Kamarád za desítky milionů. Dozvuky korupční kauzy v Nemocnici Na Homolce

Pozoruhodná transakce udělala tečku za důležitou částí příběhu tunelování pražské Nemocnice Na Homolce. Jak zjistili reportéři Seznam Zpráv, za odsouzené zaplatil škodu někdo jiný. Bývalý ředitel nemocnice, Vladimír Dbalý, a jeho spolupachatelé si vyslechli trest už loni v červnu.

Kromě podmíněných a nepodmíněných trestů – v případě Dbalého jde o deset let vězení – nařídil soud za systematickou korupci i konfiskaci majetku a úhradu škody. Kdo ji za odsouzené před pár měsíci zaplatil a proč? A jaké otazníky to na kauzu vrhá?

Je středa 27. dubna. Tady je Lenka Kabrhelová a 5:59, zpravodajský podcast Seznam Zpráv.

Radek Kedroň, novinář a autor knihy Sněžím! Deník bílé mafie, která popisuje korupci v Nemocnici Na Homolce. Ahoj Radku.

Dobrý den, ahoj.

Radku, ty jsi společně s kolegou Vojtou Blažkem napsal článek, který mapuje pomyslnou poslední tečku za kauzou Homolka, tedy za případem systematické korupce v pražské Nemocnici Na Homolce. Ten rozsudek padl už před rokem. Kam se ten případ teď posunul?

My jsme zjistili, že na podzim loňského roku se odehrála taková pozoruhodná transakce: kdosi zaplatil za odsouzené šedesátimilionovou škodu. Což i v rámci české justice je celkem neobvyklé, že by někdo tak rychle a najednou splatil takovou částku.

Tím hlavním odsouzeným byl bývalý šéf Nemocnice Na Homolce Vladimír Dbalý, ale spolu s ním i jeho náměstek Michal Toběrný a několik dalších manažerů, kteří pomáhali tunelovat tento elitní špitál. Stáli na straně firem, které velmi sofistikovaným způsobem tahaly z eráru miliony.

To jsou úplně hrubé obrysy. Radku, pojďme připomenout trochu víc ohledně základních kontur celého toho příběhu. Co je zápletkou případu Nemocnice Na Homolce? O co v těch korupčních případech šlo?

Šlo v podstatě o systematickou korupci. Ta skupina kolem Vladimíra Dbalého vymýšlela způsoby, jak ze státního špitálu vytáhnout peníze přes jednotlivé zakázky.

Jedna z těch zakázek byla například digitalizace chorobopisů, ve které si vymysleli, že veškeré chorobopisy musí být převedeny do digitální podoby, našli firmu, ve které měli spřízněné manažery, navýšili cenu a pak je digitalizovali.

Tu samotnou službu pořídili u subdodavatele za zlomkovou cenu. A ten rozdíl jim šel do kapsy. Šel do firmy Virmil, což byla zkratka pro sousloví „virtuální milionáři“, které ostatně vymyslel Vladimír Dbalý. A tam šel ten balík, který si následně rozdělovali.

A takhle to tedy fungovalo i v jiných ohledech?

Přesně tak, i v jiných zakázkách: nákup gama nože, poradenské služby a několik dalších menších zakázek.

Ty už jsi zmínil jméno bývalého ředitele nemocnice Vladimíra Dbalého, který byl ústřední postavou, kolem které se celý tenhle příběh točí. Ty jsi jeho osobě věnoval hodně času při psaní knihy Sněžím a studoval jsi i ty jeho teď už proslulé deníky i další důkazní materiály. Vyplynulo z toho, jaká byla jeho motivace ke korupci?

Vladimír Dbalý byl původně velmi nadějný doktor a velmi výkonný manažer. Měl velmi široké portfolio svých aktivit, a to i mimolékařských. Věnoval se triatlonu, astronomii, byl vášnivým sběratelem známek. A vedle toho zvládal vést Nemocnici Na Homolce.

V rozsudcích, které už máme dnes k dispozici, tak soudci jednoznačně konstatovali, že jeho motorem byla touha po majetku, luxusu, okázalosti a také moci. To je napsáno v rozsudcích a vlastně nikdy to ani nikdo nezpochybnil. Ostatně Vladimír Dbalý nikdy žádnou sebereflexí neprošel, takže on dodnes popírá, že by cokoliv ukradl, že by se nechal zkorumpovat.

Nicméně v těch důkazech, které jsi studoval, včetně těch deníků, je to zaznamenané, on de facto sám na sebe ty činy přiznává, je to tak?

