Vzpoura v plastovém světě. Filmová Barbie už nechce chodit po špičkách

Do kin vstoupil očekávaný snímek Barbie. Bere diváky do světa jásavých barev a rozmanitých tváří, které Barbie za desítky let své existence získala. Otevírá ale i problematická témata, která se s panenkou pojí: Jaké dopady má nerealistické zobrazení ženského těla, adorace kultu krásy a mládí i přehlížení problémů, kterým ženy v reálném světě čelí.

Barbie se během šedesáti let své existence stala globálním fenoménem. Postupně si „pořídila“ Kena i domeček snů a stala se z ní například učitelka, balerína, astronautka, mořská panna nebo kandidátka na prezidentku. Musela se ale vyrovnat i s kritikou za to, že firma Mattel skrze ni vtiskává dětem nerealistická očekávání o tom, jak má vypadat ženské tělo.

Teď se z dětských pokojíčků přesunula na filmové plátno. Ve filmu režisérky Grety Gerwig nechybí dokonalý růžový domeček ani plastová pláž nebo mořské vlny. Sama Barbie v podání herečky Margot Robbie - stejně jako její předloha - stojí jenom na špičkách a říká, že každý den je nejlepší den jejího života. Tedy alespoň do chvíle, než začne přemýšlet o smrti.

„Gretě Gerwig se do filmu podařilo dostat spoustu důležitých témat. Snaží se je zakomponovat tak, aby se jim mohli na jednu stranu všichni zasmát, ale i se nad nimi zamyslet. A daří se jí částečně rehabilitovat Barbie a propojit její svět a ten reálný,“ říká socioložka, vysokoškolská pedagožka zaměřující se na gender, film a média a editorka Kinobox.cz Iva Baslarová.

Filmová Barbie podle socioložky dokáže bořit představu o tom, že se dějí jen dobré nebo špatné věci. Naopak prý poukazuje na nejrůznější odstíny problémů a naznačuje, jak problémům čelit. Mluví o ženách a rolích a očekáváních, která mají naplňovat, kritizuje konzumní společnost nebo korporátní kapitalismus. „Vlastně se divím, že ten film nevznikl dřív, protože tato témata už jsou s námi docela dlouho,“ myslí si Baslarová.

Ve snímku se tak pod palbou kritiky ocitá dokonce i sama společnost Mattel, která panenku Barbie vyrábí. A to navzdory tomu, že s původním plánem podobný film vytvořit přišel před pěti lety její výkonný ředitel Ynon Kreiz. „Je to asi něco, co Mattel vydrží, pokud budou společností chápaní jako někdo, kdo se snaží o určitou změnu. Zároveň jim to ale samozřejmě vynáší peníze,“ říká Baslarová.

„A pokud nakonec vznikne místo stereotypní Barbie obyčejná Barbie - žena, která nemusí zastávat důležitý post, může pracovat třeba v médiích, prodávat v supermarketu nebo se starat o zvířata, a stejně prožije šťastný život, s dětmi nebo bez nich, se kterým bude spokojená, tak dost možná nakonec bude tou, která se bude nejvíc prodávat. A myslím, že na to trochu Mattel sází,“ dodává socioložka.

Film také otevírá téma kultu krásy a mládí, spojeného s věčně rozkvetlou panenkou - Baslerová připomíná, že režisérka záměrně do hlavních rolí obsadila herce, kterým je víc než třicet, respektive čtyřicet let: „Samozřejmě i Barbie a Ken by mohli přemýšlet o tom, jaké je to stárnout a co to třeba znamená stárnout kvalitně. Realistická Barbie může řešit třeba menopauzu, může řešit strie, celulitidu, depresi… To všechno se začíná proměňovat.“

Postupem času se tak z filmu může stát feministická ikona, která ukazuje společnosti pozitivní cestu, kudy se vydat. „Když zrušíme polaritu a když konečně lidé pochopí, že feminismus není o tom, že by ženy chtěly připravit muže o jejich práva, zaujmout jejich pozice, ale že jde o to, abychom si byli rovni, abychom měli stejné příležitosti, možnosti a práva, tak tady budeme moct žít společně a navzájem si pomáhat, ne si konkurovat,“ říká Baslarová.

V podcastu 5:59 také uslyšíte, jak se vyvíjela podoba panenky Barbie v průběhu desetiletí nebo proč je podle socioložky dobře, že Barbie ve filmu pláče. Celou epizodu si poslechněte v přehrávači na začátku článku.