Stoupá riziko, že se válka na Blízkém východě rozšíří, varuje analytik

Necelých sto dnů po začátku války mezi Izraelem a palestinským hnutím Hamás mění Izrael tempo zásahu v Gaze na - jak tvrdí - méně intenzivní. Ve světě ale narůstají obavy ohledně dalšího vývoje na severní hranici Izraele s Libanonem, kde přibývá vojenských aktivit i vzájemného ostřelování.

V posledních dnech rostou obavy z další eskalace konfliktu na Blízkém východě. Situace se tentokrát vyostřuje zejména na severní hranici Izraele, kde země sousedí s Libanonem. Obce na obou stranách hranice museli místní opustit, jelikož v posledních dnech dochází k čím dál více vzdušným útokům z obou stran.

Situaci navíc vyostřilo vyjádření libanonského ozbrojeného hnutí Hizballáh, které v pondělí večer uvedlo, že při úderu pravděpodobně izraelských sil byl zabit jeden z jeho velitelů. Izrael se k tomu oficiálně nepřihlásil. Hizballáh sice tvrdí, že nechce rozpoutat válku, přesto ve čtvrtek pomocí dronů s výbušninami zaútočil na izraelskou vojenskou základnu na severu země.

„Je tam riziko, že by se konflikt mohl přenést i mimo Gazu (…) Myslím, že ti aktéři jsou veskrze racionální a nechtějí, aby k tomu došlo. To ale neznamená, že se to nevymkne, protože jich je ohromné množství a ne všichni mají nervy ze železa. Takže pravděpodobnost, že může vzniknout konflikt celoregionálního rozměru, je vyšší, než byla před měsícem,“ říká v podcastu 5:59 politolog a bezpečnostní analytik z Katedry politologie Masarykovy univerzity Josef Kraus.

Situace na libanonsko-izraelských hranicích je citlivá i proto, že je Hizballáh podle analytika „nejsilnějším nestátním ozbrojeným aktérem v regionu“, který se v minulosti - konkrétně v roce 2006 - už dokázal izraelské armádě úspěšně postavit.

Přesto ozbrojené hnutí nevystupuje za celou zemi a podle Krause není možné dělat rovnítko mezi pojmy Libanon a Hizballáh. A to i navzdory tomu, že organizace má své členy v libanonské vládě. Podle analytika reprezentuje jen necelou třetinu tamní společnosti, která se identifikuje jako šíitská, kromě šíitů mají ale v politických strukturách své zastoupení i sunnité nebo arabští křesťané. „Nikdo z nich vlastně není fanoušek Hizballáhu a na té domácí úrovni Hizballáh představuje přímého konkurenta a jakýsi trn v patě,“ popisuje politolog. Vytváření podobných zkratek typu Hizballáh = Libanon je prý „velice nebezpečné“.

Přesto se v širším islámském světě šíří obavy, že by izraelský premiér Benjamin Netanjahu mohl vnímat případné rozšíření bojů do celého Libanonu jako jistý klíč ke svému politickému přežití ve chvíli, kdy čelí domácí kritice za to, že nedokázal zabránit říjnovému útoku teroristů z hnutí Hamás.

„Dovedu si představit, že smyslem současné izraelské vlády a zejména smyslem pozice Benjamina Netanjahua je oddalovat sčítání politických bodů a prohřešků co nejdále, a ten ozbrojený konflikt je k tomu perfektní nástroj,“ říká Kraus.

Jak se ale izraelská vláda skutečně zachová, zatím není jasné. Roli v tom může hrát i pozice Spojených států, tedy letitého partnera Izraele na mezinárodní půdě. Například americký ministr zahraničí Antony Blinken na své poslední návštěvě regionu uvedl, že si USA stojí za tím, aby se napětí na libanonsko-izraelské hranici řešilo diplomaticky.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak pravděpodobné je, že by se do konfliktu na Blízkém východě zapojil i Írán nebo jaký aktér by mohl situaci zklidnit. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.