Jak Assange a WikiLeaks změnili svět? Ukázali cestu, říká Petr Koubský

Hacker, whistleblower a zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange je volný. Soudkyně ve středu schválila jeho dohodu s americkou prokuraturou a shledala ho vinným v případu vyzrazení tajných informací. Trest si podle ní ale už odpykal v britském vězení. Assange proto z jednání odletěl rovnou do rodné Austrálie.

Po letech ve středu skončil případ zakladatele serveru WikiLeaks a hackera Juliana Assange. Americké úřady ho stíhaly kvůli porušení zákona o špionáži a zveřejnění utajovaných záznamů armády. Australan se ve Velké Británii léta bránil extradici a procesu ve Spojených státech, posledních pět let ale přesto pobýval v londýnském vězení se zvýšenou ostrahou Belmarsh.

Zásadní roli v Assangeově osvobození podle vědeckého novináře Deníku N Petra Koubského hráli nejen dobrovolníci a příznivci známého hackera, kteří mu dělali kampaň, ale nakonec také australský předseda vlády Anthony Albanese, kterému se podařilo vyjednat dohodu se Spojenými státy. „K jeho osvobození nakonec vedla vysoká politika,“ říká v podcastu 5:59.

Ve středu se tak Assange - dle dohody - dostavil k americkému soudu, kde se doznal k jednomu bodu obžaloby, konkrétně ke spiknutí s cílem získat a zveřejnit utajované informace o americké národní obraně. Soudkyně Ramona Manglonaová schválila jeho dohodu s prokuraturou a oznámila, že trest si už Assange odpykal ve Velké Británii. A po více než tříhodinovém líčení tak Assange - už jako svobodný člověk - odletěl domů do Austrálie.

O případu částečně vypovídá i to, kde se samotné soudní jednání konalo: Na souostroví Severní Mariany, které je nezačleněným územím Spojených států. „Důvody jsou dva a oba dva znamenají, že se vyšlo Assangeovi vstříc. Jednak je to víceméně na cestě z Londýna do Austrálie a jednak se tím vyhovělo Assangeovi v tom, že nechce vkročit na území kontinentálních Spojených států, protože se tam bojí o svou bezpečnost,“ popisuje Koubský.

Na to, jak dnes Juliana Assange - po letech, kdy byl hacker a aktivista ve vězení - vnímat, se názory různí. Část lidí ho už od roku 2006, kdy vznikl server WikiLeaks, na kterém on a jeho tým zveřejňovali utajované informace z nitra americké armády, považovala za hrdinu. Jiní o něm ale smýšleli jako o zrádci a padouchovi.

Někteří mu přiznávali status novináře, ale podle Koubského je takové tvrzení komplikované. „Většina lidí soudí, že jím nebyl, protože jeho metody práce se se seriózní žurnalistikou tak docela neprotínají,“ popisuje novinář. Utajované záznamy a dokumenty totiž server neověřoval a publikoval je bez kontextu.

Kriminalisté ho nakonec stíhali zejména za zveřejnění údajů z války v Iráku a v Afghánistánu, kde operovala americká armáda. „Byla to mimo jiné jména a osobní kontakty nebo videozáznamy toho, jak tam probíhají některé zásahy, včetně takových, které si tehdy americká armáda skutečně přála utajit, protože to byly nepovedené a fatální zásahy proti neozbrojeným civilistům,“ popisuje Koubský.

Na jednom z dodnes připomínaných videí z irácké metropole Bagdád je například vidět, jak Američané zabili několik lidí včetně dvou novinářů.

Během let ale web ztrácel na aktivitě, poslední příspěvek se na něm objevil v roce 2021. Podle Koubského to tolik nesouvisí s tím, že byl jeho zakladatel ve vězení, ale spíše s proměnami doby. Objevily se totiž další servery, na kterých bylo možné zveřejňovat utajované informace a které - narozdíl od WikiLeaks - dokázaly ochránit své zdroje.

Jen pro připomenutí: Assangeovi data a záznamy poskytovala americká vojačka a analytička Chelsea Manning a poté si za to odpykala sedm let ve vězení. „A mohla by tam být doteď, kdyby jí (bývalý americký prezident) Barak Obama neudělil milost,“ dodává Koubský.

Podle novináře však server WikiLeaks přeci jen tak trochu změnil svět novinařiny. Ukázal třeba veřejnosti na celém světě, že úniky informací jsou „velice silným politickým prostředkem“, a také to, že utajování některých skutečností je „nemorální a někdy i nezákonné“.

„WikiLeaks ukázaly cestu, že to jde, a také to, kde jsou v jejich podání meze té cesty. Díky tomu vznikly - i jako reakce na WikiLeaks - organizace jako Bellingcat, Intercept nebo Mezinárodní federace investigativní žurnalistiky, které dělají velmi podobné věci, ale bezpečnějším, serióznějším způsobem. (…) Ale bez toho prvního kroku v podobě WikiLeaks by se to asi nerozběhlo,“ vysvětluje Koubský.

„Ta počáteční bláznivá doba je dneska historií,“ dodává. „Bylo to období, které muselo nastat. Bylo dáno technicky a bylo dáno politicky. Vedle spousty užitku způsobilo také spoustu škod, ale reakce na ty škody byla právě v přehodnocení přístupu k únikům informací a k zodpovědnější práci novinářů.“

Poslechněte si celý podcast v přehrávači na začátku článku.