Nohavica a Putin? „Lidé ke stáru ztrácí citlivost senzorů,“ míní komentátor

Ještě před měsícem se potýkal s rušením koncertů, teď opět vyprodává sály v Ostravě, na Moravě i v Praze. Do nepřízně některých českých a polských měst se písničkář Jaromír Nohavica dostal po napadení Ukrajiny Ruskem. Odmítl totiž vrátit Puškinovu medaili, kterou v roce 2018 převzal z rukou ruského prezidenta Vladimíra Putina.

O víkendu čekají Jaromíra Nohavicu vystoupení v téměř vyprodané pražské hale O2 Universum. Přijíždí na ně z vyprodaných koncertů v Prostějově a Ostravě, kde ho fanoušci vítali s otevřenou náručí.

„Má stále krásnou atmosféru na těch koncertech a stmeluje velký počet lidí,“ popisovala třeba v úterý v aule Gong v Dolních Vítkovicích Eva Papírníková.

„Jsem ráda, že kolem sebe vidím tolik lidí, kteří nepodlehli momentální náladě, která je proti němu vedena ve sdělovacích prostředcích,“ doplnila ji Jiřina Oršulíková. A narážela tak na kritiku, se kterou se musel „slezský bard“ potýkat v souvislosti s tím, že nevrátil Puškinovu medaili od prezidenta Putina.

„Nejsem příznivcem laciných gest. Vracení medailí, poklekávání, mávání vlaječkami,“ říkal na začátku března při online vystoupení. Chtěl zároveň přes Člověka v tísni poslat peníze na Ukrajinu. Organizace ale z morálních důvodů odmítla.

Podle analytika týdeníku Euro a publicisty Petra Fischera je pro Nohavicu medaile „hodně důležitá“ zejména kvůli tomu, že se ruské kultuře a překladu ruských textů věnoval celý život. Má to ale i další příčinu.

„Přičítal bych to i tomu, že prostě lidé ke stáru už ztrácí citlivost těchto důležitých politických senzorů a zkrátka přijmou pochvalu i od lidí, od kterých by si ji asi třeba před 20 lety nevzali,“ vysvětluje analytik týdeníku Euro a publicista Petr Fischer.

S podobným chováním se ale po celém světě museli potýkat i další umělci, kteří jsou jakkoli spojeni s Ruskem. Zatím není jasné, jestli je má společnost hodnotit jen za jejich dílo, nebo i v souvislosti s jejich politickými a společenskými názory.

„Je to debata spíš pro Západ. Kde je pro nás ta míra? A zřejmě bude pro jednotlivce jiná, ale pak se musí domluvit celá ta společnost a její zástupci v tom kulturním provozu. A myslím, že se to zatím řešilo docela dobře a že ti, kteří jsou propagandisté Putina a podíleli se na propojení umění a politiky, tak jednoznačně nemají na evropských nebo západních scénách co dělat,“ popisuje Fischer.

„Třeba Valerij Gergijev je jeden příkladů toho, že tady máme umělce, který je sice skvělý interpret, skvělý dirigent, ale je to víceméně člověk, který dělá putinovskou propagandu. Tam se to prostě odpojit nedá,“ myslí si.

Jak se v průběhu let změnila společenská role Jaromíra Nohavici a jak se v kultuře vyhnout pouze účelovému antiruskému vidění, se dozvíte v páteční epizodě podcastu 5:59. Více si poslechněte v audiu na začátku článku.