Vláda je pod tlakem bývalých disidentů. „Oni mluví o penězích, já o morálce“

Hladovka dvou chartistů už skoro týden vytváří tlak na vládu. Konec ministra Mariana Jurečky žádají i poté, co přiměli členy kabinetu k některým změnám, a chystá se také úprava zákonů. Jak vážný problém jsou nízké penze některých disidentů, které byly rozbuškou protestu?

Už bezmála týden se odehrává před Úřadem vlády protestní hladovka. Signatář Charty 77 Jiří Gruntorád ji zahájil symbolicky 17. listopadu, kdy si Česko připomínalo události stojící na počátku sametové revoluce z roku 1989. 

Nejasná ale zůstává odpověď na otázku, jak dlouho ještě hladovkář – ke kterému se připojil také další chartista John Bok – na místě zůstane. Jejich požadavek je totiž ambiciózní: odstoupení ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL).

„Cítím se výborně. (…) Mám všechno, co potřebuju, abych tu vydržel nejméně do Vánoc,“ řekl Gruntorád novinářkám Seznam Zpráv ve středu odpoledne u svého provizorního ležení. Dva zelené stany stojí přímo před budovou Strakovy akademie v malé ohrádce ze zátarasů. Jsou tu pověšené deky a bundy a nechybí ani termosky s horkým čajem a horkou vodou. To je ostatně to jediné, co oba muži v tuto chvíli přijímají.

Gruntorád, kterého několik let věznil někdejší komunistický režim a který po návratu země k demokracii založil knihovnu dříve zakázaných knih Libri prohibiti, protestuje proti nízkým důchodům některých bývalých disidentů. Tvrdí, že vláda problém přehlížela. A to i navzdory tomu, že se loni sama přihlásila k odkazu Charty 77 v boji o demokracii a lidská práva.

Na zmíněné vládní usnesení upozorňuje také zakladatel projektu Paměť národa a ředitel organizace Post Bellum Mikuláš Kroupa. „(Oba hladovkáři) poukazují na konkrétní případ a vyčítají vládě, které tolik důvěřovali, že se zpronevěřila odkazu Charty 77, ačkoliv se k myšlence ochrany lidských práv sama přihlásila,“ říká Kroupa v rozhovoru pro podcast 5:59.

Naráží tím na dění kolem dalšího chartisty Karla Soukupa. Tento bývalý písničkář proslul originálním pojetím svých protestsongů a podle Kroupy jde o jednu z nejpozoruhodnějších postav československého disentu v době normalizace.

Jenže tlak a surové výslechy Státní bezpečnosti muže známého pod přezdívkou „Charlie“ přiměly k odchodu z republiky. Když se ale nedávno po letech v emigraci Soukup do Česka vrátil, měl problém vyžít. Úřady mu vyměřily důchod, který podle Kroupy se všemi příplatky činil zhruba šest tisíc korun. A to v situaci, kdy se zadrhly výplaty jeho australské penze.

Charlie se na radu přátel obrátil dopisem na premiéra Petra Fialu. Z jeho úřadu přišla rada, aby si zažádal o některou ze sociálních dávek a podpor a také aby požádal o zmírnění tvrdosti zákona, tedy o přepočítání penze. Soukup proto napsal dopis, který nakonec skončil až na stole ministra Jurečky. Odpověď s jeho podpisem přišla letos 12. září – žádost byla zamítnuta.

Podle Kroupy přitom platí jen částečně argument, že problém je především na australské straně. Míní, že při rozhodování o přepočítání penze to nemělo hrát roli. „Před vámi je člověk, který vás žádá a prosí o pomoc. Je to člověk, který nasazoval svůj život za komunismu, a víme, že žije ve velmi složité sociální situaci. Ministr má rozhodnout, že vám pomůžeme – samozřejmě – (ale jen) do té doby, než vám z Austrálie začnou chodit nějaké peníze,“ je přesvědčený Kroupa.

