Hlad v KLDR je pravidelný. Expert popisuje, proč Kim radši platí za rakety

Severní Korea se potýká s nedostatkem jídla i léků a situace je kritická. Tak popisuje život v KLDR stanice BBC. Britskému veřejnoprávnímu médiu se podařilo získat tři svědectví od lidí, kteří ve zřejmě nejizolovanější zemi světa žijí. Co o vývoji v Severní Koreji víme?

Přicházejí další příběhy o hladu ze země, která se během pandemie koronaviru ještě více odstřihla od okolního světa. Na hranici Severní Koreje s Čínou totiž v posledních třech letech úřady znásobily hlídky a přibyly také kontroly i ploty. To výrazně snížilo nejen možnost lidí dostat se z KLDR pod diktaturou Kim Čong-una, ale také omezilo dovoz i možnost pašování důležitého zboží a potravin z Číny.

Kvůli tomu – alespoň podle tří svědectví, která přinesla britská veřejnoprávní stanice BBC – v Severní Koreji lidé umírají hlady. Jedna žena vypověděla, že lidé kvůli nedostatku jídla páchají sebevraždy nebo odcházejí umřít do hor. Jiný respondent zase popsal, že v jeho vesnici kvůli hladu zemřelo pět lidí. „Nejdřív jsem se bál, že umřu na covid, ale pak jsem se začal bát, že umřu hlady,“ uvedl.

Podle koreanisty Jaromíra Chlady se ale situace zatím nejspíš nedá srovnávat s hladomorem, který zemi postihl v 90. letech minulého století. „Na základě tohoto svědectví nemůžeme vyvozovat situaci v celé zemi. Nicméně určitě je možné, že v některých chudých oblastech u nízkopříjmových obyvatel dochází k tomu, že někteří lidé nemají dostatek potravin a umírají,“ popisuje v podcastu 5:59.

Kvůli uzavřenosti země se nicméně do zahraničí dostává jen minimum detailních informací o situaci v KLDR. A to přesto, že se místním podle Chlady díky mobilním telefonům a dosahu čínských mobilních operátorů v okolí hranic někdy podaří spojit třeba s příbuznými v Jižní Koreji.

„Severokorejský režim má i speciální jednotky, které zachycují signály mobilních telefonů, takže ani používání čínských operátorů už není tak jednoduché, jako bylo,“ dodává.

Do problémů s potravinami se Severní Korea podle koreanisty dostává v tomto období roku opakovaně. „Dochází potraviny z loňské sklizně, ještě neproběhla letošní sklizeň. Od března do začátku června to bylo v zemi vždy náročnější, je to hladové období,“ vysvětluje Chlada.

Jak ukazují i časté testy balistických střel, Severní Korea navíc i přes častý nedostatek potravin investuje své omezené finance do nákladných vojenských programů. Pchjongjang k tomu vede snaha vymezit se vůči zemím, které z jeho pohledu znamenají ohrožení pro přežití severokorejského režimu.

K tomuto uvažování podle Chlady Severní Koreu vedly geopolitické události, které se odehrály ve druhé polovině 20. století. Po konci korejské války v 50. letech se v Jižní Koreji usadily jednotky americké armády a o několik dekád později se rozpadl i Sovětský svaz, který KLDR dlouhodobě podporoval. Ze strachu o další vývoj tak vládci Severní Koreje značnou část prostředků nasměrovali do rozvoje jaderného a raketového programu.

„Snaha severokorejského režimu to propojit je vedena právě obavou o svoji existenci,“ dodává koreanista.

Za posledních 30 let se navíc podle něj změnila i sociokulturní situace v Severní Koreji. Chlada vysvětluje, že v zemi vznikla střední třída, která začala podnikat a umožnila určitý rozvoj země a její modernizaci. „Podle různých odhadů je tam pozitivní růst ekonomiky. To je oproti vládě Kim Čong-ila (otce současného diktátora Kim Čong-una, pozn. red.) v 90. letech obrovská změna,“ popisuje s tím, že na druhé straně nůžek jsou ale právě chudí lidé, kteří trpí nedostatkem potravin. A současný vůdce země také dál utužuje kontrolu nad společností.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, co přesně vedlo ke hladomoru v Severní Koreji v 90. letech nebo jak moc reakce režimu na pandemii koronaviru omezila počty uprchlíků ze země. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.