Je to tak. Klíčovým důkazem tady v této kauze je deník Vladimíra Dbalého, který on si vedl po celá ta léta a velmi detailně zapisoval to, co se dělo v nemocnici. Vedle běžné agendy si tam zapisoval i to, jak vybíral úplatky, popisoval detaily všech alkoholových a kokainových eskapád.

Nutno říci, že společně s tím, jak se Vladimír Dbalý zaplétal do těch korupčních osidel, tak začínal být závislý na alkoholu i drogách a ruku v ruce s tím šel jeho osobnostní pád.

Soud ho nakonec potrestal na základě těch všech důkazů 10 lety vězení za to, že jako ředitel nemocnice přijal úplatky za desítky milionů korun a že manipuloval ty zakázky, které jsi zmiňoval, na poradenské, právní, účetní služby a tak dále. Radku, z toho jak jsi ty ten případ studoval, podařilo se ti složit nějakou síť toho, v čí prospěch ty zakázky manipuloval? Kým byl vlastně Vladimír Dbalý obklopen?

On to vlastně sám prozrazoval v tom deníku, protože vedle těch částek si samozřejmě vedl i jména těch, s nimiž se scházel, jména těch, kteří mu kryli záda, jména těch, kteří mu pomáhali jednotlivé zakázky ohýbat.

Velká část peněz šla opravdu do jeho kapsy a do kapsy jeho spolupracovníků. Nicméně – a já na to vlastně dlouhodobě upozorňuji – si myslím, že ten hlavní člověk v pozadí odsouzen nebyl, dokonce nebyl ani na výslechu. A tím člověkem je lobbista Ivo Rittig.

A co tě k tomu vede? Co se ti ohledně toho podařilo zjistit?

Vladimír Dbalý i o Ivo Rittigovi opakovaně ve svém deníku píše, popisuje tam velmi detailně, jak se s Ivo Rittigem radil o jednotlivých zakázkách, jak mu Ivo Rittig pomáhal některé průšvihové zakázky řešit. A vlastně každou chvíli spolu ty jednotlivé kauzy spolu probírali.

A víme tedy, o kolik milionů tímhle způsobem Vladimír Dbalý, bývalý ředitel Nemocnice Na Homolce, a ten kroužek lidí okolo něj nemocnici vlastně připravili?

Ta čísla se liší a vlastně se vyvíjí podle toho, jak jednotlivé soudy rozhodují. To poslední číslo, které je z loňského roku z posledního pravomocného rozsudku, tak se vyšplhalo na 112 milionů korun, přičemž soud řekl, že musí odsouzení zaplatit škodu 62 milionů korun, což se stalo.

Kdy se to stalo a kdo tedy peníze nakonec poslal?

To je na tom nejpřekvapivější: ty peníze do Nemocnice Na Homolce doputovaly na podzim loňského roku. Vzápětí poté jeden z právníků požádal soud, aby byl odblokován majetek Michala Toběrného, což je jeden ze spolupachatelů, někdejší náměstek Vladimíra Dbalého.

A víme, kdo ty peníze na účet poslal?

Ano, to se nám podařilo dopátrat a vlastně ověřit. Jedním z těch lidí, kteří peníze poslali, je miliardář, majitel firmy Colt CZ Group, dříve známé jako Česká zbrojovka, René Holeček. Ten poslal 52 milionů korun. A tím druhým mužem, kdo peníze poslal, tak je Zdeněk Beran, který se kolem těch korupčních zakázek pohyboval, ale pouze jako svědek, nikdy nebyl obviněn, měl firmu Virmil, což byla zkratka pro sousloví, které si vymyslel Vladimír Dbalý a znamenalo „virtuální milionáři“. A právě přes tuto firmu se praly peníze z těch přemrštěných zakázek.

Podařilo se vám zjistit, co ty muže vedlo k tomu, že škodu za Vladimíra Dbalého a další tedy uhradili? Naznačuješ, že tam mohlo být spojení skrze firmu Virmil, víme cokoliv dalšího ohledně jejich možné motivace?

Bohužel beze zbytku jsme to nedopátrali, to je nutné přiznat. René Holeček nám přes svého mediálního poradce vzkázal, že šlo o půjčku, kterou dal jednomu z odsouzených. Zdůraznil, že nešlo o Vladimíra Dbalého. Podle našich informací jde o právě Michala Toběrného, to znamená náměstka, mimochodem velmi šikovného chirurga, který má velmi dobré renomé. A René Holeček tvrdí v tom svém písemném prohlášení, že obě rodiny pojí dlouhodobé přátelství. A to je ten důvod, proč ty peníze poskytl.

A co se týče pana Berana, tam se vám ho podařilo zkontaktovat?