Ministr Jurečka po zahájení hladovky toto pondělí oznámil, že Karel „Charlie“ Soukup bude dostávat stejný důchod jako účastníci třetího odboje, kteří bojovali proti komunistickému režimu v Československu. Slíbil také prověřit všechny podobné žádosti o přepočítání penze, které úřady v minulosti zamítly. Vláda navíc ve středu oznámila, že chystá novelu zákona, která by měla narovnání penzí pro bývalé disidenty řešit.

Jenže hladovku dvou chartistů to podle všeho neukončí. „Já ji tady držím na protest proti jednání a nejednání pana ministra Jurečky. Od prosince loňského roku to (o případu Karla Soukupa) věděl. Nic neudělal a pak mu napsal v podstatě cynický dopis. Čili nejednal, když jednat měl,“ prohlásil v reakci na kroky kabinetu Jiří Gruntorád.

Veřejně propíraný případ ale podle Kroupy není jediný, kdy bývalí disidenti dostávají mizivou penzi. „Je to opravdu hrstka lidí, kteří jsou na tom podobně jako Charlie Soukup. Odhadujeme to na dvě až tři desítky. Nicméně to jsou lidé, o kterých víme,“ říká ředitel organizace Post Bellum s tím, že méně viditelných případů může být řádově více. Tito lidé se o svých příjmech veřejně nezmiňují. „Nikdo vlastně neví, kolik mají peněz nebo kolik mají naspořeno,“ upozorňuje.

Od roku 2011 přitom v Česku platí zákon o třetím odboji, který pronásledovaným disidentům přiznal jednorázový obnos 100 tisíc korun, ale také dorovnání výše důchodů do průměrné výše. Právě kvůli represím v dobách komunismu totiž tito lidé často nemohli studovat a vykonávat povolání, po kterém toužili. Často tak končili třeba v kotelnách jako topiči nebo v jiných špatně placených profesích. A to se poté odráželo na částce, kterou jim v důchodu úřady vyměřily.

Jenže zákon toto narovnání penzí podle Kroupy popisuje ve čtyřech „neskutečně složitých“ odstavcích a odkazuje se přitom na řadu dalších právních předpisů. Zároveň obsahuje princip poměrného propočítávání. „Ve skutečnosti to znamená, že pokud nemáte odpracovaná léta – což prostě někteří disidenti nemají z mnoha různých důvodů –, tak se jim zkrátka ten příspěvek poměrně snižuje. Skutečně tu jsou případy, které na průměrný důchod prostě nedosáhnou,“ uvádí.

Systém posuzování žádostí je navíc zdlouhavý. A také si o dorovnání svého důchodu nepožádají všichni. „Ne každý učiní to, že o sobě napíše: Já jsem statečný odbojář a náleží mi zvýšení důchodu a těch 100 tisíc korun, které mi stát nabízí,“ přibližuje Mikuláš Kroupa.

Ministr Jurečka v posledních dnech často zmiňuje, že u nízkých penzí pro bývalé disidenty zaspaly už předchozí vládní reprezentace. S tím navíc vlastně souhlasí i muž, který teď žádá Jurečkovu rezignaci.

„Minulé vlády nezajímal morální aspekt té věci. Je to pro mě obtížně pochopitelné, protože jsem idealista. Ale vysvětluju si to tím, že oni jsou materialisté. Oni mluví o penězích, o výhodách, o důchodech a já mluvím o mravním a morálním aspektu té věci,“ řekl ve středu novinářům u svého stanu Jiří Gruntorád.

A také Mikuláš Kroupa zdůrazňuje nehmatatelný rozměr – nutnost vyrovnat se s minulostí. A to i ve chvíli, kdy to vládě nepřinese politické body. „Pro vyrovnání se s minulostí je to naprosto zásadní. A součástí tohoto vyrovnání je prostě postarat se o lidi, kteří se zasazovali za svobodu této země a nasazovali své životy,“ dodává s tím, že takové lidi není možné nechat bez prostředků.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o minulosti chartisty Karla „Charlieho“ Soukupa nebo o tom, co zřejmě ministr Jurečka věděl (nebo nevěděl), když o jeho případu poprvé rozhodoval. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.