Gloriola, kterou Gorbačov získal na Západě, je přehnaná, říká novinář

Do Ruska proudí kondolence k úmrtí Michaila Gorbačova. Někdejší sovětský prezident se pro svět stal synonymem reformních snah, které vedly až k rozpadu komunistického impéria. Přičítán je mu i zásadní podíl na ukončení studené války. Je ale Gorbačovův odkaz tak jednoznačný? A jaký byl jeho vztah k politice a osobě současného vládce Ruska Vladimira Putina?

Například podle šéfa Bílého domu Joea Bidena byl Gorbačov „vzácný lídr“ s „pozoruhodnou vizí“. Hlava Francie Emmanuel Macron ho označila za „muže míru“. A odcházející britský premiér Boris Johnson míní, že Gorbačovovo „neúnavné odhodlání otevřít sovětskou společnost je příkladem pro nás všechny“. Obdivná vyjádření přicházejí také od členů české vlády.

Novinář a mj. bývalý zpravodaj České televize v Rusku Josef Pazderka ovšem říká, že „gloriola, kterou (Gorbačov) získal zejména na Západě, je trochu přehnaná“. Zakrývá podle něj „smutný fakt, že se stal hrdinou tak trochu navzdory všemu, co dělal. A možná díky tomu, co úplně nedomyslel – že se snažil reformovat nereformovatelné,“ míní žurnalista, který v roce 2008 se sovětským exprezidentem natočil rozhovor.

Gorbačov výrazně přispěl ke klidnému konci studené války a nezasáhl ani do událostí v Československu v roce 1989, připouští Pazderka. Zároveň ale upozorňuje, že šlo „o hluboce věřícího komunistu“, který byl nadšeným čtenářem Leninových spisů. A i když Gorbačov věřil, že díky reformám dosáhne vstřícnějšího systému, stále v něm měla mít vedoucí úlohu komunistická strana.

Sovětský svaz ale nakonec padl – přičemž z pohledu novináře se tato „naivita“ ukázala jako ta pozitivnější linka Gorbačovova odkazu. Poté jsou tu ale i ty temnější – například jaderná havárie v Černobylu v roce 1986. Následné zatajování a ohrožení Evropy označuje Pazderka za „kompletní selhání mj. aparátu bezprostředně kolem Michaila Gorbačova“.

Bývalý zpravodaj v Rusku odmítá i občas zmiňovaný pohled, ve kterém je Gorbačov vykreslovaný jako kritik Vladimira Putina a jeho vlády. Stačí prý připomenout zvažované umístění americké radarové základny v Česku. „Gorbačov byl velmi silnou součástí proudu, který hrozil tím, že se NATO valí k ruským hranicím a že Rusko bude muset reagovat,“ zmiňuje Pazderka.

„Myslím, že (Gorbačov) nešel Putinovi úplně na ruku, ale v určitých věcech se vůči němu snažil sehrát pozitivnější roli, aby si získal nějaké uznání, možná prestiž,“ zamýšlí se novinář.

Gorbačovův přístup se podle něj dá označit za „lavírování ode zdi ke zdi“. Na jednu stranu byl v Rusku symbolem otevřenějšího přístupu k politice – dokonce finančně podporoval liberální média. Zároveň ale po Putinově nástupu podlehl jeho charismatu, říká Pazderka. Když poté v Rusku začalo docházet k „utahování šroubů“, Gorbačov se sice ozval, ale poté se vždy stáhl.

K dění v současném Rusku se Gorbačov příliš nevyjadřoval, za což mohla i jeho nemoc. Těch několik málo rozhovorů z minulých let pak podle Pazderky ukazuje určitou kritiku autoritářství, na druhé straně ale i sklon „k ruskému mesianismu“. I z jeho úst zněly teze, že NATO je pro Rusko ohrožením, že Spojené státy příliš dominují nebo že Ukrajina a další státy jsou loutkami Američanů.

Kromě způsobu, jakým skončila studená válka, je tak podle Pazderky dědictví zesnulého politika rozporuplné. „Pokud se Gorbačov prezentuje jako nějaký otec ruské demokracie a otevřenosti, pak jsem trochu nervózní. Myslím si (…) že v něm někde v hloubi duše pořád zůstává ten generální sekretář komunistické strany.“

Po jaké cestě vystoupal Gorbačov až do čela Sovětského svazu? Jaký byl jeho postoj k srpnu 1968 v Československu a proč byli českoslovenští komunisté z Gorbačova nervózní? A jaký vztah k němu měl a má Vladimir Putin? Podcast 5:59 si poslechněte v audiu v úvodu článku.