Chceme vědět, co si myslí herec Dušek o rakovině? V čem selhávají česká média

Herec Jaroslav Dušek sklidil tvrdou kritiku za necitlivé výroky o lidech trpících rakovinou. Za zavádějící vyjádření týkající se zdraví a medicíny byl kritizován už za covidové krize. Proč teď znovu dostal prostor své názory ventilovat? Jak česká média zacházejí s expertizou, odpovědností a výběrem zdrojů? A jak důležitá je v práci novinářů etika?

Když minulý týden moderátor Čestmír Strakatý zveřejnil rozhovor s Jaroslavem Duškem, ve kterém populární herec mj. prohlásil, že se několik jeho blízkých „rozhodlo zemřít na rakovinu, protože nenáviděli život“, vyvolalo to nejen na twitteru masivní vlnu kritiky.

Amatérské teze o nemoci, která spoustě lidí vzala rodiče, děti nebo partnery, odsoudily pacientské organizace, přeživší, rodiny obětí rakoviny i ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09). Část kritiky se ale snesla i na osobu moderátora, který Duškovi během rozhovoru nijak zásadně neoponoval a pak problematický výňatek interview sám zveřejnil na sociálních sítích.

„Samozřejmě, bylo to výrazně dehumanizující, byla to věc, která mnoha lidem mohla ublížit. Za mě, já bych si Duška k rozhovoru nepozval, ale to, že existuje, je pro nás důležitá zpráva,“ říká k celé kauze Jan Motal, vedoucí Centra pro mediální etiku a dialog na katedře mediálních studií a žurnalistiky na Masarykově univerzitě v Brně.

Podle něj je důležité slyšet názory veřejně známých osobností, jako je Jaroslav Dušek. Včetně toho, co si myslí o zdraví nebo zdravotnictví, tedy o věcech, k nimž Dušek jako herec nemá odbornou expertizu.

„My bychom měli vědět, co si myslí o světě, jaké má politické názory a podobně. Mimo jiné i proto, že umělci velmi často vystupují na různých demonstracích nebo bojují třeba v nějakých kauzách, jsou angažovaní a tak dále,“ domnívá se mediální expert.

Jak ale jedním dechem dodává, nutnost reflektovat co možná nejširší spektrum společenských skupin a názorových proudů, a spoluvytvářet tak veřejnou sféru nezbavuje média a novináře zodpovědnosti při moderování jednotlivých hlasů. „Což zaprvé znamená, že budou tzv. kvalifikovanou oponenturou, budou mít nastudováno víc než my, běžní občané, a budou schopni někomu říct: ‚Tohle ale přece není pravda.‘ nebo ‚Tohle vědecké studie říkají jinak.‘ nebo ‚Máte pro to nějaký důkaz?‘ atd.“

Média se tedy podle Motala nemohou omezovat jen na to, že budou dávat prostor lidem říkat názory. „To je část, která je v tuhle chvíli už delegovaná na internet a sociální sítě, (zatímco média) mají přinášet analýzu, kontext a hlubší pohled na to, co se ve společnosti děje.“

V této roli ale podle experta z Masarykovy univerzity česká média nezřídka selhávají. Situaci jim podle něj komplikují – stejně jako všem profesionálním médiím ve světě – technologické i ekonomické vlivy. Vrcholné období velkých redakcí už podle něj minulo.

„Já si myslím, že do budoucna žurnalistika zůstane důležitá, ale pro mnohem menší segment společnosti, pro nějaké elity, pro lidi, kteří rozhodují, v politice, v managementu atd., ale většina společnosti velmi pravděpodobně bude nadále mnohem více využívat nástroje, které budou ve skutečnosti moderovat (technologické) korporace,“ předpovídá Jan Motal.

V podcastu 5:59 také uslyšíte, jak důležitou roli mají pro novináře etické kodexy, které různé redakce přijímají, a jak se na fungování a směřování českých médií podepsala transformace z 90. let. Celou epizodu si poslechněte v přehrávači na začátku článku.