Bohužel ne. Pana Berana jsme vůbec nedostihli, takže jeho motivace známá není. Je možné, že ta motivace se bude skrývat i v tom, že vlastně nikdy nebyl za své činy souzen. Ostatně Vladimír Dbalý i během soudu upozorňoval na to, že Zdeněk Beran by měl sedět na lavici obžalovaných, protože u něj část peněz skončila. Vladimír Dbalý dokonce popisoval, že si za ně nakupoval dovolené, auta a tak dál. Takže Zdeněk Beran mohl chtít tímto způsobem splatit nějaký svůj dluh, který měl vůči této skupině.

Motivace Zdeňka Berana je o to pozoruhodnější, že v této kauze došlo i na pěsti. Zdeněk Beran se pobil s jedním z odsouzených. Byl to Petr Kutil, majitel firmy, která ty chorobopisy digitalizovala. A před samotným soudem si vyřizovali účty. Myslím, že Petr Kutil měl Zdeňku Beranovi za zlé to, že promluvil před policií a vlastně kriminalistům svou výpovědí pomohl. A došlo to tak daleko, že Beran před ním musel prchat pražskými ulicemi.

U toho René Holečka je to samozřejmě složitější, nemluvě o tom, že vlastně poskytl částku jednomu z těch lidí, ale ta částka se vlastně rovná asi 80 % té škody, to znamená, proč si Michal Toběrný půjčil od René Holečka 80 % škody? Protože v tom rozsudku je šest odsouzených. A dávalo by smysl, že budou splácet tu sumu rovným dílem. Ale ne: v tomto případě je to tak, že René Holeček poskytl 52 milionů korun.

Takže nevíme, jakým způsobem se mezi sebou ti odsouzení porovnali nebo porovnají?

To bohužel ne, do toho nevidíme. Ostatně ani – a to nutno přiznat – ten soud to nezajímá. Soud konstatoval, že tu škodu musí zaplatit nerozdílně.

Co teď tedy s odsouzenými z Homolky bude? Znamená to, že tu finanční část trestu mají fakticky vyřešenou?

V podstatě ano. Tímto doběhla první a druhá větev, ale nevíme – a nad tím visí velký otazník – co se odehraje ve třetí větvi. Protože je tam ještě část zakázek, které podle obžaloby ovlivnili. A ta není vypořádána.

Dá se předpokládat, že jim může být navýšen trest, protože vychází se ze stejného důkazního půdorysu jako v těch předchozích větvích. To znamená, že soud jim může navýšit jednak ten trest vězení, ale znovu může konstatovat nějakou škodu, kterou budou muset zaplatit. Takže se můžeme dočkat i toho, že se objeví další částka, kterou budou muset splatit.

Takže je otázkou, jestli to budou schopni sami zaplatit, případně, kdo to za ně zase zaplatí, jestli se objeví zase nějaký miliardář, který peníze poskytne.

Jenom, abych to zrekapitulovala: tyhle všechny činy, které se měly odehrát v letech 2006 až 2011 byly potrestány. Část aktérů sedí ve vězení, jako třeba pan Dbalý, dalším běží podmínka, museli uhradit částku, kterou jim soud nařídil. To už tedy je vyřízené. Radku, ty jsi ale zmiňoval, že některé otázky zůstávají otevřené. Máme tedy poslední tečku za celým tím případem a dozvíme se všechny odpovědi, které bychom měli chtít znát?

Myslím, že ne. Opravdu nevíme, kdo byl oním loutkovodičem, jestli v tom byly nějaké další zájmy.

Ta kauza je natolik rozvětvená, že se pořád něco děje. Aktuálně například míří do vězení právník David Michal, který byl odsouzen v té větvi, kde se řešily poradenské služby. Tady v tom konkrétním případě sice dostal podmínku, ale jelikož byl odsouzen i v jiném případě, tak už nastupuje. Natvrdo do vězení.

Myslím si, že si nemůžeme být ani jistí tím, zda jsme dostopovali veškeré peníze, které byly vyvedeny z Nemocnice Na Homolce. Jenom připomenu, že u Vladimíra Dbalého se našel kufr, ve kterém měl cennosti za 34 milionů korun, byla to nejen hotovost, ale i zlato, cenné známky a podobně. Na druhou stranu u těch dalších odsouzenců se takové sumy nenašly. A když to opravdu dopočítáme do koruny, tak tam pořád něco chybí.

Radek Kedroň, zástupce šéfredaktora Seznam Zpráv a autor knihy Sněžím! Deník bílé mafie. Děkujeme za rozhovor.