prodejnou Tesly v New Yorku na začátku března:

Když se k tomu všemu přidá například i prakticky neexistující disent vůči prezidentově politice v řadách „jeho“ republikánů nebo také vliv protrumpovských médií, výsledkem je z expertova pohledu pochmurný výhled do budoucnosti: „Mám obavu, že tohle špatně skončí.“ Realita většinového politického systému, v němž jedna strana může vládnout prakticky sama, totiž podle amerikanisty neklade tak velké překážky pro opanování situace extremistickými silami jako v zemích, kde politici musejí skládat koalice.

„(Mám obavu, že) buď dojde k jakési soft diktatuře, která to (ve Spojených státech) celé ovládne, a tam Trumpova vláda směřuje. Anebo to celé zkrachuje, protože oni jsou opravdu velmi nekompetentní –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dělají řadu nekompetentních kroků –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a nakonec se to projeví, a dojde k nějakému opravdu velkému průšvihu. A lidé na vlastní kůži pocítí, co to je volit si Donalda Trumpa,“ zamýšlí se amerikanista Klvaňa.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, kteří politici se zřejmě zapojí do souboje o pozici nového lídra Demokratické strany, nebo z jakých důvodů v řadách republikánů prakticky nenarazíte na odpor vůči Donaldu Trumpovi. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.