Kauza orloj: Ukázalo Brno Praze prostředníček přímo na její historické radnici?

V centru Prahy stojí už stovky let, teď si ale Staroměstský orloj získal novou a nečekanou pozornost. Stížnost došlá na Ministerstvo kultury upozornila, že se po rekonstrukci proměnily postavy na tzv. kalendáriu. Jak k tomu mohlo dojít? Kde má restaurátorská práce své limity? A jak moc by nám měl přemalovaný orloj vadit?

Slavnostní spuštění hodinového stroje v září 2018 ukončilo rekonstrukci Staroměstského orloje, která trvala přes rok a půl. Pro známou památku má ale renovace dozvuky i nyní.

Památková inspekce Ministerstva kultury totiž prověřuje stížnost, podle které se od původní podoby výrazně odlišuje tzv. kalendárium v dolní části fasády. A variantu jeho dalšího předělání už zkoumá i pražský magistrát.

Jak se kalendárium, vymalované podle původního návrhu Josefa Mánesa, změnilo? Liší se především detaily postav.

Kauzu sleduje reportér Seznam Zpráv Josef Mačí. Při natáčení přímo u orloje upozorňuje, že z malby dřívějšího mladíka se stala spíše postarší dáma nebo že sukně jedné z vyobrazených slečen vystoupala od kotníků až nad kolena. Nečekanou proměnou vizáže ale prošly i další figury.

Místo originální panenské postavy symbolizující znamení Vah (originál vlevo) je na kalendáriu nyní starší žena se šedivými vlasy (vpravo):

Martin Frouz / Magistrát hlavního města Prahy

Reportér kontaktoval akademického malíře Stanislava Jirčíka, který kalendárium restauroval. Ten ale nechtěl příliš komentovat, proč dílo vypadá právě takto. „Zatím nevíme, jestli to je záměr, nebo vtípek, nebo že to bere jako nějaké právo na uměleckou licenci,“ říká Mačí.

„Špatná malba“

Také historička umění Milena Bartlová z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM) zmiňuje možnost, že by ze strany Jiřčíka mohlo jít o „zábavný vtípek“. Kunsthistorička připomíná, že už se ozvalo několik osobností, které prý ve figurách přemalovaného kalendária poznaly samy sebe.

V případě nově pojatého kalendária jde každopádně o kopii – originál se už dlouhá desetiletí nachází v depozitáři. Jak moc má tedy vadit, že tváře, postavy i oblečení vypadají na malbě jinak?

„Opravování a nahrazování jakéhokoliv uměleckého díla, které je takto veřejné, je běžná věc. Otázka je, co od té kopie, repliky, nápodoby chceme,“ říká Bartlová. Z jejího pohledu je problém přemalovaného kalendária v tom, že nejde o vydařené dílo.

Historička umění mluví o „přešlapu“ a „špatné malbě“. „Kdyby se (restaurátor Jirčík) pokusil být naroveň Mánesovi, vyzvat Mánesa, tak bych to hodnotila opravdu jinak,“ dodává.

Změněná je i Mánesova figura znamení Vodnáře. Postavu s výrazně ženskými rysy (originál vlevo) nahradila odlišná ryze mužská tvář s jiným účesem (vpravo):

Martin Frouz / Magistrát hlavního města Prahy

Umění se často může pohybovat na pomezí mystifikace a lží. Bartlová jako příklad, kdy umění nebezpečně sklouzávalo ke lži, uvádí instalaci Entropa sochaře Davida Černého, která v roce 2009 vzbudila rozruch v Bruselu při českém předsednictví v Evropské unii. Přemalované kalendárium se teď ale prý zdá ještě problematičtější.

„Zjevně všichni, tedy pražská politická reprezentace, která to platila, turisté, občané, byli uváděni v představu, že je to relevantní kopie. Čili ta hranice mezi mystifikací a lží se podle mého osobního názoru příliš vykláněla na stranu, kde se ztrácí morální opodstatnění takovou věc dělat,“ myslí si Milena Bartlová.

Jak je možné, že se kauza přemalovaného kalendária objevila až čtyři roky po rekonstrukci? Na jaké systémové chyby upozornila? A jak asi celý příběh skončí? Poslechněte si podcast 5:59 v audiu na začátku článku.